„Ráno jsme v Budějovicích sestoupili z ČFL, sedl jsem do auta a večer jsme získali potřebné tři body k definitivnímu zisku mistrovského poháru v krajském přeboru mužů. Musím se přiznat, že jsem si to ani neužil, zklamání z rána bylo větší,“ neskrýval s odstupem času zklamání Marián Geňo. Karlovarský kraj tak po dlouhé době nebude mít v nově 3. České fotbalové lize svého zástupce. Nejen o tom jsme si s trenérem Slavie povídali.
Cíl udržet mezi třetiligovou smetánkou A-tým se nepodařilo, i když jste až do posledního kola pošilhávali po záchraně…
Ano, chyběla jedna výhra, nebylo to daleko. Kluci na jaře makali, chtěli to zlomit, ale bohužel už se to nepovedlo dotáhnout. Ale je to velká škoda, bylo v našich silách to zvládnout.
Naopak v krajském přeboru jste slavili s B-týmem Slavie zasloužený triumf…
To byla fajn sezóna. Sice nebyla priorita vyhrát tu soutěž, béčko nám plní jinou funkci, ale čím se blížil konec soutěže, tak už jsme ten pohár chtěli. Nebylo to tak jednoduché, musíte vyhrávat skoro každý zápas a o to těžší to je, když máte každý víkend jiné mužstvo.
Vy jste v rezervě rozdával potřebné zkušenosti a také branky…
Není vše tak růžové, spoluhráči to mají se mnou těžké, jsem na ně hodně náročný, ale zase třeba když na konci mají fotku s pohárem, tak si uvědomí, že to úsilí za to stálo. A to, že jsem dal hodně gólů, za to jsem moc rád, dodává mi to motivaci k tréninku a vlastně jsem tam od toho.
Pojďme ale zpět k áčku Slavie, který se po pěti letech navrátil do divize. Jak těžký návrat do ČFL očekáváte?
Návrat je strašně těžký, znamená to vyhrát soutěž a v podstatě vyhrávat víkend co víkend. K tomu je potřeba mít silné a odolné mužstvo.
Vy jste navíc týmu v ČFL vypomáhal i na hřišti. Jak se tedy změnil fotbal za dobu, kdy jste se naplno začal věnovat trenéřině?
Vytrácí se kreativita, vítězí spíš taktika, kondiční připravenost a šíře kádru.
Před nějakou dobou jste se zasnil, když jste prozradil svůj sen, kterým bylo zahrát si s Vary druhou ligu. Stále to platí? Teď je to však hodně daleko, souhlasíte?
Jsem rád, že si to pamatujete, já jsem na to taky nezapomněl. Momentálně je to spíš úsměvné, ale ve fotbale nevíte, co bude za pět let. K tomu by se ovšem muselo sejít spoustu věcí a hlavně ekonomicky silný partner.
Fotbalu dáváte maximum času, jak je pro vás důležitá podpora rodiny?
Jistě, manželka si zaslouží metál, ale musím říct, že ona mě povzbuzovala, abych ve fotbale působil nadále a stal se trenérem.
Berete si práci i domů, nebo po zápase vypnete?
Když se vyhraje, tak je to volnější, když se prohraje, tak je ten víkend samozřejmě horší. Ale snažím se, abych byl pořád stejný, ostatně děti to ani nezajímá, oni na mě stejně hodí svou dětskou bezstarostnost.
Čtyřicítka klepe pomalu a jistě na dveře, jak dlouho tedy budete ještě rozdávat fotbalovou radost?
Na to vám nedokážu odpovědět, i kdybych chtěl, sám nevím. Dokud budu moct trénovat a nebudu na hřišti dělat ostudu, tak chci hrát. Pan Jágr hraje po padesátce extraligu, tak proč bych nemohl hrát já ve 40, když mě to stále naplňuje.
Je ještě nějaký sen, který byste si chtěl nejen ve fotbalové, ale také trenérské kariéře splnit?
V hráčské už si přehnané cíle nedávám. Spíš se snažím předávat zkušenosti, pokud o ně někdo stojí. A v té trenérské, vzhledem k tomu, že jsem stále mladý kouč, tak bych si chtěl aspoň jednou zatrénovat ligu, ale to ukáže čas, jestli na to budu mít kvalitu. Momentálně se teď budeme společně snažit o to dát dohromady mužstvo, které nám vrátí do Varů třetí ligu. Uvidíme, za jak dlouho se nám to povede.
