Neštěstí se stalo 8. srpna 2008. Mezinárodní rychlík Comenius, mířící do Prahy, narazil do spadlé konstrukce opravovaného mostu. Na místě zemřelo šest pasažérů, později zraněním podlehli další dva lidé, téměř sto cestujících utrpělo těžká zranění, někdy i s trvalými následky.

Obžalováno bylo deset lidí, kteří podle názoru státního zástupce pád mostu zavinili. Šlo o tři pracovníky generálního dodavatele stavby – Ostravských dopravní staveb (dnes Eurovia), jednoho zaměstnance Správy silnic Moravskoslezského kraje, pět lidí ze  subdodavatelské firmy Bögl a Krýsl a jejího externího spolupracovníka. Hrozilo jim až deset let vězení. 

Novojičínský soud, který se neštěstím zabýval, již dvakrát všechny osvobodil. Proti tomu se vždy odvolal státní zástupce. Odvolací Krajský soud v Ostravě nyní pět lidí definitivně zprostil obžaloby. Oddychnout si mohou o tři zaměstnance subdodavatelské firmy Bögl a Krýsl, jejího externího spolupracovníka a projektanta Ostravských dopravních staveb. Dalších pět osob ale čeká nové řízení u novojičínského soudu.

Rozsudek si ve čtvrtek přišli vyslechnout rodiče a sestra mladíka, který nehodu nepřežil. Během čtení verdiktu mlčky opustili jednací síň. S novináři mluvit nechtěli. Odešel i Richard Salamon, který vlakem tehdy cestoval. „Moc jsem tomu rozsudku nerozuměl. Takže to ještě není konec? Jak dlouho se to ještě potáhne?“ prohlásil se slzami v očích muž, který má do dnešního dne psychické problémy při cestování vlakem. Z nehody sice vyvázl bez zranění, utrpěl však psychický otřes. „Když u trati někde vidím dělníky, bojím se,“ řekl.

Pochybení, nedbalost

Podle státního zástupce samotný pád mostu zapříčinila zejména nedbalost při opravě, která probíhala počátkem srpna 2008.
„Šestého srpna byla zjištěna závada, sedmého srpna byla tato závada nějakým způsobem odstraňována. A zde došlo k velmi závažným pochybením, která vyústila v pád mostu,“ řekl již dříve žalobce. Potvrdit to měly znalecké posudky.

Jenže právě zásadní rozpory ve znaleckých posudcích způsobily, že novojičínský okresní soud všech deset obžalovaných dvakrát zprostil viny. Podle senátu se totiž nepodařilo zjistit přesnou příčinu zřícení mostu, což znamená, že nelze hovořit o zodpovědnosti konkrétních osob.

Hlavní líčení začalo v červnu 2011. Tehdy dorazili i někteří z těch, kteří neštěstí přežili. Byl mezi nimi i strojvůdce Jiří Šindelář. Svou pohotovostí a duchapřítomností zabránil ještě větším obětem. Stačil totiž spustit brzdy, čímž snížil rychlost soupravy. Sám poté utekl do strojní kabiny. „Mám zvláštní pocity, buší mi srdce,“ řekl krátce předtím, než vešel do soudní síně. Jednání v roce 2011 sledovali i pozůstalí. Z Polska například přijel Kazimierz Litwin. Ve Studénce zemřela jeho třiadvacetiletá dcera Marta.

„Chceme se dozvědět, kdo je viníkem neštěstí. Trvá to již hodně dlouho a je nutné konečně zjistit pravdu, proč k takové katastrofě došlo. Také působím v oboru stavitelství a neumím si představit, jak se něco takového vůbec mohlo stát,“ řekl v červnu 2011 Litwin. Nikdo netušil, jak dlouho soudní jednání potrvá a že ani čtvrteční verdikt neznamená definitivní konec.

Podle Radka Ondruše, právního zástupce subdodavatelské firmy Bögl a Krýsl, k neštěstí vůbec nemuselo dojít. Jak uvedl, v místě stavby měla být pro vlaky snížena rychlost na padesát kilometrů v hodině. Kdyby omezení platilo, souprava by údajně zastavila přibližně tři sta metrů před troskami mostu. „My chceme hlavně vědět, kdo tam ten vlak pustil,“ řekl Ondruš.