Třiadvacetiletý gólman Ondřej Jacko-Lysák totiž pokračuje v rodinné tradici. V mládežnickém věku se postavil mezi tři tyče, stejně jako jeho táta, a v současné době střeží svatyni mariánskolázeňské Viktorie. Navíc si během své kariéry vyzkoušel i zahraniční angažmá, a to v Anglii, kam by se rád vrátil.

Ondro, vzpomenete si na své fotbalové začátky?

K fotbalu mě ve čtyřech letech přivedl můj táta, který tehdy chytal za Drmoul, a proto i moje začátky se pochopitelně odehrály na hřišti v tátově působišti.

Jiné sporty vás nelákaly?

V dětství asi úplně ne, zkoušel jsem judo, ale u toho jsem moc dlouho nezůstal (smích). Většinou jsem pak jiné sporty zkoušel třeba v rámci reprezentace škol, na kterých jsem působil.

Když jste začínal s fotbalem, už jste měl rozhodnuto, že budete pokračovat v rodinné brankářské tradici?

To vůbec ne! Sice tam byly nějaké předpoklady z rodiny, ale jinak vůbec. Začínal jsem v přípravce jako střední záložník a ta pozice mi zůstala celkem dlouho, až poslední rok před přechodem do mladších žáků se nám zranil brankář hned prvním turnaji, no a volba padla na mě. Od té doby už jsem z brány nevylezl.

Jak jste si vůbec vedl v mládežnických kategoriích?

Jak už jsem říkal, přípravky jsem strávil v Drmoulu, kde se pod nynějším trenérem Trstěnic Vratislavem Dvořákem vytvořila celkem úspěšná parta kluků, kteří si pak zahráli v mládeži i v ligových týmech. Já se pak přesunul do Mariánských Lázní, kde jsem zůstal vlastně od mladších žáků až po A-tým.

Vzpomenete si na svou premiéru v mužské kategorii?

Do áčka Mariánských Lázní jsem se dostal vlastně už v mých šestnácti letech, kdy jsem pravidelně chytal za dorost a za áčko jsem pak jezdil na lavici. Premiéra pak proběhla v nějakém přípravném utkání, ale abych řekl pravdu, tak už si nepamatuji, proti komu a ani jak to dopadlo. Soutěžní debut jsem si odbyl až v divizi za trenéra Purkarta. Tehdy jsme hráli ve Varech a utkání šlo překvapivě do penalt, ve kterých se nám vůbec nedařilo. Trenér chtěl něco změnit, a tak tam na penalty poslal mě, já pak chytil rozhodující penaltu Vítovi Vrtělkovi a domů se jelo se dvěma body.

Právě v dresu Viktorie jste byl součástí postupu do divizní soutěže…

Ano, přesně tak. Ve Viktorii jsem zažil vůbec první postup do divize snad po patnácti letech. Tehdy jsme si postup pojistili jasnou výhrou 0:6 v Horním Slavkově. Bohužel jsme pak zjistili, že divize je něco jiného, a za rok jsme byli zpátky v kraji. O to víc byla chuť se dostat do divize znovu, to se povedlo a od té doby je Viktorka tam, kam podle mě patří.

Ondřej Jacko-Lysák, brankář FC Viktoria Mariánské Lázně.Zdroj: Archiv Ondřej Jako-Lysák

Posléze jste však překvapivě zamířil do Anglie, prozradíte důvod?

Do Anglie jsem odjel v září 2018 celkem náhle a pro mnoho lidí i nečekaně. Těch důvodů bylo samozřejmě víc, ale ten hlavní asi byl, že jsem tehdy ukončil studium na VŠ v Plzni a začal pracovat a prostoru pro fotbal ubývalo a to se mi nelíbilo. Navíc jsem cítil, že potřebuji nějakou změnu v životě a tohle se jevilo jako celkem slušná příležitost. Během srpna jsem pak přišel za trenérem s tím, že do měsíce budu končit a že odlétám do Anglie studovat na University of Derby. No, moc rád nebyl, ale jsem rád, že to tehdy pochopil a nedělal žádné problémy ani pak s mým přestupem, když jsem v Anglii začal hrát fotbal.

Jak byla tato adaptace v novém prostředí pro vás těžká?

Adaptace nebyla úplně jednoduchá. Jelikož jsem si zařizoval vše na poslední chvíli, tak jsem pak přiletěl do Anglie a až po přistání jsem si uvědomil, co tu vlastně dělám. Primárním cílem byla a je samozřejmě univerzita, kde studuji teď třetím rokem Sport Management, ale byl to samozřejmě i fotbal, kvůli kterému jsem odletěl. Univerzitní fotbal v Anglii nespadá pod hlavičku FA a má hned několik soutěží. Náš první univerzitní tým (pozn. red. – celkem jich je pět) hraje druhou nejvyšší anglickou univerzitní soutěž, což by u nás odpovídalo úplně bez problémů třetí lize, a to pro mě byla priorita.

