Předchozí
1 z 3
Další

"Spousta lidí mi s nadsázkou říkala, jestli jsem se nezbláznil. Že jdu do kandidatury v situaci, kdy je bývalý předseda vyšetřován, firma, pro kterou jsem se rozhodl pracovat, je obviněnou právnickou osobou, financování je ve vzduchu s celou řadou otazníků, sportovně se nedaří, nefunguje to," říká Malík, který se musí neustále potýkat s tím, že za každým nepříjemným krokem veřejnost i média vidí jeho místopředsedu Romana Berbra.

Momentálně asi neprožíváte zrovna klidné období…
To ne. Když jsme před sebou měli změnu stanov a já si říkal, že doděláme valnou hromadu a pak bude trochu klidu. Bylo ovšem zjevné, že se budeme muset popasovat s komisí rozhodčích, což bylo velmi třaskavé téma. Nakonec se to povedlo poskládat a já se domníval, že půjde o bod, po kterém bude trochu klidněji, ale přišly zase další věci. Klid na fotbalovou práci jako takovou tedy stále nemáme.

V minulých dnech oznámil svůj konec generální sekretář Rudolf Řepka. Zaskočilo vás to? Bylo to z ničeho nic nebo se to rýsovalo už delší čas?
S Rudou jsme se na toto téma bavili několikrát, ale když přišel s tím, že po delších úvahách se k tomuto kroku opravdu odhodlal, překvapilo mě to. Na druhou stranu upřímně říkám, že jsem se před časem ve své profesní kariéře také setkal s tím, že jsem odcházel z jedné pozice po jedenácti letech u stejného zaměstnavatele a rozumím tomu. I já tehdy cítil příznaky dlouhodobého působení pro jednu organizaci. Máte pocit, že nějaké věci jste měl dělat jinak, na něco více tlačit nebo naopak se do nějakých věcí nepouštět po hlavě. Alespoň já to tak dnes vnímám a možná se s tím potýkal i on sám, ale to je spíše otázka pro něj.

Řepka byl v českém i mezinárodním fotbale velikou osobností. Je to pro svaz citelné oslabení, jako když trenérovi odejde z týmu důležitý hráč?
Nejde o oslabení na poli interního dennodenního fungování. Po mém nástupu do funkce jsme si rozdělili kompetence ohledně asociace jinak. Ruda měl po mém nástupu na starosti celé zahraničí a v kompetenci také celé české fotbalové hnutí. Z hlediska každodenního byznysu to není tak markantní, na druhou stranu si nedokážu představit své první zahraniční cesty bez Rudy Řepky po svém boku. Jeho mezinárodní renomé, zkušenosti a kontakty jsou obrovské. Že na konci roku odejde, se stalo po vzájemné dohodě. Rádi jsme akceptovali jeho vizi, jak by si rozchod představoval, i z toho důvodu, že součástí domluvy je jeho pokračování ve strukturách UEFA coby disciplinárního komisaře a mezinárodního delegáta. To jsou pro mě velmi příjemné věci, protože to zaručuje, že se budeme i nadále vídat a zůstaneme v kontaktu. A jde také o garanci, že Ruda zůstává ve fotbalovém prostředí.

Strahov opouští i další dva lidé, Michal Prokeš a Roman Hrubeš. Jaké byly důvody odchodu Prokeše? Neohrozí to chod mládežnické akademie?
S Michalem jsme se rozcházeli v ekonomických představách ohledně jeho dalšího setrvání a působení na svazu. Rozdílný úhel pohledu byl velmi výrazný. Jeho představa o ohodnocení by odpovídala obdobné pozici v ryze komerční velmi úspěšné zahraniční firmě. Což je úplně někde jinde, než jsou současné možnosti asociace a celého jejího fungování. Nemůžete dělat propastné rozdíly. Pokud vám klíčovou postavu v rámci managementu firmy vyřadí nějaká událost, zranění, choroba či cokoliv jiného, tak vaším úkolem je zajistit chod firmy a příslušného oddělení tak, aby ji to neohrozilo. Naším prvořadým cílem je další pokračování dobře nastavených projektů. Nepřipouštím možnost, že by tady došlo k jakémukoliv ohrožení. Jednal jsem s lidmi ze sportovně-technického oddělení, přišli se svou vizí fungování a budeme s jejich názorem dál pracovat. V krátké době přijdeme s řešením a projekty, které český fotbal posouvají dopředu, budou pokračovat. Řada názorů říká, že jde o politickou čistku se snahou zničit to dobré, co se vybudovalo, ale to musím jednoznačně odmítnout. O nic takového nejde, je to reakce na situaci, jež nastala. Smyslem dalších kroků je zachování toho dobrého, co je rozjeté a dál pokračovat.

