Tragédie, která zasáhla několik generací a dosud vzbuzuje silné emoce, traumatizovala i Jaroslava Richtera z Horního Jiřetína. V době havárie pracoval na Plutu jako důlní záchranář. Bylo mu třicet let, když v osudný den nastoupil s kolegy na ranní šichtu do těžkého zásahu s dýchacím přístrojem.

V podzemí byl požár a část chodeb se musela zazdít, aby oheň nepronikl dál. Nejprve to vypadalo na běžný zápar, protože uhlí v hlubině občas zahoří, ale pak na pomoc přijela četa z mostecké hlavní báňské záchranné stanice.

„Ráno jsme ještě netušili, že je to začátek neštěstí. Ještě teď mi běhá mráz po zádech,“ svěřil se Deníku 70letý Richter, který nyní provází turisty Mikulášskou štolou na okraji městečka Hora Svaté Kateřiny. Práce průvodce v prastarém krušnohorském dole na stříbro mu pomáhá vyrovnat se s tragédií na Plutu.

„Výbuch jsem držel v sobě čtyřicet let a tohle ve mně opět rozproudilo krev,“ vysvětlil, proč se začal věnovat historii hornictví. Své vzpomínky na Pluto se snaží sepsat do tlustého sešitu, kde má vlepené dobové fotky a rejstřík hornického slangu.

Vyučený důlní elektrikář, jehož dědeček, tatínek a maminka pracovali také na šachtě, začal fárat na Plutu v roce 1969. Po devíti letech si udělal kurz důlního záchranáře a před havárií se účastnil likvidací záparů uhlí nebo pomoci při úrazech. Pak ale přišlo 3. září. Bylo odpoledne, čtvrt na čtyři, kdy po náročném zásahu vyjel s kolegy na povrch a nechal se vystřídat odpolední směnou. Krátce poté zazněla v areálu exploze.

„V tu chvíli jsem byl ve sprše a nic neslyšel. Tekla na mě voda a chlapi vedle mě se jako vždy hlasitě bavili. Pak přiběhl do sprch kolega v civilu, který chtěl jít na nohejbal do Louky, a zavolal: kluci, bouchlo Pluto! Nevěřili jsme mu, jenže najednou přestala téct voda, a nám došlo, že měl pravdu,“ řekl Richter.

Následovala série událostí, které se mu obtížně popisují. Zemřeli jeho kolegové, kamarádi. Vytahování prvních mrtvol se neúčastnil, protože byl mladý a mohl by stresem zkolabovat. Dolů šli zkušenější záchranáři, kterým po výbuchu začaly pomáhat stovky kolegů z celé republiky. „První čety prošly šachtu a zjistily, kde jsou živí a kde mrtví. Pak jsme dole jen zazdívali a do centra nešli, protože tam vznikl velký oheň,“ uvedl Richter, který se podílel na likvidaci následků škod a doprovázel v hlubině vyšetřovatele.

Dole bylo podle něj všechno rozsekané, rozbité a zdeformované. Cesty se musely rychle zprovoznit, aby se dal po kolejích vozit materiál. Doma byl po havárii až po třech dnech. Nechoď nikam, kdyby něco, říkali mu. S ostatními zůstal v areálu, kde se po směnách střídali.

Obrovská panika 

Atmosféra na šachtě byla zpočátku napjatá až k prasknutí. „Panika byla obrovská. Dost lidí nechtělo fárat a báli se i někteří záchranáři. Nebylo výjimkou, že profík vykonal svou práci a pak se zhroutil, protože to psychicky nevydržel. Byla to malá šachta, kde se všichni znali. Pracovali jsme tam spolu léta, denně jsme byli ve styku a myli si záda. Tenkrát nebyla taková fluktuace jako teď. I proto nás nepouštěli pro mrtvé,“ vysvětlil Richter.

Skoro čtyři měsíce trvalo, než se našlo poslední tělo. Bylo to 11. prosince 1981. O deset let později začal mít psychické problémy také Richter, který musel vyhledat odbornou pomoc. Trauma zlomilo i starší záchranáře. Někteří se do práce už nikdy nevrátili.

Pietní akt v Litvínově u památníku Pluto v roce 2019

V minulosti se přímí účastníci havárie každý rok scházeli, ale zbyla jich jen hrstka a další setkání jsou nejistá. Důl Pluto už neexistuje. Po odstranění škod se těžba obnovila, ale trvala jen do roku 1983. Pak byl areál srovnán se zemí a zůstalo jen zarostlé torzo základových desek.

