Sníst jednu takovou papriku je pro běžného člověka totéž jako přivést vodu k varu a pak si ji nalít do krku. „Chtěl jsem jich sníst třináct, a to se mi podařilo. Za rok to případně můžeme zkusit překonat. Je to opravdu pekelná záležitost,“ dělí se rekordman o své dojmy po zápisu do České knihy rekordů.

Na zahraničních soutěžích se běžně pojídají o něco méně pálivé papričky. Navíc na jejich spořádání mají soutěžící jen dvě minuty, zapíjejí je mlékem a ihned po soutěži je vyzvrací. To ale nebyl Řehůřkův případ. „Sním co nejvíc chilli papriček za deset minut. Nebudu je zajídat ani zapíjet. Pak budu ještě půl hodiny v klidu, abych dokázal, že je v sobě skutečně udržím. Touto přísností opravdu trumfneme všechny světové rekordy,“ vysvětlil před čtvrtečním výkonem, na který dohlížela pelhřimovská Agentura Dobrý den.

Šerpa Zdeněk Pácha vynesl k soše Radegasta rekordní náklad s 432 půllitrovými plechovkami piva.
Zápis v Muzeu rekordů v Pelhřimově: Muž nesl na zádech 432 plechovek piva

K pálivému koníčku ho přivedl Usherův syndrom, což je poměrně vzácné onemocnění, kvůli kterému nemocný postupně ztrácí zrak a sluch. „Mám to od narození. Nejprve jsem začal hůř slyšet a měl jsem problémy s rovnováhou. Postupně přibyla šeroslepost a zužování zorného pole. Nejvíce se to pak zhoršilo v dospělosti,“ vzpomíná Řehůřek.

Právě chilli papričky mu pomáhají s nemocí bojovat. „Studoval jsem zdravotní školu a můj koníček byly bylinky a farmacie. Jednou, když jsem takhle jedl chilli papričku, jsem si vzpomněl, že kapsaicin je dobrý na cévy. Našel jsem si o tom víc a začal se tomu věnovat,“ ohlíží se zpět.

Papričky léčí

Dokonce si z ohnivých papriček začal vyrábět i léky. „Používám oční kapky a mazání. Pomáhá to udržovat cévy v kondici a obnovovat nervová zakončení. Měl jsem třeba úplně mrtvou oční sítnici a teď už je lehce růžová. Trávicí soustavu mám jako malé dítě. I lékaři jsou překvapení účinkem,“ přibližuje Řehůřek.

V budoucnu by rád „chilli medicínou“ pomáhal i ostatním. „Jednám s jedním výrobcem, který mi pomůže s certifikací. Chci, aby se tato pomoc dostala za přijatelný peníz mezi běžné lidi. Nemám zájem, aby to převzal nějaký nadnárodní koncern, který by na tom potom chtěl neskutečně rejžovat,“ nastiňuje své plány.

Najdou se však i chvíle, kdy pálivý koníček přináší Řehůřkovi potíže. „Když mám nějakou soutěž, tak tři dny nesmím dát svojí drahé polovičce ani obyčejnou pusu. Že prý je to ohnivé. A o intimních hrátkách ani nemluvě,“ směje se tatínek jednoho syna.

Do pelhřimovské nemocnice přijeli vojáci.
Vojáky v pelhřimovské nemocnici čeká první noční směna

Pálivá jídla má rád odmalička. „Začínal jsem na cibuli a česneku a po revoluci postupně objevoval i pálivé papričky. Jednou jsem se pak z legrace přihlásil do soutěže a už to jelo. Teď je jím prakticky pořád a hrozně mi to chutná. Pro mě zkrátka chilli není jen jídlo, ale životní styl,“ svěřuje se.

Kilo papriček na týden

Kolik kilogramů chilli papriček už za život snědl, ale spočítané nemá. „Jednou jsem od známého dostal kilo nejpálivějších papriček na světě a říkal jsem si, že mi chvíli vydrží. Za týden už jsem ale neměl nic,“ říká s úsměvem chilližrout, jemuž z extrémně pálivých odrůd nejvíc chutná moruga a brown bhutlah

Kromě něj si občas chilli papričky zobne i jeho syn nebo manželka Stanislava. „Ochutnám, když mi manžel nabízí, ale celou bych nedala. Mně stačí kousek. Vždy říkám, že celou mohou sníst jen blázni,“ směje se Stanislava Řehůřková. „Chilli ale jíme všichni, i malý. A taky máme rádi pálivé omáčky,“ dodává.