Zmínil jste spojení politická čistka. Podobně se mluví i o odvolaném Romanu Hrubešovi z komise rozhodčích, který měl na starosti video. Jde o něco podobného?
Sestavování komise předcházela řada složitých jednání a debat. Když se podařilo nalézt shodu na jménu předsedy Pepíka Chovance, které není kontroverzní a není s komunitou spojený, rozhořela se debata, kdo by měli být ti, kteří jsou součástí komise rozhodčích. Profesionální kluby zajímalo, jak se asociace postaví k projektu videorozhodčích. Já i Jozef Chovanec jsme na celé řadě schůzek deklarovali, že tento projekt je jednou ze základních priorit. Pepa to dokonce pojmenoval tak, že jde o hlavní nástroj k tomu, jak vrátit důvěryhodnost rozhodcovskému stavu a jak práci vrátit na kvalitativnější úroveň. Sám logicky přišel se jménem Romana Hrubeše, který stál u rozjezdu projektu videorozhodčího a měl by být členem komise rozhodčích. Už na samém začátku se hodně rozevřely nůžky v rámci mezilidských vztahů a fungování v komisi. Roman Hrubeš z prvního zasedání odešel, pak se nezúčastnil hned prvního školení. Apeloval jsem na něj, že pokud chtěl být členem komise a nabídku přijal, že nerozumím tomu, proč v okamžiku, kdy komise ani ještě nezačala pracovat, je bytostně přesvědčen, že nebude fungovat. Můj apel na něj byl ten, abychom to aspoň zkusili. S odstupem doby se domnívám, že to byla moje chyba. Už tehdy byla příležitost tuto záležitost vyřešit, a to s daleko menším popraskem než dnes. Já jsem trval na jedné jediné věci, kde jsem byl ochoten jít přes mrtvoly, a to v osobě, která Romana Hrubeše nahradí. Jiří Kureš je pravidlový expert, odborník a absolutně nestranná osoba. Za mě jediná volba, přes kterou by nejel vlak.

Jak jste vy osobně spokojený s nasazením videa do českého fotbalu?
Ať chceme nebo ne, tak fotbal je strašně konzervativní prostředí. Video přineslo spoustu kontroverzních momentů. Když se fanoušci radují z gólu a za chvíli jim ho někdo odvolá, tak ten projekt příliš nemusí. Tomu všemu rozumím. Principielně je však pro fotbal pozitivní. Vnáší atmosféru dalšího aspektu, který přispívá v důvěryhodnosti všech rozhodnutí. My Češi navíc máme sklony za každou i nevinnou věcí, která je výsledkem shody okolností, vidět bubáka, jenž ji zapříčinil. V mých očích je video záležitostí, která prospívá a kterou fotbalová asociace ve spolupráci s LFA chce dál rozvíjet. Výsledky budou viditelné brzy. S pomocí UEFA přivedeme odborníky se zkušenostmi videorozhodčím a jeho zaváděním v dalších zemích nebo mistrovství světa v Rusku. Příští týden přijede šéf VAR z Itálie na školení rozhodčích a následovat budou další návštěvy. Chceme posunout projekt videorozhodčího dál a dostat ho co nejblíže k tomu, jakým způsobem to funguje v západní Evropě. Sice tady bude vždy ekonomická bariéra, ale když se podíváme, v jakých technických a technologických podmínkách s ním pracujeme my a jak například v Holandsku, tak rozdíly jsou propastné. Přesto si myslím, že v roli školení a dalších aspektech jsme schopní se tomu přiblížit. Tomu se nyní musíme intenzivně věnovat.

Zmiňoval jste, že lidé za každou situací vidí bubáka, tak za každým krokem svazu zase vidí postavu místopředsedy Romana Berbra. A to je i případ odchodu trojice Řepka, Hrubeš, Prokeš. Jak složité je pro vás, jakožto šéfa svazu, se s těmito názory potýkat?
Stál jsem před dvěma možnostmi. Buď se pokusím tyto záležitosti, které se v čase potkaly a někdo je účelově dává dohromady, rozmělnit a budu zavazovat členy Výkonného výboru k mlčení o dohodě s Rudou Řepkou tak, abychom ji oznámili až po příštím výboru. Stejně by ale tahle informace unikla ven a bylo by to daleko horší. K tomu jsem se nechtěl uchylovat, což byla ta druhá možnost, i když jsem věděl, že to přinese spekulace. Jde ale o menší zlo, než uměle retušovat. Důsledek by pak byl ještě horší.

