Někdy slýcháme, že vojáci, kteří přišli až po samotných osvoboditelích, to měli už jednoduché a nemuseli bojovat. Avšak i oni museli projít válečnou Evropou a měli své padlé a raněné. I když třeba už ne na území Československa. Jednou z takových jednotek, která se dostala do Chebu později, byl 1252. ženijní bojový prapor (1252nd Engineer Combat Battalion).

Jednotka vznikla na sklonku roku 1943 a po základním výcviku odplula v říjnu 1944 do Anglie. Zde pokračoval specializovaný trénink ve stavění pontonových mostů a také tzv. Baileyho mostů, které se skládaly z prefabrikovaných ocelových přenosných dílů. Kromě této činnosti patřilo do náplně ženijních jednotek také zajistit sjízdnost cest, odstraňování překážek, demoliční práce s použitím trhaviny nebo čistit minová pole. Na Nový rok 1945 se vojáci tohoto praporu vylodili ve Francii a byli hned přesunuti na území Belgie a Lucemburska, kde se právě odehrávala bitva v Ardenách. Zde ocenili i svůj pěšácký výcvik. Na konci března už operovali na řece Rýn, to byl již prapor součástí Pattonovy Třetí armády. Mezi jejich nejhorší zážitky z války patřilo, když se v půlce dubna dostali do koncentračního tábora Buchenwald. Tábor byl sice osvobozen pár dní před tím, ale i tak stále dostatečně ukazoval hrůzy nacistického režimu.

Na začátku května přesídlilo velitelství praporu do německého Böbrachu nedaleko našich hranic a jednotlivé roty vykonávaly své ženijní úkoly v okolních bavorských obcích. Jednotka byla v té době součástí 1152. ženijní bojové skupiny (1152nd Engineer Combat Group) a právě z velitelství této skupiny přišla objednávka na stavbu mostu v Chebu. Pro tento úkol byla vybrána rota B, jejich průzkumná hlídka dorazila do Chebu 8. května. O den později bylo velitelství roty zřízeno v obci Háje, jež je dnes součástí Chebu. Následující den již začala práce na stavbě nového mostu na silnici z Chebu na Svatý Kříž (dnes ulice 17. listopadu). Most přemosťoval železniční trať z Chebu do Schirndingu, jež vedla hlubokým úvozem. Taktika spálené země ustupujících německých jednotek velela vyhodit do vzduchu všechny mosty ještě před příchodem Američanů. To se v druhé polovině dubna stalo i s tímto mostem přes železnici.

Nejdříve bylo potřeba uklidit trosky a sutiny starého mostu. Následně byl smontován kovový Baileyho most o délce 40 metrů, jak je vidět na dochovaných fotografiích z amerického archivu. Pak začala stavba dřevěného mostu. V jeho středu dosahovala výška přes 17 metrů. Těsně před dokončením byl kovový Baileyho most odstraněn a odvezen, často byl totiž používán pouze jako dočasná podpora při stavbě. Most byl otevřen pro dopravu 22. května ve tři hodiny odpoledne. Následující den odjela rota B z Československa a zamířila za dalšími úkoly do bavorského Staudachu.

Kromě roty B na našem území operovala z tohoto praporu ještě část roty C, ta však působila v jiné oblasti. V době 9.-18. května měla na starosti opravy silnic v okolí Netolic a Chvalovic, značení cest v okolí Domažlic a stavbu menšího mostu přes Černý potok východně od Klenčí.

Velitelství praporu se na konci května přesunulo do Rakouska, aby se v červnu zase vrátilo do Bavorska, kde vojáci pokračovali v úpravách silnic, stavění mostů či dohledem nad válečnými zajatci. Ke konci července byl prapor přesunut do přístavu ve Francii, protože se počítalo s jeho převelením do Pacifiku, kde ještě válka pokračovala. Díky dvěma atomovým bombám svržených na Japonsko však válka skončila dříve, než tam mohli doplout. Jednotka připlula zpět do USA na začátku září a 10.12.1945 došlo k její deaktivaci v Camp Polk ve státe Louisiana.

Přestože 1252. ženijní bojový prapor dorazil do Československa až na samém konci války a ještě v okleštěné podobě, sluší se jim poděkovat za jejich úsilí a ochotu bojovat za svobodu i naší země. Jejich úloha na vítězství ve válce nebyla o nic menší než například u pěchoty. Právě její jednotky ženisté podporovali v dalších důležitých činnostech a umožňovali jim postup vpřed.

Jiří Frýbert