Televizní záběry „války“ na Staroměstském náměstí trochu připomínaly divoká devadesátá léta, kdy radikální fanoušci velkých (i menších) fotbalových klubů prožívali zlaté časy. Rvalo se to na stadionech i mimo ně.

Jenže ta doba už je – snad nenávratně – pryč. Občasné záchvěvy agresivity, jako byl ten nedělní, tak nejsou velkolepým návratem chuligánských bojůvek na scénu, ale spíš jen nostalgickou vzpomínkou nespokojených rváčů.

Přísně vzato nešlo v neděli o fotbal (či hokej). Ano, spojila se tvrdá jádra příznivců Sparty, Bohemians, Baníku Ostrava a mnoha dalších týmů z celého Česka. Jenže podobně jako před časem při příležitosti protiuprchlických demonstrací, jichž se rovněž účastnili i někteří fotbaloví ultras, samotných klubů se to netýká.

Šlo o dobro fotbalu?

„Řešíme to, co se děje na stadionu. Co se děje mimo a není to akce klubu, od toho se distancujeme,“ řekl mluvčí pražské Sparty Ondřej Kasík. Podobně to vidí i další prvoligové kluby. Ty většinou běžně komunikují i s radikálnějšími skupinami svých fanoušků, leckdy je podporují příspěvky na výjezdy, na tzv. chorea a podobně, ale veřejně o tom nechtějí příliš mluvit.

Nedělní násilný protest odsoudila i Ligová fotbalová asociace. „LFA věří, že stejně jako v minulých měsících dokáže nejvyšší státní činitele a epidemiology přesvědčit o svých argumentech směrem k znovuzahájení profesionálních soutěží pomocí věcného dialogu, a nikoliv násilným vynucováním,“ uvedl mluvčí asociace Štěpán Hanuš.

Samotní chuligáni před akcí na Staroměstském náměstí tvrdili, že jim jde o dobro fotbalu. „Jedná se o pokojnou akci. Především chceme ukázat, že jsme se v současné těžké situaci dokázali semknout, zahodit klubovou příslušnost a společně dokážeme poukázat na problémy, ve kterých naše země nyní je,“ vzkázali pořadatelé na webu hooligans.cz. Pokojný protest se ovšem jaksi zvrtnul…

Policie nelení

Nevybitá agresivita některých fanoušků se možná dá svým způsobem pochopit. Policii i samotným klubům se totiž v posledních letech daří vytlačovat násilí přímo ze stadionů. Nejznámější „firmy“ mají vstup na fotbal zakázán a radikálním příznivcům nezbývá než pořádat s rivaly z jiných klubů bitky s předem dohodnutými pravidly (např. stejný počet borců na obou stranách, zákaz zbraní) mimo zraky veřejnosti. I tady ale často zasahují pořádkové síly.

„Není to pro nás příjemné. Policie o nás ví více než naše přítelkyně. Represe jsou obrovské, policie sleduje náš pohyb a dokonce může odposlouchávat telefony,“ postěžoval si před časem v rozhovoru pro zahraniční chuligánský web ultras-tifo.net muž s poněkud filmovou přezdívkou Plukovník z radikální sparťanské skupiny Youth Firm.

Vřava a dělobuchy

Jinými slovy: masivní manévry bojovných hooligans, i dnes známé z Ruska, Polska či balkánských zemí, jsou v Česku minulostí. Zásluhou policie a přístupu (byť někdy poněkud laxnímu) samotných klubů se daří vytlačovat fotbalové násilí na okraj.

Je možné, že některé problémy, na které měla nedělní demonstrace spojených fanoušků poukázat, jsou skutečně palčivé. To ale zakryla mlha z dýmovnic a dělbuchů a přehlušila bojová vřava zuřících ultras. Jak poukázal jeden fanoušek Sparty na diskusním fóru pro hooligans: „Myslíte, že ChzB (fanoušci Baníku) pojedou 400 kilometrů, aby si hodinku zatleskali a jeli zase domů?“