Vy nejste poznamenán žádnou kontroverzní událostí, ale pořád se ve své funkci musíte potýkat s názory, že za vším stojí Roman Berbr. Jak je to náročné?
Tak to je a bude. S tímto jsem do funkce šel. Věděl jsem, že nepůjde o jednoduchou věc a budu chodit v minovém poli. Vnímám i fakt, že spousta lidí a médií mě vidí jako předsedu, který je slabý a není schopen Romanu Berbrovi vzdorovat. Na druhou stranu je to o tom, že nemůžete vyhrát každou bitvu. Není to ani cílem. V celé řadě věcí se spolu shodneme, v řadě věcí ne a pak spolu bojujeme, ale to k tomu patří.

Dříve jste působil jako obchodní ředitel ve společnosti Warner Bros, tedy na nejvyšší možné úrovni, co se filmového odvětví týče. Teď jste mužem číslo 1 v nejpopulárnějším českém sportu. Má filmový svět s fotbalovým něco společného?
Je tu celá řada společných věcí. U filmu vše připravujete k premiéře. Jste schopen udělat marketing, obchod, komunikaci a v momentě, kdy film poprvé ukážete divákům, si žije svým životem a už s tím nic neprovedete. Ve fotbale je to něco podobného. Středobod toho všeho je příslušné fotbalové utkání nebo začátek sezony, nová kvalifikace u nároďáku. Paralel se dá najít dost. S nadsázkou tvrdím, že film i fotbal jsou součástí zábavního průmyslu.

Ve funkci jste deset měsíců. Co pro vás bylo tím nejtěžším, největší výzvou?
Nejnáročnější část spočívá v politické oblasti. To jsem vnímal, už když jsem se rozhodoval, jestli se o funkci ucházet. Stále mě nepřestává překvapovat intenzita a rozsah politické práce ve fotbale. Nehledě na to, jak málo času mám na fotbal jako takový. Nejtěžší je se správně rozhodnout pro řešení nějaké situace. Změna stanov, sestavování komise rozhodčích a další záležitosti. Proti sobě stojí zdánlivě antagonistické zájmy různých skupin a vy musíte najít cestu, která povede k přesvědčení obou stran, aby se zvolil výsledek, jaký fotbal potřebuje.

Vydržet celé volební období se může jevit jako nadlidský úkol. Vašim posledním předchůdcům se to z nejrůznějších důvodů nepovedlo.
Spousta lidí mi s nadsázkou říkala, jestli jsem se nezbláznil. Že jdu do kandidatury v situaci, kdy je bývalý předseda vyšetřován, firma, pro kterou jsem se rozhodl pracovat, je obviněnou právnickou osobou, financování je ve vzduchu s celou řadou otazníků, sportovně se nedaří, nefunguje to… Byla to veliká výzva. Přesto, že tyto myšlenky vás v těžkých chvílích napadají, tak doufám, že volební období dokončit dokážu.

Jednoduché to určitě nebylo ani ve chvíli, kdy UEFA hrozila normalizační komisí kvůli svazovým stanovám. Byly to tehdy reálné hrozby nebo jen takový varovný prst směrem k nám?
O tom se hodně spekuluje. Zastánci říkají, že to bylo míněno naprosto vážně, odpůrci že by UEFA stejně nic neudělala. Absolutní pravdu bychom se dozvěděli až v okamžiku, kdy bychom to nechali dojít tak daleko. Osobně jsem jednal se šéfy UEFA Čeferinem i FIFA Infantinim. Po Valné hromadě, na které jsem byl zvolen, mě kontaktovali, abych jim sdělil informace. Oba nezávisle na sobě řekli, ať situaci nepodceňuji. Že se jim bude demonstrovat pozice a síla nadnárodních fotbalových organizací k umravnění svých členských asociací lépe na někom velikosti České republiky než třeba Španělska nebo Itálie. Informovali mě, že po světě mají spoustu potíží v oblasti stanov a jejich souladu s předpisy UEFA a FIFA. Z rozhovorů vyplývalo, že by se jim nějaký exemplární příklad toho, jak jsou schopni postupovat, hodil. Můj názor je opravdu ten, že ve většině tyto hrozby rozhodně plané nebyly.

Jak by to pak reálně vypadalo? Na svaz by přijela komise, která by řekla "Teď to tady řídíme my"?
Poslali by několik lidí, ti by využili služeb lokálních odborníků a mluvilo se i o tom, že by musel v improvizovaném vedení zasedat nějaký zástupce státu. Postup by byl takový, že by úřednická vláda připravila českou verzi stanov v souladu s UEFA a FIFA, svolala by se Valná hromada, kde by s největší pravděpodobností taková změna neprošla a uplatnila by se řada sankcí. Jednání, opakování Valné hromady a tak dále. To je ale teorie, o které jsme debatovali s kolegy.

