Mám ráda všechny sporty, říká kapitánka Chyše Karolína Cardová

Mé první fotbalové krůčky začaly v nedalekých Žluticích. Aktivní hráčkou jsem se stala v roce 2008, kdy mi bylo sedm let. Jelikož nebyl od holek takový zájem hrát fotbal, nebylo ve Žluticích čistě dívčí družstvo, ale smíšené. Za Chyši jsem začala hrát v roce 2014, a to za starší žáky. O rok později, to byla ještě možnost střídavého startu, jsem dojížděla i do Plzně, kde jsem hrála za Viktorku. To byly potom dost náročné víkendy, kdy jsem měla zápas v sobotu i v neděli. Když se zápasy kryly, dávala jsem přednost Plzni.

Jiné sporty vás neoslovily?

Samozřejmě že oslovily, mám ráda všechny sporty. Několikrát jsem reprezentovala školu ve florbale a dostávala jsem nabídky, jestli nechci jít hrát ligu, ale když bylo vybírání mezi fotbalem a florbalem, vždy zvítězil fotbal. Takže ostatní sporty dělám spíše rekreačně a fotbalem žiji naplno.

Divizní oslavy probíhaly až do rána, zavzpomínal s úsměvem Drahorád

Fotbal je přece jen doména mužů, jak vás tedy spoluhráči přijali?

Ve Žluticích nevím, to si nepamatuji, ale v Chyši byla skvělá parta. V jednu chvíli jsme byli skoro i půl na půl, co se týče poměru kluků a holek. Nikdy jsem od kluků neslyšela špatné slovo.

Jaký je rozdíl mezi ženským a mužským fotbalem?

Rozhodně v rychlosti, v kvalitě a v průběhu hry, ale mužský a ženský fotbal nejde srovnávat.

Jak dlouho hrajete v Chyši a jak je náročné udržet tým pohromadě, navíc když je nedostatek hráček?

V Chyši působím už osm let, z toho šest let v ženském týmu. Když jsem přešla ze starších žáků do žen, bylo nás v týmu dost, myslím, že asi osmnáct hráček. Během následujících let někdo s fotbalem skončil, někdo odešel do jiného týmu, a tak se nám kádr výrazně zúžil. Sice nás doplnily další mladé hráčky, ale ty musí ještě získat herní zkušenosti, protože skok ze starších žáků do žen je strašně velký. V takovém malém městečku se tým udržuje velmi těžko, právě kvůli nedostatku hráček z okolí. Většinu totiž stáhnou Vary nebo Plzeň a my pak nemáme kde brát, to je problém, se kterým se potýká spousta vesnických klubů.

Dvory chtějí hrát v krajském přeboru důstojnou roli

Již několik let hrajete ČFL, je to pro vás strop, nebo pomýšlíte na vyšší soutěž?

Ambice na postup do vyšší ligy byly hned po druhém roce v ČFL, ale pak přišel covid a nehrálo se. Po tak dlouhé pauze jsme neměly ten samý kádr jako předtím a naše výkonnost se snížila. Snížil se i počet hráček a už to na postup nebylo a není. Myslím, že je úspěch, že se v Chyši hraje taková soutěž, chodí se na nás dívat spousta lidí. Za sebe a i za celý tým mohu říci, že jsme v téhle lize spokojené a budeme se v ní chtít udržet, co nejdéle to půjde.