Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Bulharský rodák a brankář Milen Kirov patří už několik let do kádru futsalových Démonů z České Lípy. Jak se dostal do Česka? Jaký je život tady a v Bulharsku? Kde pracuje? Jaké má sportovní cíle? To vše si můžete přečíst v následujícím příběhu.

V CSKA to nešlo

Než se dostal k futsalu, začal Kirov s fotbalem. To se ale moc nepovedlo. „To mě vrátíte hodně zpátky. Hrál jsem fotbal za CSKA Sofia. Bohužel jsem neměl moc možností, jak se probojovat do seniorského týmu. Takže jsem začal studovat. Měl jsem fotbal na univerzitě, na jednom turnaji si mě všiml trenér, který se pohyboval ve futsale. Několikrát mě říkal, ať to zkusím. Nakonec jsem se nechal přemluvit, futsal už hraji 13 let,“ zavzpomínal.

Lákadlo profesionálního fotbalu ve velkém bulharském klubu tak nevyšlo. Kirov si z toho ale hlavu nedělá. „Vůbec mě to nemrzí. Člověk by v životě neměl ničeho litovat. Jendy dveře se zavřely, druhé se mi otevřely. Mám úžasné futsalové přátelé, kteří jsou jako moje rodina. Je potřeba poděkovat Ivanu Stoilovovi, trenérovi ze Sofie, který mě do futsalu zapálil. Dále je potřeba poděkovat Karlovi a Shubimu za příležitost hrát futsal v Česku,“ zdůraznil s úsměvem.

Štěpán Koreš táhne Písek v ČFL a současně již předává zkušenosti mladým hráčům jako trenér.
Snažím se mladým pomoct. Někdy mě mají možná dost, směje se Koreš

Z Bulharska se dostal do naší domoviny 2. ledna 2016. „Na tohle datum nikdy nezapomenu,“ rychle podotkl. Vzápětí však přiznal, že začátky v Česku nebyly růžové. „Dostal jsem nabídku práce, tak jsem si řekl, proč ne. Bez podpory mé přítelkyně bych ale asi zůstal v Bulharsku. Začátky byly těžké. Chyběla mi rodina, futsal, kamarádi. Prostě všechno,“ pokýval hlavou.

Jenže pět let uteklo jako voda, Kirov už si na české poměry, zvyklosti a mentalitu zvykl. „Mám jenom špatnou češtinu, za to se omlouvám. Ale slibuji, že se chci každý den zlepšovat,“ konstatoval.

Přes Benago do Lípy

V České Lípě nastartoval Kirov letos už šestou sezonu. „Začal jsem trénovat v Benagu, kde tehdy trénoval Beni Simitči. V Benagu jsem ale nedokázal časově stíhat tréninky. Takže mě Beni poslal do České Lípy. Začal jsem trénovat, s Karlem Krulišem jsme se domluvili na přestup. Oběma jsem vděčný za to, že můžu hrát futsal v Česku,“ má jasno.

„Letoš je naším hlavním cílem zůstat v lize. Nemyslím si, že to pro nás bude jednoduché. Jsem si jistý, že všichni ze sebe vydáme maximum a doufám, že na konci budeme slavit záchranu,“ pevně věří Kirov, který pracuji v systému SAP a zabývá se integrací dodavatelů na tamní platformě.

Fotbalisté Slovče, v jejichž dresu nastupuje Petr Kolečko (dole čtvrtý zprava). A fandit mu přijel i Jakub Prachař (dole)
Zaplať, slyšel Kolečko od fotbalistů. Režisér a scénárista debutoval na vesnici

Víte, jaká otázka vyvolává hádky mezi Kirovem a přáteli? Je to lepší v Česku nebo Bulharsku? „Obecně si myslím, že v Česku jsou lepší životní podmínky. Administrativa, zdravotní péče, podmínky pro mladistvé. Pokud jde o platy, věci se v těchto dvou zemích příliš neliší, zejména v oblasti IT, kde pracuji. Špatná politika nás za posledních 30 let bohužel přivedla do stavu, kdy třetina bulharské populace žije mimo Bulharsko. Neexistuje místo, kde bych nepotkal své krajany. Osobně se snažím svým dvěma synům zajistit lepší budoucnost. Bulharsku máme mnohem krásnější přírodu hory, moře a rozsáhlou historii,“ dodal.