Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šilhavý: Jsem rád, že jsem se do Chebu mohl vrátit

Cheb - Plzeňský rodák a současný kouč Jablonce strávil v chebském dresu devět a půl sezony. Při Hvězdné exhibici sklízel ovace publika

16.12.2014
SDÍLEJ:

Jaroslav Šilhavý prožil v Chebu téměř deset letFoto: Deník/Bedřich Klima

Když při nástupu hráčů při víkendové Hvězdné exhibici v Chebu vyvolal moderátor jeho jméno a pozval ho na palubovku, zaplněná hala Lokomotivy ho přivítala bouřlivým potleskem. A právem.
Vždyť Jaroslav Šilhavý strávil v modrobílém dresu Rudá hvězdy devět a půl sezony a po Milanu Lindenthalovi odehrál nejvíce prvoligových zápasů v chebském dresu. Uměl útočit i střílet góly a měl výrazný podíl na výhře červeného týmu nad modrými v utkání hráčů nad padesát let.
O výsledek ale v zápase bývalých fotbalistů Rudé hvězdy Cheb ale vůbec nešlo.
„Samozřejmě jsem byl rád, že jsem se mohl proběhnout a zahrát si, ale nejvíce mě potěšilo, že jsem se po letech mohl potkat s bývalými spoluhráči, popovídat si s nimi a zavzpomínat na dobu, kdy se v Chebu hrála první liga," říká plzeňský rodák a současný úspěšný kouč Jablonce, třetího celku nejvyšší soutěže.

Do Rudé hvězdy jste narukoval ze Škody Plzeň v roce 1980 po první sezoně Chebu v první lize. Jak na své začátky v Chebu vzpomínáte?
Do Chebu jsem přišel v devatenácti letech, se mnou tehdy narukovali například Miroslav Siva nebo brankář Luděk Mikloško. Jako bažanti jsme museli respektovat určitou hierarchii, v zápasech nastupovali mazáci nebo stálí hráči, vojáci z povolání, a my mladí jsme museli čekat na svoji šanci.
Vy jste ale nemusel čekat příliš dlouho, nastoupil jste poprvé v utkání proti Brnu a to před rekordní návštěvou. Vybavíte si ten zápas?
Už je to čtyřiadvacet let, ale zápas mám dosud v živé paměti. Přišlo hodně lidí, někteří si dokonce museli vylézt na strom, aby viděli. Hrál jsem pravého beka.
Jak vás jako nováčka v Chebu přivítali?
Výhodou bylo, že oba trenéři, Jiří Lopata a František Plass, mě znali, byli Plzeňáci stejně jako já. Navíc předtím v Chebu působil i můj starší bratr Karel, takže jsem měl tak trochu umetenu cestičku.
Napadlo vás tehdy, že v Chebu strávíte skoro deset sezon?
Určitě ne. Začalo se mi ale dařit, nastupoval jsem pravidelně, a když mi po roce nabídli, abych v Chebu zůstal, neváhal jsem. Podepsal vojnu a stal jsem se vojákem z povolání.
Jakou jste měl hodnost?
Hodnosti jsme všichni měli propůjčené po dobu, po kterou jsme působili v Rudé hvězdě. Začínal jsem jako praporčík a dotáhl to až na nadporučíka (směje se).
Za dobu vašeho působení v Rudé hvězdě se kolem vás vystřídala spousta vynikajících fotbalistů. S kým jste si rozuměl nejvíce?
V Chebu jsem poznal hodně výborných fotbalistů a kamarádů, ale nejblíže jsem měl k Milanu Lindenthalovi, který byl mým spoluhráčem po celou dobu mého působení v Rudé hvězdě. Navštěvovali jsme se jako rodiny, naše děti si společně hrály.
V Chebu jste byl skoro do svých devětadvaceti let a pak jste přestoupil do Slavie. V Rudé hvězdě jste měl své jisté, nebyl to z vaší strany tak trochu risk? Co kdybyste se ve Slavii neprosadil?
Máte pravdu, být zaměstnancem ministerstva vnitra skýtalo určitou jistotu i po skončení kariéry. Hodně jsem přemýšlel o tom, jestli mám z Chebu odejít, dokonce jsme uvažovali, že tady s rodinou zůstaneme, narodili se nám tady dvě děti. Dal jsem ale tenkrát na názor manželky, která mě přesvědčila, abych to ve Slavii zkusil. Ukázalo se, že to nakonec bylo správné rozhodnutí, posunul jsem se v kariéře dál. Podzimní sezonu 1989 jsem dohrál v Chebu, přišla sametová revoluce a já v lednu nastoupil do zimní přípravy ve Slavie.
Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí vydat se na trenérskou dráhu?
Už jako hráč jsem začal studovat nejvyšší trenérskou licenci. Když jsem hrál za Viktorii Žižkov, vážně jsem se zranil. Ukončil jsem hráčskou kariéru, nastoupil na Žižkově jako asistent Zdeňka Ščasného a plynule jsem tak přešel na dráhu trenéra.
V kariéře trenéra jste šel postupnými kroky, jako asistent jste působil v lize i u národního mužstva. Jako hlavní kouč jste časem dosáhl úspěchů, máte titul s Libercem, teď na něj útočíte i s Jabloncem. Zvenčí to vypadá tak, že úspěchy nepřeceňujete a zůstáváte oběma nohama pevně na zemi. Je to dáno i tím, že jste úspěchů dosáhl krůček po krůčku tvrdou prací?
Asi ano, vše přijímám s určitou pokorou. Když s mužstvem dosáhnu úspěchu, snažím se euforii tlumit, když se naopak nedaří, mojí snahou je spíše mužstvo pozvednout, podpořit sebevědomí hráčů.
S Jabloncem jste po nevydařeném začátku začal v tabulce stoupat vzhůru. Čekal jste, že se po podzimu zařadíte mezi kandidáty na titul?
Budu upřímný, nečekal. Věděli jsme pochopitelně, že po výrazném posílení v létě má mužstvo velký potenciál, ale všechno chce svůj čas a nějakou dobu trvá, než si všechno sedne. To, že jsme sílu ukázali už na podzim, je pro nás potěšující zpráva a velký vklad do další práce.
V posledním podzimním kole jste prohráli doma s Viktorií Plzeň gólem v posledních vteřinách. Jak moc vás ztráta bodů mrzí?
Já se na ten zápas dívám ze dvou úhlů. Z jedné strany mě samozřejmě porážka mrzí, odstup od Viktorky se zvýšil už na pět bodů. Co se ale týká herní stránky, výkon mužstva mě potěšil, první poločas jsme byli lepší mužstvem. Je pro nás dobré vysvědčení, že jsme tak silného soupeře dokázali dostat pod tlak. Když srovnám náš první zápas v Plzni na začátku sezony a utkání v posledním podzimním kole, v naší hře nastal výrazný progres. Teď to byl zcela jiný Jablonec než v létě v Plzni. Myslím, že jsme i dost lidí dokázali přesvědčit, že jsme se v Jablonci vydali tou správnou cestou.
Neodradí vás pětibodový odstup od první Viktorie od myšlenky získat titul?
Nemluvil bych pravdu, že nás boj o titul přestal zajímat. Naším cílem bylo probojovat se do evropských pohárů a z tohoto pohledu to vypadá slibně. Nevzdáváme ale ani boj o titul, chceme to plzeňské Viktorce i Spartě na jaře ještě trochu zkomplikovat.

