Hrad vznikl okolo roku 1200 a patří tedy k nejstarším českým hradům. Prvním známým majitelem byl Gerold uváděný k roku 1224. O rok později byl pánem hradu Vojtěch Nothaft. Rod Nothaftů držel hrad do roku 1299, poté ho prodali Janu Rabovi z Mechelsgrünu. Jeho potomci měli panství v držení až do roku 1349, kdy ho prodali rodu Frankengrünerů z Chebu, které v držení panství po sto letech roku 1439 vystřídali Gumerauerové. Od nich koupili hrad i panství Šlikové, po deseti letech pak Wirspergové a v roce 1596 Trautenbergové, kterým panství patřilo až do roku 1799. V letech 1799–1884 na panství hospodařili Wilhelmové, poté až do první světové války Wolkenstein-Trostburgové a do druhé světové války továrnická rodina Geipelů.

Na počátku 15. století byl hrad poprvé zásadně rozšířen, v 16. století bylo částečně zastavěno nádvoří. Kolem roku 1783 byl v předhradí postaven dvoukřídlý zámek.

Krátce po roce 1607 hrad Vildštejn odkoupili Trautenbergové, kterým hrad přestal vyhovovat. Proto si v roce 1783 vystavěli v jeho předhradí zámek. Trautenbergové však se svými poddanými nevycházeli právě nejlépe, neboť jim ukládali nadměrné roboty. Navíc vedli s Chebem spory o právo várečné. Po roce 1799 docházelo k častému střídání majitelů – Wilhelmové, Wolkenstein-Trostburgové, továrník Geipel a jeho rodina – ovšem nikdo z nich se zde výrazněji nepodepsal. Hrad přestal jako šlechtické sídlo sloužit již krátce po založení zámku (od roku 1843 byl hrad využíván jako sladovna), zámek to samé čekalo v polovině 19. století. Nejprve sloužil měšťanům jako obytná budova, později i k hospodářským účelům. Ve druhé polovině 20. století patřil pod státní statek a chátral. Teprve v roce 1985 se započalo s celou rekonstrukcí hradního areálu. Od roku 1999 je hrad v soukromém vlastnictví.

Od roku 2001 je hrad přístupný veřejnosti. V přízemí hradu se nachází malý a velký rytířský sál, kde je zřízena restaurace Hodovna s tradiční českou kuchyní a domácí výrobou uzenin. V románské kapli, která je původní částí hradu, jsou uloženy ostatky ženy, které zde byly v roce 1987 nalezeny zazděné v komínové šachtě. V prvním patře byl zřízen pseudorománský sál, kde se konají kulturní akce, konference, svatby a další. Celé druhé poschodí je vyhrazeno pro hasičské muzeum se značným množstvím pozoruhodných historických exponátů.

V rámci republikového programu Náš venkov 2020 získala obec Skalná za rekonstrukci hradu cenu Patria Nostra.

Podle psychotroniků se jedná o velmi zajímavé duchovní místo. Mnoho lidí, kteří hrad navštívili, měli pocit, že je tu někdo s nimi, že je někdo sleduje. Podle psychotroniků se pravděpodobně jedná o ducha ženy, jejíž ostatky byly nalezeny v komíně. Pravděpodobně nenalezla klid a ani nebyl podle nich potrestán ten, kdo jí tam zazdil. Podle vyprávění návštěvníků jsou tu slyšet i různé vrzavé zvuky, ačkoliv se nikdo nikde nepohybuje. Podle literatury tu lidé zažili i to, že je někdo tahal za vlasy. Když se otočili, nikdo tam nebyl. Najdou se však i tací, kterým je v tomto hradě velmi dobře. 

Příspěvek zaslala Jana Dvořáková. Děkujeme.