Pod vlivem těchto silných kulturních proudů se vyvíjela celá oblast Chebska ve zvláštní útvar, jehož obyvatelstvo mělo pocit jisté izolace, výjimečnosti a možná i samostatnosti, která se však opírala od 14. století o dobrovolný svazek s Českým královstvím. Centrum Chebu je mimořádně dobře zachované, včetně půdorysu, náměstí a zbytků hradeb, a je tedy právem městskou památkovou rezervací. Nejznámější je chebský hrad s patrovou kaplí, vystavěný kolem roku 1180 v románském slohu císařem Friedrichem Barbarossou.
Cheb leží v kotlině mezi Smrčinami, Halštrovským pohořím, Krušnými horami a Českým lesem na jižním okraji chebské třetihorní pánve, na výběžcích filitů Smrčin, které jsou do ní vklíněny ve tvaru poloostrovů a na dnešním území města jsou přeryty v krátkém skalnatém údolí. Díky tomu tvoří tato poloha jedinečný předpoklad pro brod v chebské kotlině. Podstatnou část města zaujímá pravý břeh, který spadá pozvolně k řece a strmě stoupá na hradních skalách. Střed města (440 - 450 m) a jeho horní části (470 - 480 m) leží na písčité půdě. Nejen pro postupný vývoj města, ale i pro jeho postavení v historii měla mimořádný význam jeho dopravně zeměpisná poloha. Díky tomu, že leží v blízkosti nejdůležitějšího středoevropského rozvodí, odkud teče Mohan k Rýnu, Nába k Dunaji, Sála a Halštrov na sever a Ohře na východ k Labi, a zároveň před Českým lesem na jedné z mála přírodních vstupních bran do Čech, byl Cheb po mnoho staletí křižovatkou dvou hlavních dopravních směrů: staré, již v římské době používané obchodní cesty od Dunaje (Řezno) k severoněmecké nížině (Wismarská nížina) a dopravního tahu z Porýní podél Mohanu k Čechám, jehož význam rostl od středověku. Cheb byl od středověku významným dopravním a obchodním centrem.
Marie Kratochvílová
