U výslechu svědkyně, podpora kolegů i pozůstalých. Sestřička pomáhala hned poté

„Andrejka mi volala okolo čtvrt na osm, že v ambulanci v prvním patře polikliniky ukrývají svědkyni střelby. Moc jsem tomu nechtěla věřit, myslela jsem, že je to cvičení,“ vzpomínala Míša.

Ta v úterý 10. prosince 2019 sloužila na obvyklém pracovišti, u lůžek nemocných dětí. Další informace o mimořádné události přicházely z intranetu (u počítačů ale sestry starající se o pacienty neseděly) i z médií.

Co se rok od tragédie změnilo? Na to jsme se zeptali šéfa nemocnice v Ostravě

„Lukáš nás jako garant SPIS – systému psychosociální intervenční služby – svolával v půl deváté. Aby každý, kdo může ihned dorazil. Vedeni mne uvolnilo,“ pokračovala zdravotnice. Která spěchala na polikliniku – přes celý areál FNO – s kolegyní interventkou Zuzkou. Že skončila veškerá legrace, poznávaly z přítomnosti ozbrojenců v policejních uniformách na každém rohu: „Legitimujte se! Kam jdete a proč?“

U výslechu svědkyně i pomoc kolegům

Míša dostala jako první úkol pracovat se ženou přítomnou střelbě v čekárně traumatologické ambulance. „Inteligentní a lucidní paní středního věku vzali policisté na výslech a bylo to pro ni nesmírně těžké,“ popsala. Interventka pocítila těžkost situace, kdy svědkyně korektním, ale neodbytným vyšetřovatelům musela na fotografiích rozeznávat pachatele… zatímco ji hysteričtí příbuzní sháněli, zdali přežila.

Lidé nezapomínají. Ve šlépějích sedminásobného ostravského vraha Ctirada Vitáska

Pak přišly na řadu lékařka a dvě sestřičky, které zůstaly snad čtyři hodiny uzamčené kdesi v zadním skladišti a bály se vylézt. „Deky, teplo, povídání, zdůraznění, že je po všem, není se čeho obávat,“ upřesnila Míša, která v mezičase stihla i předat své malé pacienty spolupracovnicím. Načež ji poslali na Domov sester (mj. ředitelství FNO) k telefonu krizové linky. Čas si už nedokáže vybavit, hodiny se slévaly.

Hrdinky? "Sestřičky v bílém"

Ale na půlnoc si pamatuje dobře – to doprovázela pozůstalé přímo na patologii k identifikaci těl zastřelených! „Ráno bylo strašně moc telefonátů nabízející darování krve, další lidé se ptali na provoz té ambulance, byli to objednaní,“ líčila interventka. Zbytek středy 11. prosince měla volno, další dny ovšem strávila opět poskytováním pomoci lidem zasaženým tou událostí. Nechyběla na bohoslužbě za oběti.

Před rokem v Ostravě velel zásahu, který v ČR nemá obdoby. Jak na to vzpomíná?

„Strašně těžká byla intervence u uklízeček, které po střelbě asi až do čtyř do rána vytíraly krev a dávaly to tam do pořádku,“ podotkla Míša. Tři dny po střelbě – v pátek 13. prosince – psychologickou a sociální podporu dostala i ona a ostatní ze SPIS týmu nemocnice. Situaci si prý v sobě „zpracovala dobře“, dokonce o ní přednášela kolegům odjinud. Stres pro ni ale neskončil – třeba jen kvůli čínské nákazy.

Za hrdiny v souvislosti se střelbou na FNO pak osobně interventka označila „sestřičky v bílém“ z ambulance, ve které Vitásek vraždil. „Nebyly to totiž žádné záchranářky v červeném zvyklé na urgentní zákroky a zůstaly na všechno spoustu minut zcela samy,“ doplnila Míša.

K TÉMATU