K ostravské osadě Bedřiška se dá dojet po rušné Plzeňské ulici podél továren, komínů a panelových domů, vystoupit na zastávce Ferona, kde se nachází velký stejnojmenný podnik, jenž se specializuje na výrobu z oceli, především plechy, tyče nebo výztuže. Když člověk správně trefí ve sněhu dost zafoukanou cestu kolem továrny k Bedřišce, ocitne se v trochu jiném světě, kde najde lesíky, louky a staré dřevěné domky se zahrádkami.
Ale najdete tu také prázdné zchátralé budovy se zabedněnými okny. Často se do nich dostanou nezvaní návštěvníci z řad bezdomovců a drogově závislých.
Dvacet finských dvojdomků sloužilo původně pro zaměstnance dnes již zaniklého dolu Bedřich
Bedřiška bývala celkem pohodovou dělnickou kolonií v místě bývalého dolu Bedřich. Žili zde poměrně v souladu vedle sebe nízkopříjmové rodiny z majoritní společnosti i několik romských rodin, dohromady necelé tři stovky lidí. Jenže od roku 1997 sem začala dlouholetá starostka zdejší městské části Mariánské Hory a Hulváky Liana Janáčková sestěhovávat problémové romské rodiny. Ty tu dělaly nepořádek a ničily domky. Začali proto odsud odcházet převážně lidé z majority a do uvolněných budov radnice stěhovala další nepřizpůsobivé.
Tím se značně proměnila skladba obyvatelstva, policie sem vyjížděla několikrát denně kvůli krádežím, potyčkám či narušování klidu a situace se stávala neúnosnou.
„Bylo to hrozné, co se tehdy s Bedřiškou stalo. Ghetto, džungle, pošťák tu měl strach jezdit s poštou. Měla jsem tehdy malou dcerku a bála jsem se ji pustit ven. Chtěla jsem odtud utéct,“ vypráví jedna ze starousedlic Jiřina, která tu bydlí od přelomu tisíciletí. „Přišly sem ty nejproblémovější rodiny z okolí. Nadávali na ně i zdejší slušní romští usedlíci.“
Když si obyvatelé z Bedřišky stěžovali v roce 2006 na příchod nepřizpůsobivých rodin na zastupitelstvu městské části, starostka Janáčková tehdy otevřeně prohlásila, že je rasistka a nesouhlasí s integrací Romů do společnosti. Vybrala si prý proto Bedřišku, aby je tam odsunula, „klidně s vysokým plotem a elektrikou“.
Ostravská osada Bedřiška leží v malebné lokalitě. Najdeme tu louky, lesíky i zahrádky
Uvedla také, že už nemá Romy kam dávat, musela by „mít ten dynamit a odstřelit je“. Nahrávka se v roce 2007 dostala na veřejnost, Janáčková se za své výroky omluvila. K trestnímu stíhání ji senát nevydal, i když ho o vydání žádala. V křesle starostky a s vysokou popularitou u ostravských voličů vydržela od roku 1990 s krátkou přestávkou až do roku 2018. Tehdy volby opět vyhrála, ale křeslo přenechala tehdejšímu kolegovi Patriku Hujdusovi, nynějšímu starostovi. Na dotaz Deníku.cz, jak vidí situaci v osadě a zda by dnes udělala něco jinak, odpověděla, že se k Bedřišce už nechce vyjadřovat.
Někdejší nouzová kolonie se dočkala další negativní publicity v roce 2010, kdy tu došlo ke žhářskému útoku na romskou rodinu kvůli vyhroceným sousedským vztahům. Když policie případ na místě vyšetřovala, kdosi jí vykradl auto, o čemž písničkář Jarek Nohavica složil posměšnou píseň. Další cejch pro osadu.
Ta flaška byla zlom
V úvodu zmiňovaná Jiřina s rodinou bydlela naproti dvěma zdevastovaným domům, do nichž nelegálně vnikli bezdomovci a drogově závislí. „Bylo tu strašného bordela od nich, lozili nám tu potkani, něco šíleného,“ líčí. Pak přemýšlí, kdy se situace začala měnit k lepšímu: „Zlom byla ta hozená flaška,“ vzpomene si. „Říkali jsme si, že takto už to dál nejde. Objednali jsme bagr a kontejnery a vše si tu vyčistili, upravili. Podařilo se otevřít komunitní centrum a začali jsme se v něm stýkat a řešit naši budoucnost. Od té doby to tu jde nahoru, hlavně díky paní Lehotské, která je takový motor všeho.“ Situaci podle ní výrazně zlepšilo, když město začalo vypovídat smlouvu těm, kdo nedodržovali pravidla a neplatili nájem.
V roce 2018 se přesto velmi hlasitě uvažovalo o zbourání Bedřišky a výstavbě rezidenčního bydlení. Proti tomu však začali protestovat místní. Vedla je zdejší bývalá obyvatelka Eva Lehotská, které se podařilo zdejší lidi spojit napříč etnickými i sociálními skupinami ve fungující komunitu. Bojovali za zachování osady i za dodržování pořádku ze strany méně přizpůsobivých sousedů, hlídali neobydlené objekty a volali policii, když sem vnikali bezdomovci a drogově závislí. V komunitním centru, které funguje i díky financím od města a od Nadace Via, zařídili doučování a kroužky pro děti.
Eva Lehotská se snaží otevírat Bedřišku veřejnosti a ukazovat její pozitivní tvář – jako kout Ostravy obklopený lesíky a rybníky, život ve dvojdomcích se zahrádkami, kde se dá posedět a bavit se se sousedy.
Zdejší městská část nechala nedávno alespoň částečně opravit prvních pět prázdných domů a nastěhovali se sem, jak říkají místní, „samé slušné rodiny“. „Teď je to tu ráj na zemi. V létě grilovačka, koupačka, člověk tu má pohodu,“ pochvaluje si Jiřina. Evě Lehotské se nicméně nelíbí nedotažené opravy i to, že se na ně dlouho čeká a do zpustlých domů se stěhují nelegální nocležníci. „Rozkřikne se to a už tu máme bezdomovce a feťáky, ti domek obsadí a terorizují okolí,“ vysvětluje.
Starosta Městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Patrik Hujdus připomíná, že tento rozsah úprav zdědil po minulém vedení radnice a že se dílčí opravy příliš nevyplatí dělat, když domy čeká velká rekonstrukce. „I z mého pohledu to trvá příliš dlouho. Ovšem rekonstrukce stávajících domů je závislá na nové infrastruktuře, která se v lokalitě má budovat. A tak všichni tak trochu čekáme.“
Začíná se to obracet k lepšímu
Eva Lehotská funguje jako neformální mluvčí Bedřišky, hlavní hybatelka zdejší komunity a tako jako spojka, mezi místními obyvateli a úřady. V osadě se těší velkému respektu, své jméno si vydobyla i na úřadech. „Oni místňáci i úředníci dobře vědí, že není radno mě moc nasírat,“ směje se. Když se bavíme o tom, co všechno pro lokalitu dělá, pobaveně vyjmenovává: „Jsem tady tak trochu údržbářka, sociální pracovnice, komunitní pracovnice, bič na úředníky, mluvčí, účetní, prostě taková univerzální Matka Tereza.“
Obyvatelům Bedřišky s mnohými problémy pomohla, takže se jim zase nerozpakuje říct, pakliže dělají něco nelegálního nebo narušují poklidné soužití. „Zrovna včera jsem tady na ně křičela, když si brali dřevo z opuštěného pozemku. Vysvětlovala jsem jim, že i opuštěný pozemek pořád patří městskému obvodu a že bez povolení tam nemůžou nic brát,“ vypráví a dodává, že to jsou dennodenně hodiny a hodiny vysvětlování o pravidlech občanského soužití.
„Starousedlíci to respektují, ale pak přijdou noví a jde to zase všechno od znovu,“ doplňuje. „Vždy, když mi tu chodí někdo cizí, vyběhnu a ptám se, kdo je, zda tu bydlí a s čím mu mohu pomoci,“ líčí. Pro ty spolehlivé, kteří se o dům starají a pravidelně platí nájem, u města vyjednává smlouvu na dobu neurčitou. „Jsem vedení vděčná, že to umožnilo. Obyvatelé tu potřebují mít nějakou jistotu,“ pochvaluje si.
Eva Lehotská
Poslední dobou jí už ale docházejí síly i finance. Tento rok měla zhruba tisíc podání, jednání či doprovodů k soudům, na úřady a k lékařům. Polovina z toho se týkala přímo Bedřišky, další i jiných lokalit na Ostravsku, kde pomáhá lidem s podobnými starostmi, jako se řeší ve zdejší kolonii. Vše dělá za své peníze ve volném čase, žila z invalidního důchodu, nyní z běžné penze a přivydělává si účetnictvím.
S částí agendy jí pomáhá dcera, vychovává si také svou mladou nástupkyni a dohodla s obcí placené místo pro domovníka-preventistu. Zastupitelstvo obce v minulých dnech rovněž schválilo zřízení a spolufinancování bezplatné občanské poradny v tomto ostravském obvodu. „Lidé tu budou mít pomoc zase o něco blíže a mně ubude trochu práce,“ říká spokojeně ostravská „Matka Tereza“.
Uvažují také o založení sociálního družstva. Její členové by se finančně či prací podíleli na opravách budov, čímž by to celou akci zrychlilo a zlevnilo. Obvod i město na něj mají trochu jiný pohled než obyvatelé v čele s Lehotskou, takže se o jeho konečné podobě ještě jedná. Při sporech nejde tato žena pro rázné vyjádření daleko, nicméně na závěr smířlivě dodává: „Musím pochválit současné vedení našeho obvodu, že se s nimi nechá mluvit. Když něco potřebuji, dá se jim zavolat a snaží se mi vyjít vstříc. Ale jejich názory na Bedřišku se podle mě až tak moc nezměnili. Kdyby mohli, tak by to tady nejradši stejně zbourali.“
To ostatně Deníku.cz potvrdil i starosta Mariánských Hor a Hulváků Patrik Hujdus. „Já osobně dlouhodobě říkám, že by bylo lepší a možná i levnější stávající domy zbourat a vystavět nové. Ale protože jsme slíbili součinnost v rámci řešení, které preferuje vedení města Ostrava, jdeme v současné době po stejné cestě.“
Město nyní připravuje projekt na nové komunitní centrum ze staré cihlové strojovny pro tři stovky lidí. Z původního centra by vznikly další bytové jednotky. „Mělo by to stát necelých čtyřicet milionů, ale já bych ty peníze radši viděla na opravu chátrajících domků na bydlení, tím sem nalákat nové lidi a pak případně pro ně dělat nové centrum,“ argumentuje Eva Lehotská.
Vznikne nová výstavba?
Stržené budovy a ty, co se k demolici chystají, by měla nahradit nová výstavba, větší než ta původní, ale v takovém stylu, aby sem zapadla. „Když se podíváte na vizualizace, vypadá to moc pěkně a lidé by na to mohli slyšet. V dnešní době bude role nájemního bydlení stoupat, protože se mnozí neodváží vzít si hypotéku,“ říká Eva Lehotská a ukazuje obrázky s návrhy malebných nových domků obložených dřevem a také vyšších budov po obvodu osady. Na opravách, výstavbách a údržbě by ráda zaměstnala zdejší obyvatele, kteří nemohou dlouho sehnat práci a potřebovali by si obnovit pracovní návyky.
Starousedlice Jiřina se na tyto změny těší. Věří, že přilákají slušné nájemníky. Zdejší lokalitu jim může jedině doporučit. „Je tu takový klid! Ráno si dáte kafíčko, posloucháte, jak vám tu pípají ptáčci. Tramvajky neslyšíte, ty odhluční lesík. A zvláště v létě je to tu na zahrádce úplně za odměnu,“ líčí. Podobně to vidí i její romská sousedka Simona: „Je to přesně tak. Nešla bych odsud. Za poslední roky se to tu hodně změnilo k lepšímu. Hned naproti tu udělali krásné nové hřiště, do komunitního centra chodí děti na doučování, na taneční kroužek, na vaření,“ vyjmenovává. „Teď se ještě moc těšíme na ty opravy, že bychom měli okna a dveře, jimiž netáhne,“ dodává.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