Kromě mrtvých si neštěstí vyžádalo 13 těžce a 15 lehce zraněných. Hmotná škoda byla tehdy vyčíslena na 50 milionů korun. Některé horníky zabila tlaková vlna, většina se jich udusila v prostoru plném zplodin z výbuchu. Příčina tragédie není dosud spolehlivě objasněna. Podle vyšetřovatelů explozi předcházela řada podivných okolností.

V dole hořelo již před výbuchem, ale nikdo horníky nevaroval a ti fárali do dolu navzdory tomu, že v něm ještě zasahovala záchranná jednotka. Na šachtě prý také panoval nepořádek a navíc se ztratila kniha závad, která musí byt na každém pracovišti. Obviněno bylo 11 lidí, ale nakonec byli podezření ze zanedbání povinností zproštěni. K obnově vyšetřování nikdy nedošlo.

Průběh havárie podrobně popisuje výroční publikace báňské záchranné stanice a odborný internetový server ZdařBůh, který se věnuje hornictví. Podle něj bylo v roce 1981 na Plutu II v provozu 8 komorových porubů a 4 až 5 ražených chodeb v uhlí. Síť chodeb v podzemí měřila několik kilometrů. „Dne 3. 9. 1981 v 15.33 hodin byl zaznamenán na povrchu Dolu Pluto II v Louce u Litvínova silný výbuch a nad těžní věží se objevil sloup zvířeného prachu asi 15 metrů vysoký. Po tomto výbuchu následovaly další tři těsně za sebou jdoucí výbuchy,“ uvádí server.

Kulaté výročí 

Letošní kulaté výročí připomene tradiční pochod Memoriál Pluto, který v sobotu 4. září uspořádá Klub českých turistů Litvínov ve spolupráci s obecním úřadem v Louce u Litvínova a těžebními firmami. Zahájení pochodu je od 7 do 10.30 hodin u pomníku důlní katastrofy v ulici Tyrše a Fügnera v Litvínově. Pěší trasy měří 5, 11, 16 a 22 kilometrů, cyklotrasy 20, 50 a 60 kilometrů. Pro účastníky je připraven diplom a v cíli malé občerstvení. Pietní akce u pomníku důlní katastrofy v Louce u Litvínova začne ve 13.30 hodin a pochod skončí v 15 hodin v místním v kulturním domě.

Pochodu se obvykle účastní kolem 150 lidí, loni jich kvůli covidu byla stovka. „Letos je 40. výročí, takže se snažíme, aby akce byla co nejlepší. Změnili jsme trasy pro pěší a pečeme krásné perníčky pro účastníky,“ sdělila Květoslava Drdová z KČT Litvínov. Otevřena bude i kaplička v Louce. Pozván byl hejtman Ústeckého kraje.

V Mostě se od 10. do 12. září koná celostátní Setkání hornických měst a obcí. Očekává se příjezd stovek delegátů. Při průvodu v sobotu 11. září odhalí horníci v 11 hodin v centru města u Repre Památník hornických tradic a důlních neštěstí. Autorem návrhu památníku je architekt Jakub Klaška, který loni vyhrál otevřenou výtvarnou soutěž vyhlášenou městem Most.

Od roku 1850 do roku 1990 bylo na Mostecku evidováno 29 důlních katastrof, které si vyžádaly 342 obětí na životech. K největšímu neštěstí v tomto revíru došlo 3. září 1981 na dole Pluto v Louce, kde zahynulo 65 horníků a záchranářů.

Sousední Teplicko eviduje ve stejném období 13 katastrof a 241 obětí na životech, přičemž největší se stala 3. ledna 1934 na dole Nelson u Oseka, kde zahynulo 144 horníků. Na dolech Chomutovska jsou v těchto letech evidovány jen tři velké nehody s počtem jedenácti obětí.

Velké důlní katastrofy 1850 – 1990

Mostecko:
Pluto (Louka, 1981) – 65 obětí
Kohinoor (Lom, 1946) - 52 obětí
Jupiter (Komořany, 1902) – 43 obětí
Anna (Souš, 1890) – 33 obětí

Teplicko:
Nelson III (Osek, 1934) – 144 obětí
Döllinger (Duchcov, 1879) – 21 obětí
Důl u Oseka (1889) – 19 obětí
Dukla – Kateřina (Modlany, 1963) – 15 obětí

Důl Pluto I vznikl v letech 1888 a před 2. světovou válkou v něm pracovalo 2 600 lidí, po válce a odsunu Němců jen 280 lidí. Důl Pluto II se otevřel v roce 1962 a před výbuchem zaměstnával přes 640 lidí.