Jaroslav Šilhavý: Narodil se 3. listopadu 1961 v Plzni. Fotbal začal hrát v Chotěšově, později za ČSAD Plzeň
a Škodu Plzeň, kde debutoval v první lize a připsal si osm startů. Největší část kariéry strávil v RH Cheb (243 zápasů), dále působil ve Slavii Praha (83), Drnovicích (69) a Viktorii Žižkov (62). Je rekordmanem v počtu startů
v nejvyšší domácí soutěži (465), v lize vstřelil 26 gólů. Jako trenér působil v Kladně, Viktorii Plzeň, Českých Budějovicích, Liberci a nyní v Jablonci. V letech 2003 až 2009 byl asistentem trenéra národního mužstva.

Autor: Václav Vacek

16.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ
3

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Andrej Babiš volil v parlamentních volbách 20. října v Průhonicích.
SLEDUJEME ON-LINE
18

Volební místnosti se otevřely. Dnes a zítra přicházejí Češi k urnám

Do boje o hlasy voličů jde v kraji 21 politických stran, hnutí a koalic

Karlovarský kraj – Možná se někomu může zdát, že volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nejsou pro běžný život v našem regionu až tak důležité. Opak je ovšem pravdou.

Žandovští hasiči bojují v anketě Dobrovolní hasiči roku

Dolní Žandov - Jako jediní zástupci Chebska bojují dobrovolní hasiči z Dolního Žandova o titul Dobrovolní hasiči roku 2017.

Traktorista srazil sloup na poli, měl skoro dvě promile alkoholu

Chebsko - Při práci na poli narazil traktorista do sloupu vysokého napětí, ten se skácel k zemi a poškodil další dva sloupy. Bez elektřiny zůstalo 900 odběrných míst.

Amatérští autoři z celé země píšou do krajské knihovny

Karlovy Vary - Každý amatérský autor z České republiky se může zúčastnit literární soutěže, kterou letos už pojedenácté vyhlásila karlovarská krajská knihovna.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení