Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nejúspěšnější sportovci Chebska za rok 2010 se dočkali ocenění ve františkolázeňském divadle Boženy Němcové. Slavnostní program vyšperkoval svou přítomností také internacionál Antonín Panenka. Radost dokázal rozdávat na fotbalových trávnících, ale nyní svůj talent pobavit lidi, opět předvedl i v sále divadla. Na otázku Deníku, zda poskytne menší rozhovor, aby potěšil i nepřítomné čtenáře, reagoval po svém a s úsměvem. „To je přeci samozřejmé.“ (Kéž by se u Tondy učily také současné české fotbalové primadony – poznámka redakce).

Jsme na vyhlašování sportovce okresu, proto nemůže chybět otázka, jaký sport kromě fotbalu máte nejraději?

Já jsem odkojenej míčovejma sportama, ty jsou pro mě největším potěšením. Určitě jsem měl štěstí, že jsem do vínku dostal ne trošku, ale hodně talentu, takže jsem se vlastně uměl postavit ke každému sportu. Jsou však odvětví, které nevyhledávám. Třeba takový box a zápas.

Ty bojové druhy jste nezkoušel po dobu profesionální kariéry, ani ve vypjatých chvílích zápasů?

Ne, raději jsem se snažil utéct. I když jsem zase nějaký sprintér rozhodně nebyl. Moje heslo bylo, že seberychlejší hráč není tak rychlý jako míč. Tak jsem se snažil s balonem rychle pracovat. Ještě k těm oblíbeným sportům – do dneška aktivně hraju fotbal, nohejbal, tenis, stolní tenis a golf.

Jaký sport je podle vás v přípravě největší dřina?

Já bych to ani nerozděloval na práci v přípravě a mimo ni, protože je plno sportů, které jsou náročné přímo v tom závodě (utkání). Třeba taková cyklistika. Každé odvětví má rozhodně svoje specifika. Musím trochu zmínit fotbal. Má nevýhodu, že velké přípravy má v roce vlastně dvě. A neodpustím si - právě ta zimní příprava rozhodně není příjemná.

Svěříte se, líbí se vám Františkovy Lázně?

Je to tu pěkné. Dokonce jsem zde dvakrát hrál fotbal s Amforou. Dostali jsme vždy na prdel. Je to krásné město. Budu se sem vždy rád vracet. A to nejen kvůli prostředí, ale také kvůli příjemným lidem. Třeba jsme už nyní taky stihli domluvit fotbalový mač, který sem přijede sehrát stará garda Bohemky.

Když mluvím s fotbalovou legendou, musím zabrousit do otázek okolo kopané. Kdo se bude radovat z ligového titulu?

Já si myslím, že Plzeň má výhodu čtyř bodů (rozhovor vznikal před 19. kolem první ligy – poznámka redakce). Docela kvalitně doplnila kádr. Pyšní se výborným trenérem i špílmachrem. Osobně více favorizuji Viktorku. Ovšem Spartu nemůžeme nijak podcenit. Ta má velkou ctižádost, tradici a bude se snažit opět dostat co nejvýše. Ale znovu opakuji, byla by to i příjemná změna, kdyby mistrovskou korunu vybojovali borci z Plzně.

Trestal byste plzeňského Petrželu za to šlápnutí (nešlápnutí) na hradeckého Poděbradského?

Dívám se na to jako bývalý profesionální hráč. Rozpoznám, kdy to je nebo není úmyslné. Taky musím umět posoudit, jedná-li se třeba o nezaviněnou náhodu. Můj osobní názor je, že on na něj trošku došlápl s úmyslem. Zastavil se, včas si uvědomil, že udělal pitomost, samozřejmě se pak rychle omlouval, ale trest je podle mne na místě. Kdyby se takové věci tolerovaly, tak by se všichni bili, a to by nebylo dobře.

Proč je v současném českém fotbale málo hračičků a také typických špílmachrů?

Je to dané tím, že v podstatě může dnes ligu hrát fotbalista, který je fyzicky dobře připraven, má sílu a je agresivní. To mu nyní na nejvyšší soutěž stačí. Špílmachrů moc není, protože právě v tomto systému nemají moc uplatnění a hlavně se nedaří, aby v našich podmínkách vyrostli. Pokud je někdo technicky vyspělý, má myšlenku a je kreativním hráčem, je potřeba už od malička a od dětství ne ho bourat, ale podpořit. Nesrovnávat ho s těma běžcema. K mládeži se trenéři bohužel takto často nechovají. Devadesát procent mládežnických trenérů porovnává výsledky svojí práce s ostatními jen prostřednictvím bodů získaných v soutěžích. Vynikající trenér mladých má spíše hledět na to, kolik špílmachrů a reprezentantů vychoval, a ne kde skončil v jaké tabulce. Musíme se snažit borce nadané myšlenkou a technikou podporovat, vychovávat a ne se jen honit za body.