Ti patří v MOL lize k nejlepším. Jednou z členek jádra kynžvartského fanklubu, který vytváří jedinečnou atmosféru během utkání, je Daniela Mahmoud Mohamed Mayhoub, jenž je zároveň i oblíbená učitelka na místní základní škole. Navíc její dcera je talentovaná brankářka dorosteneckého družstva. V rozhovoru Deníku prozradila, co ji na házené učarovalo a jak je hrdá nato, že se její bývalé žákyně představí právě ve finále Českého poháru.

Můžete prozradit, čím vám házená učarovala?

Před házenou jsem neměla s kolektivním sportem žádnou zkušenost. Já patřím k tenisové generaci. Můj první ligový zápas proběhl v pozici diváka. Byla jsem naprosto unešená tím fungujícím organismem, který se pohyboval po hřišti a přesně věděl, čeho chce dosáhnout. Vzápětí se k tomu přidal pocit hrdosti. Každý pedagog si přeje učit žáky, kteří dokáží jít za svým snem. U mne se to podařilo. Troufám si tvrdit, že jsem jediná třídní učitelka v republice, která má hned tři bývalé žákyně v jednom týmu a ve finále Českého poháru.

Byla to vášeň k házené, že jste se rozhodla vstoupit do kynžvartského fanklubu?

To byla náhoda. Každým rokem se u nás koná Kynžvartský pohár – Memoriál Milana Prokeše a já vždy chodím s dětmi fandit. Na posledním ročníku zcela spontánně vznikla malá bubenická skupina, která chtěla naše házenkářky malé i velké dále povzbuzovat. A tak jsme společně začali jezdit jako diváci na zápasy do Chebu. Jednou nebylo na zápase dost bubeníků, vyfasovala jsem paličky a už to jelo.

Zaujala jste místo bubenice, což je trochu pro ženské pokolení neobvyklé….

Musím říci, že i v tomhle je náš klub výjimečný. V bubenickém týmu je více žen než mužů. A ještě jedna zajímavost, bubnují dvě generace bubeníků. Nejmladší bubenice navštěvují základní školu. Ty z kynžvartské základky si říkají „morové holky“. Dvě z nich budou bubnovat i středeční finále v Praze.

Co vše obnáší vaše předzápasová příprava?

Pokud předzápasovou přípravou myslíte to, že zjistíte že vám chybí klubové tričko, které bylo přece připravené v obýváku, po delším hledání ho objevíte v tašce své dcery házenkářky spolu s nevypraným termoprádlem, které ale nutně následující den potřebuje, pak si necháte zaledovat prst, který nevydržel nápor posledního odbubnovaného turnaje a do batohu narychlo naházíte bubenické věci, pak ano, to je moje předzápasová příprava. Nakonec naložíte sebe a morové holky do autobusu a jedete. V hale už jen rozestavíte bubny. O servis bubnů a vyvěšování zástavy se starají „kluci“ bubeníci. Transport bubnů na zápasy má na starost klub.

Jak vůbec prožíváte zápasy, pokud na to máte vzhledem ke své funkci ve fanklubu čas?

Díky funkci bubenice můžu zápasy prožívat na živo v hale a k tomu ještě s bubnem. Bubny provázejí člověka od pravěku, dokáží ho nabudit. Patřím k lidem, které to úplně pohltí. Pokud nemůžu být v hale, sleduju zápasy na mobilu. Většina dospělých bubeníků je taktéž rodiči házenkářek, a tak chodíme bubnovat vlastním dětem. Holky se před turnajem vždycky ptají, jestli jim přijdeme udělat atmošku. A tak to někdy bývá časově velmi náročné. Za vytváření atmosféry sklízíme poděkování nejen od domácích trenérů, ale i od soupeře.

Kynžvart si užívá vesměs povedenou sezonu, teď ho čeká první vrchol sezony, kterým je finále Českého poháru. Jak vidíte šance Západočešek ve finálovém klání?

Co bych to byla za fanouška, kdybych nevěřila ve vítězství našeho týmu.

Ale Most, je Most….

Jako historik vím, že každé impérium jednou padne.

Kynžvart pak následně čeká play-off, kam až může dojít?

Samozřejmě do vítězného konce. Tím je pro mne jako pro fanouška zisk medaile. Na barvě kovu naprosto nezáleží.

Je pravda, že fanoušci jsou osmým hráčem týmu?

O tom ani na chvíli nepochybujte.