V ranních hodinách vycestoval autobus péčí fantastického pana řidiče s 54 účastníky zájezdu na tříhodinovou cestu k cíli.

Námět na tento zájezd vyplynul z návrhu paní Soni Šimánkové, dlouholeté pořadatelky těchto kvalitních akcí. Navíc se tímto zájezdem chtěla tak trochu rozloučit se svou aktivní činností ve Spolku.

Půvabné městečko Lauf nabízí spoustu památek se zajímavým průmyslovým muzeem, Václavským zámkem a mnoha středověkými hrázděnými stavbami. Kromě toho mnoho malých obchůdků a kaváren zve k lenošení. Do roku 1266 byl Lauf jako císařský statek přímo podřízen německému císaři. Na konci 13. století patřil bavorskému rodu Wittelsbachů a poté až do poloviny 14. století několikrát změnil majitele, nakonec v roce 1353 přešel Lauf na císaře Karla IV., město mělo za jeho vlády zažít hospodářský a politický rozkvět. Do této doby spadá celá řada privilegií udělených císařem – např. městské opevnění s hradbami a věžemi, město se vyvinulo ve správní, celní a konvojové centrum oblasti východně od Norimberku. Nejstarší pečeť města pochází z poloviny 14. století. Zobrazuje dvě věže a městské hradby a mezi nimi malý erb českých králů, postupem doby byl malý erb nahrazen erby nových panovníků. Když v roce 1473 získali město bavorští vévodové, nahradily českého lva kosočtverce rodu Wittelsbachů. V roce 1504 se Lauf stal majetkem města Norimberku. Od té doby malý státní znak obsahuje znak Norimberku.

Vyrazte na výstavu lega do Chodova...
FOTO: Vyrazte na výstavu lega do Chodova, je ojedinělá a interaktivní

Středofranské město Lauf an der Pegnitz leží asi 17 km severovýchodně od Norimberku. Jeho jméno je pravděpodobně odvozeno ze středoněmeckého slova „lauffe“, zvláštní polohy města. Již v 11. století zde vznikla osada, která se postupem času vyvinula ve významné město. Po staletí byly podél Pegnitzu různé mlýny a hamry a využívaly vodní sílu. Mlýny zde byly postaveny ještě před založením města. Již v roce 1275 jsou uváděny čtyři mlýny na mouku v Laufu. Zámek, mlýny a tržiště lze považovat za nejstarší části města, jeho obyvatelé získali zemědělskou půdu a oživili typ maloměstského rolníka. Navštívili jsme ministerský hrad na říčním ostrově, který tvořil opevnění dominující celému dolnímu údolí Pegnitz. Hrad byl již v dobách Štauferů strategicky důležitým bodem a byl zničen až v prvních letech 14. století. V roce 1355 byla osada povýšena na město za císaře Karla IV. jako součást jeho novočeského území. Římskoněmecký císař a český král Karel IV. nechal ze zříceniny hradu honosně přestavět „Václavský hrad“ s unikátní Erbovní síní.

Po zdolání oběda v nedaleké restauraci jsme se ponořili do historie životního a pracovního světa městských dělníků a řemeslníků od roku 1890 do roku 1970. Na původních místech zde ožívá doba minulá. Zajímavé muzeum sídlí v různých budovách a poskytuje pohledy do čtyř oblastí. Žitný mlýn ze 16. století s vodním kolem, historickým zařízením mlýna a starým šicím strojem Singer na šití pytlů na mouku. Bývalý hamr s nezaměnitelnou vůní kovárny. Železný hamr byl v té době provozován také vodní silou. První městská elektrárna, k výrobě elektřiny se rovněž využívalo vodní energie. Malá prodejna smíšeného zboží – typický pro tehdejší dobu byl obal celý z papíru nebo kartonu a ne z plastu jako dnes.

Mohli jsme si také udělat představu o práci a bydlení v té době – v jedné z budov jsou k vidění různé živnosti – např. ševcovská nebo klempířská dílna, výroba klobouků a deštníků, kadeřnický salon s náčiním z dávných dob.

Součástí muzea je i malý a skromně zařízený dělnický byt z počátku 20. století a kompletně zařízený byt z 50. let – to vše působí velmi autenticky jako za babiččiných časů.

Setkání legend. Oštěpař Jan Železný se podepisuje jednomu z nejstarších golfistů v Mariánských Lázních Karlu Kalivodovi.
Nejstarší golfové hřiště v republice hostilo Legendy na greenu, podívejte se

Velmi zajímavé jsou společenské místnosti bývalé továrny na ventily. V horních patrech jsou umývárny připomínající vzpomínky na staré školní časy, v odpočívárně jsou skříňky bývalých dělníků a relaxační místnost s plážovými lehátky.

Mimo továrnu stojí řada kol ve stojanu, dobrá představa o tom, jak se v té době žilo a pracovalo – vše je ponecháno přesně tak, jak to bývalo. V dílně jsou obědové krabičky na malém stolku, skoro by se dalo myslet, že se zaměstnanci každou chvíli vrátí z polední přestávky a budou pokračovat ve své práci.

Posledním bodem zájezdu bylo posezení v cukrárně Windbeutel – Café pod hradem Hohenstein, pak už následovala cesta zpět a loučení se zážitky ze zájezdu. Určitě budu hovořit i z duše ostatních účastníků, když poděkuji za krásné přijetí, strávený čas a občerstvení. Nelze zapomenout ani na organizátorku zájezdu – paní Šimánkovou, díky za finanční podporu panu Hansi Hermannu Breuerovi z obce Dὄttlingen a péči řidiče autobusu, který nás v příjemné atmosféře dopravil v pořádku tam i zpět.

Příspěvek zaslala J. Volfová, děkujeme