Bylo těžké se tedy probojovat do užšího výběru a následně týmu?

Do týmu jsem se dostal díky třídenním trialům, na které se přihlásilo 250 kluků a poslední den zůstalo cca padesát, včetně mě. Nakonec si do prvního týmu vybral trenér mě a ještě jednoho záložníka. Během roku jsme ani jednou neprohráli, a byla zde proto jasná příležitost se dostat do play-off a postoupit do univerzitní Premier League, to už by bylo něco. Bohužel, čekal nás poslední zápas v Newcastlu, který jsme hrubě nezvládli, a s vidinou první ligy jsme se mohli rozloučit.

Ondřej Jacko-Lysák, brankář FC Viktoria Mariánské Lázně.Zdroj: Archiv Ondřej Jako-Lysák

Přesto jste si vyzkoušel i sedmou anglickou ligu, jak se vše seběhlo?

Trenérovi jsem se během roku líbil,a tak mi nabídl, jestli bych chtěl hrát i za jeho tým Mickleover Sports FC, který působí v sedmé nejvyšší soutěži a svou rezervu, kde jsem měl začínat já, mají o dvě soutěže níž. Tady v Česku si každý řekne ´sedmá liga´, to je nějaký prales, ale opak je pravdou. Sedmá liga je něco jako třetí liga u nás a pravidelně na zápasy chodí okolo 1000 lidí, navíc trenér se starty v Premier League a hned několik hráčů, kteří hráli Championship, to už bylo něco.

Přesto následoval návrat do Mariánských Lázní…

Asi jako každého, tak i mě zasáhla pandemie spojená s covid-19, a já se musel vrátit domů. Proto jsem hned šel do Viktorky, zda bych s nimi mohl alespoň trénovat a dostat třeba i nějaký ten zápas. Nakonec to dopadlo tak, že mám zatím školu z Anglie on-line a já zůstal v Mariánských Lázních.

Jak jste spokojený s dosavadními výsledky a postavením Viktorie ve Fortuna Divizi A, kde jí patří dvanáctá příčka?

Osobně moc spokojený nejsem, začátek byl jak ze zlého snu a nám se nedařilo. Pak ale přišel celkem obrat a my se dokázali dostat alespoň nad sestupová místa. Nicméně doufám, že se po pauze dokážeme dostat i výš, protože kvalita týmu tady na to je.

Máte nějaké zápasové rituály, které dodržujete?

Rituály nemám víceméně žádné, jenom vždy před začátkem utkání se dotknu břevna a pak už se soustředím jenom na zápas.

Ondřej Jacko-Lysák, brankář FC Viktoria Mariánské Lázně.Zdroj: Archiv Ondřej Jako-Lysák

Viktoria prozatím absolvuje kvůli nouzovému stavu čtrnáctidenní nucenou přestávku. Jak se dotkla týmu opatření, kdy se může trénovat v počtu šesti hráčů?

Situace je taková, jaká je, a my ji musíme respektovat. Dostali jsme teď nějaké volno, ale doufám, že se do tréninku co nejdříve vrátíme v plném počtu.

Přišly tedy, stejně jako tomu bylo v březnu, na pořad individuální tréninky?

Jelikož už mi začala univerzita, tak s tím přišly i tréninky v podání našeho kondičního trenéra, který nám posílá z Anglie individuální tréninkové plány on-line. Teď je to hlavně o posilování a vyhnutí se ztrátě kondice. Navíc teď opět začneme s gólmanskými tréninky normálně venku.

Myslíte si, že by se mohla podzimní část dohrát?

Upřímně, nemyslím si, že se podzimní část dohraje. Minimálně aspoň od třetí ligy níž. Sice je to velká škoda, ale jak už jsem říkal předtím, nejsme jediní a respektujeme to.

Ve hře je i scénář, že by se zbylá utkání podzimní části dohrávala v rámci jarní části, jak by to tedy bylo náročné?

Pokud přijde na program tenhle scénář, tak to pro týmy bude velmi náročné. Sice můžu říct, že v Anglii jsme téměř stále hráli systémem středa – sobota, ale pro kluky tady to bude náročnější o to víc, že budou muset skloubit zápasy s prací, a mnoha z nich se to určitě nepovede. O to víc pak ty zápasy poztrácejí na kvalitě.

Jaké máte plány do budoucna?

Tak v nejbližší době se toho moc plánovat nedá (smích), ale pokud se situace do ledna zlepší, tak bych se rád vrátil do Anglie a dostudoval svůj poslední rok přímo na univerzitě, kde bych chtěl dohrát také sezonu, a pak se uvidí, to je ještě ve hvězdách.