Výkladní skříní fotbalového svazu je vždy reprezentace. Té se ale teď nedaří. Překvapilo vás osobně, jak až moc špatné ty poslední výsledky byly?
Když se ohlédnu za posledním reprezentačním srazem, tak to už byl výsledek tlaku z naší strany, od médií, od veřejnosti, na hráče i na realizační tým. Šlo o situaci, kdy víte, že něco musíte a ono se nedaří vůbec nic. V tomto jsme se ocitli. Po utkání na Ukrajině jsem se domníval, že zápas v Rusku bude důstojnější, ale to se nenaplnilo. Že se nedaří, jsme vnímali a cítili všichni.

Na místo odvolaného trenéra Jarolíma přišel Jaroslav Šilhavý. Bylo více kandidátů, ze kterých jste vybírali?
Zvažovali jsme řadu variant. Bezprostředně poté, co jsme oznámili informaci, že nebudeme pokračovat s Karlem Jarolímem, nám začaly chodit nabídky, i ze zahraničí. Některé zajímavé, některé z hlediska ekonomických možností až úsměvné. Nabídek byla tedy celá řada, reálných věcí o něco méně. Jsem optimista a věřím, že volba Jardy Šilhavého je správná. Z něj i jeho nejbližších kolegů mám velmi dobrý pocit. Domnívám se, že tomu dokáží dát to, co nám teď chybí a co potřebujeme. Nálada a nadšení na aktuálním reprezentačním srazu mi to zatím potvrzuje. Tím neříkám, že se to musí okamžitě projevit z hlediska výsledku. Budu spokojen, pokud se to projeví na naší hře.

Dovedete si vůbec představit, že by český národní tým vedl zahraniční trenér?
Úplně ne. V českých podmínkách je důležitá a klíčová znalost hráčů, schopnost s nimi osobně komunikovat, vysvětlit jim roli, kterou od nich trenér očekává. Není to jako na klubové úrovni, kdy máte hráče na krátké období párkrát do roka. Je to o mentalitě, vztazích s hráči, o pohodě uvnitř týmu, to vše má nezastupitelnou roli. A tým musí vést někdo, kdo tohle dokáže vytvořit. Bez znalosti češtiny a českého prostředí to není reálné. Já osobně bych cestou zahraničního trenéra nešel.

Co by česká reprezentace potřebovala k tomu, aby se nakopla k lepším výkonům?
Já odmítám fakt, že nemáme dobré hráče. Celá řada z nich se prosadila mimo republiku, hrají ve významných evropských ligách. Naše nejvyšší soutěž má úroveň, kluby pravidelně postupují do evropských soutěží. Musíme se vrátit k herní pohodě, atmosféře uvnitř hráčského týmu i konglomerátu lidí, kteří kolem reprezentačního úseku působí. Je potenciál pro to udělat některé věci jinak, udělat změny a věřím, že se pozitivně projeví na hřišti. Chybí ta pohoda, sebedůvěra. Ne u jednotlivců, ale u týmu jako celku. Přispěje k tomu stabilita, osa, okolo které se národní tým skládá. I hráči potřebují mít určitou jistotu a cítit sounáležitost s týmem.

GLOSA MICHALA KÁVY: O hledání bubáků
Loutka Romana Berbra, který ve skutečnosti řídí asociaci? Kdepak, nenechte se mýlit. Martin Malík je natolik zkušeným manažerem, navíc se jménem, které dosud není poskvrněno žádnou kontroverzí a jen těžko by si ho chtěl špinit poté, co se ujal vlády nad českým fotbalem. Přesto, že na Strahově neprožívají zrovna klidné období, rozhovor probíhal v pohodové atmosféře.

A nemyslete si, že snad Malík odbíhal pro odpovědi na otázky do vedlejší kanceláře, kde sedí zmiňovaný Berbr. Naopak svazový šéf chlapsky přiznal chybu, že názorové střety v komisi rozhodčích nevyřešil dříve. Je vidět, že ho odchody některých lidí trápí…

Ale pozor: hned konal. Místo odvolaného Romana Hrubeše si i přes Berbrův nesouhlas prosadil do ostře sledované komise rozhodčích Jiřího Kureše, kterému důvěřuje. Tak uvidíme, co změna přinese. Malík říká, že lidé často hledají za vším „bubáky“ zbytečně.