Zatímco loňský rok byl na med špatný, ten letošní si včelař z Výškova pochvaluje. „Díky srážkám rostliny produkují hodně nektaru. Ten je základem medu, jakási odměna pro včely za to, že rostliny opylují,“ vysvětluje muž, který za své výrobky získal řadu ocenění.

Ke včelaření se poprvé dostal v dětství, této činnosti se věnovali oba jeho dědové. Jeden z nich včelařil na zahradě domu ve Výškově, kde nyní František Korytár s rodinou bydlí. „Roky jsme tady žádné včely neměli, dům jsem opravoval, na včelaření nebyl čas. Začal jsem se dvěma včelstvy v roce 2007,“ vzpomíná.

Neocenitelné rady mu dal zkušený včelař Milan Hanták ze Rvenic u Postoloprt. „Začátky byly krušné, člověk ani pořádně nevěděl, co si má koupit. Med jsme nabírali do sklenic sběračkami, všechno bylo opatlané. Rozdával jsem ho kamarádům. Postupně se počet včelstev navyšoval, nezbytností se stal nákup dalších úlů i zařízení na zpracování medu. Náklady se zvyšovaly, už nešlo med jen tak rozdávat,“ popisuje.

Začal proto s jeho prodejem. Má webové stránky, před pár lety převzal za své medy ocenění regionální produkt. Aby mohl med pořádně zpracovávat, u domu postavil nové prostory.

Velký problém českých včelařů 

Loni zazimoval 57 včelstev. Ani jemu se však nevyhnul současný velký problém českých včelařů – varroáza. To je choroba, kvůli které se rodí včely bez křídel, se zakrnělými sosáky nebo se špatným počtem nohou.

Infekční onemocnění způsobené roztoči Františku Korytárovi včelstva značně zdecimovalo, po zimě mu jich zůstalo třináct. „Současné léky na onemocnění příliš nepomáhají. Poučil jsem se z toho, jdu trochu jinou cestou. Koupil jsem úly se stěnou ze skla, které se uvnitř od slunce zahřívají. To umožňuje zabít přenašeče varroázy bez použití chemie,“ vysvětluje.

K tak vysokému počtu včelstev se ale vracet nechce. „I když je včelaření můj koníček, trávil jsem u toho moc času na úkor jiných věcí. V některých dnech přes zimu to bylo i deset hodin, to už bych nechtěl,“ říká.

Kromě včelstev u domu ve Výškově má další tři na různých stanovištích na pronajatých pozemcích. O ty se stará, aby zabezpečil podmínky pro růst kvetoucích rostlin. To samé platí i na velké zahradě u domu, i na ní mají kvetoucí rostliny významné místo. Roste tam i rakytník, který přidává do medu. Nabízí jej i se zázvorem nebo skořicí. „Se skořicí je výborný do kávy,“ vyzdvihuje.

Lidé prý mají o ochucené medy zájem. V další nabídce bude pálivý med s chilli papričkami. „Na tyto příchuti mě většinou navedli známí, kteří to někde viděli, a že prý je mám také vyzkoušet. Chilli s medem je můj nápad, mám rád pálivá jídla,“ přibližuje.

Alergie na včelí jed odezněla 

Své znalosti včelaření si prohloubil ve škole v Nasavrkách u Chrudimi, kde tři roky o víkendech dálkově studoval učňovský obor včelař. Do škol chodí dál, tentokrát je to on, kdo při přednáškách seznamuje děti se životem včel. Ukazuje jim mimo jiné prosklený úl, vysvětluje, proč jsou v přírodě důležité.

„Včely tu nejsou kvůli tomu, že nám dávají med. Ale aby opylovaly rostliny. Včely medonosné mají v tomto nezastupitelnou roli, je jich velké množství a začínají s opylováním rostlin velmi brzy, pokud je teplá zima, tak už v únoru,“ vysvětluje.

Za svůj život dostal tisíce žihadel, v některých dnech to jsou i desítky. Před pár dny, když sundaval roj ze stromu, jich měl v ruce padesát. Alergie na včelí jed, kterou v mládí trpěl, odezněla. Rodina mu sice se včelařením pomáhá, děti ale od této práce odrazují právě žihadla.

A jak včelí žihadlo nejlépe odstranit? „Odškrábnout nehtem, hlavně nezmáčknout jedový váček. Důležité je vyndat žihadlo hned,“ radí zkušený včelař.