Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Byť se někdejší útočník Vlašimi, Varnsdorfu či Ústí nad Labem po většinu času potloukal ve druhé lize, nakonec šanci v nejvyšší soutěži dostal. V dresu zlínského Fastavu vstřelil také svůj jediný ligový gól.

Další už ale nepřidá. Letos v květnu totiž vysoký forvard profesionální kariéru nečekaně ukončil, v devětadvaceti letech se vydal jiným směrem. Odletěl za nejlepším kamarádem do zámoří, v kanadském Vancouveru objevil jiný svět.

Předělává byty a domy, do toho trénuje děti ve fotbalové akademii a užívá si života. „S rodinou, kamarády i bývalými spoluhráči jsem v kontaktu skoro každý den. Jediné, co mi asi z fotbalu chybí je, když se sejde česká kabina u točené plzně,“ usmívá se Jakubov.

Jak si užíváte život bez profesionálního fotbalu?

Popravdě si ho užívám hodně. Hlavně jsem si užil léto před odletem do Kanady. Bylo to vlastně první léto bez fotbalu, bez letní přípravy a musím říct, že to byla příjemná změna. (úsměv)

Nelitujete zpětně svého rozhodnutí ukončit v devětadvaceti letech kariéru?

Vůbec ne. Fotbal jsem si už přestal užívat a potřeboval jsem změnu.

Když se ohlédnete zpět, co se vám vybaví? Na co nikdy nezapomenete?

Kariéru hodnotím pozitivně. Vždyť ještě ve dvaceti letech jsem hrál v Žatci krajský přebor a divizi. Myslím, že mohu být celkem spokojený. Zahrál jsem si ligu, předkolo Evropské ligy, potkal mnoho skvělých hráčů. Samozřejmě nezapomínám ani na angažmá v Portu, první ligový start i gól.

Jak budete vzpomínat na Zlín? Nečekal jste od angažmá ve Fastavu víc?

Na Zlín budu vzpomínat jen v dobrém. Pravé tam jsem dostal šanci nastoupit v české lize. I když jak z mé strany, tak i pravděpodobně i ze strany Fastavu byla očekávání větší, ale takový je fotbal.

Neříkáte si teď, že jste mohl dokázat víc? Prošel jste Spartou, byl jste v Portu …

Ano i ne. Já se dostal do profesionálního dospělého fotbalu poměrně pozdě. Takže z tohoto pohledu jsem spokojený s tím, že jsem to dotáhl až do ligy. Na druhé straně když jsem přestupoval do Porta, tak jsem věřil, že zůstanu v zahraničí déle. Každopádně už nad tím nepřemýšlím, tuto kapitolu jsem uzavřel.

Co říkáte na současnou situaci kolem pandemie koronaviru? Veškerý sport v Česku zastavil, fotbal se rozjel až po měsíční pauze…

Situaci sleduji a vůbec nikomu nezávidím. Není to příjemné jak pro profesionální hráče, tak ani pro amatéry. Sám jsem to zažil v březnu, kdy po dvouměsíční zimní přípravě a jednom soutěžním utkání jsme si opět nasadili sporttestery a měsíc jenom běhali. Doufám, že se situace brzy zklidní a sport se i s diváky opět rozjede.

Jak to vypadá v Kanadě, kam jste se z Česka přesunul?

Tady je situace celkem dobrá. Nějaká opatření tady jsou, například se v MHD a na úřadech musí povinně nosit roušky, bary a diskotéky jsou zavřené, restaurace zavírají o půlnoci, ale nic, co by mě nějak omezovalo.

Proč jste si vybral zrovna Vancouver?

Můj nejlepší kamarád tady žije už sedm let. Chtěl jsem změnu prostředí, proto jsem se vydal do Vancouveru.

Jaké jsou vaše první dojmy ze zámoří? Byl to pro vás velký kulturní šok?

Dojmy jsou pouze pozitivní. Je to moje první návštěvy Severní Ameriky a jsem z ní nadšený. Lidé jsou tady příjemní, snaží se mi pomoct, i když mě znají poměrně krátkou dobu. Taky město je nádherné. Opravdu si to tady užívám. Neřekl bych, že jsem zažil nějaký šok. Překvapený jsem byl z pouze z toho, jak je Vancouver čisté město, jak se lidé zdraví při nástupu do MHD, poděkuji řidiči, když vystupují. To jsou takové malé věci, které vám zpříjemní den.

Čím se v Kanadě živíte?

Pracuji v male firmě, která kompletně předělává byty a domy a do toho trénuji ve fotbalové akademii.

Naplňuje vás práce s dětmi?

Trénuji ve Volf Soccer Academy, kterou tu založil Libor Volf. Akademii má i v Ugandě a v Česku, konkrétně i ve Zlíně. Ve Vancouveru je přes 250 dětí od sedmi do patnácti let. Musím říct, že trénovaní mě naplňuje. Jsem rád, že se mohu dál věnovat fotbalu, ačkoliv hraní na profesionální úrovni už mi nechybí.

Dokdy chcete v Kanadě zůstat?

Víza jsem dostal na rok, ale pracuji na tom, abych je prodloužil. Chtěl bych tady zůstat déle, i když moc momentálně neplánuji a žiji přítomností. (úsměv) Uvidíme, kam mě vítr zavěje. Vánoce budeme trávit s kamarády ze Slovenska a Česka, budou se vším všudy. Volného času mám nyní o mnoho méně než dřív, takže se snažím užít každou volnou chvíli.

Co všechno stíháte?

Chodíme si zahrát fotbal, zajdu si zacvičit, prozkoumávám město, navštěvuji restaurace, kavárny. O víkendu s kamarádem předělávám jeho dodávku na obytný vůz. Až se trošku zabydlím, plánuji výlety po Kanadě. Chci procestovat Severní i jižní Ameriku, ale bohužel kvůli pandemii koronaviru se nyní nesmí cestovat. V plánu mam navštívit i zápasy NHL, NBA, NFL, ať už tady v Kanadě nebo v USA.

Kdo je Alexander Jakubov?

Devětadvacetiletý fotbalový útočník vlastní jak české, tak i slovenské občanství. S fotbalem začal v Košicích, v mládežnických kategoriích působil v Interu Bratislava, rakouském Hornu, Spartě Praha a FC Porto. Po návratu do Česka hrál v Měcholupech, Žatci, B-týmu Sparty, Senici a Vlašimi. V německém Budyšíně se sešel se svým bratrem brankářem, na podzim 2016 byl ve Varnsdorfu.

Přes Ostravu a Ústí nad Labem se v létě 2018 dostal do Zlína. Ve Fastavu strávil rok a kariéru zakončil v druholigové Vlašimi.

V nejvyšší soutěži odehrál dvacet utkání, v zápase s Teplicemi si připsal jediný gól.