Dva přátelské zápasy se Švédskem byly jako den a noc (debakl 20:36 a cenná remíza 26:26). Ostré zápasy pak přišly v rámci turnaje O štít města Chebu, ve kterém dokázaly svěřenkyně Benta Dahla zvítězit ve všech třech utkáních – proti Egyptu, bundesligovému celku Neckarsulmeru i norskému béčku.

"Jsem spokojen s tím, jak holky každý den pracovaly. Vyhráli jsme turnaj, to je vždy dobré pro sebevědomí. Jsme na dobré cestě," řekl Dahl, který se v rozhovoru rozpovídal i o vysokých cílech, které si před sebe na lavičce českého týmu staví.

České házenkářky dosáhly v Chebu po čtyřech letech na triumf, když turnajem propluly bez porážky.
Skvěle. Češky v Chebu dosáhly na třetí výhru a slavily triumf

Turnaj v Chebu jste ovládli, ve finále jste porazili Vaše rodné Norsko. Jak těžký to byl zápas a byl pro vás přeci jen trošku specifický?
Hráli jsme extrémně dobře v první půli. Vedli jsme 20:14, nemůžeme čekat, že norský tým bude pořád dole. Norky nepřestaly hrát, bojovaly do konce. My jsme byli unavenější, ale kontrolovali jsme to. Vyhráli jsme o dva góly, mohlo to být o tři. Vyhrát turnaj je vždy krásné. Že jsme to zakončili výhrou právě nad Norskem, mě těší dvojnásobně.

Je takový úspěch zásadní pro psychickou pohodu týmu?
Po neúspěšné kvalifikaci byl tým trošku dole, musíme se postupně vyškrábat zpět. Vše jde ale správným směrem, hráčky mají kvalitu. Je potřeba pracovat na psychické stránce. Musíme čelit kvalitním soupeřům a hráčky tím budou postupně získávat sebevědomí. K tomu samozřejmě takovéto zápasy a ideálně také výhry mohou pomoct. Máme koncept, který je pro holky nový, a každá změna potřebuje čas. Ale já jsem přesvědčen, že jsme na dobré cestě.

Na čem konkrétním musí český reprezentační výběr ještě zapracovat?
Holky mají dobrou techniku a po této stránce házené rozumí. Tím největším krokem, který musíme udělat, je zlepšení fyzické kondice. Když se srovnáme se skandinávskými zeměmi, jsme v tom dost za nimi. I když samozřejmě Norsko, Švédsko nebo Dánsko má mnohem více hráček, všechny se dokáží hodně věnovat fyzické přípravě. My jsme momentálně tak na 30 procentech, takže je před námi velký krok. Ale musíme se soustředit nejen na reprezentaci, ale i na kluby, juniorské výběry a jejich vývoj. Moderní házená je zkrátka postavená na fyzičce a na tu se musíme více zaměřit.

V čem je pro vás to největší kouzlo házené?
Nejlepší na házené je to, že se jedná o týmový sport. Pro mě to znamená být součástí týmu, který pracuje na úspěchu, společném cíli. Zároveň se jedná o velmi dynamickou, rychlou hru se spoustou akce. Myslím, že házená obsahuje všechny složky, které mám na sportu rád.

Jak dlouho jste aktivně hrál? A kdy se z vás stal trenér?
Začal jsem v pěti a přestal v pětadvaceti, takže víceméně dvacet let, což je poměrně dlouhé období. Hráčskou kariéru jsem se rozhodl ukončit kvůli spoustě zranění, což nebylo jednoduché. I poté, co jsem přestal hrát, jsem měl k házené stále velmi blízký a emotivní vztah, a proto jsem se poměrně brzy rozhodl pro trenérskou práci. Vždycky říkám, že moje házenkářská kariéra začala v pěti a trvá až doteď, kdy je mi 52 let. Takže se dá říct, že je házená opravdu velice významnou součástí mého života.

Česká házenkářská reprezentantka Natálie Kuxová
Boj o místo v dospělé reprezentaci? S holkami nesoupeřím, říká házenkářka Kuxová

Chtěl jste někdy mít jinou práci než tu trenérskou?
Ne, nikdy. Svou práci miluji. Jsem také vystudovaný učitel, takže znám různé pedagogické teorie. Ale nakonec je vše založeno na práci s lidmi. A to, že pracuji v týmu a setkávám se se spoustou lidí, je pro mě uspokojivé. O ničem jiném nesním, žiju svůj optimální život.

Jaká je vaše filozofie koučování?
Jsem poměrně tvrdý a náročný, ale zároveň emotivní člověk. Se svými hráči a hráčkami dokážu zajít hodně daleko, dokážu je ochránit a také se rád věnuju seberozvoji. Koučování vnímám jako kombinaci různých důležitých vlastností. Myslím si, že vzdělání, rozvoj, ale také umění být přísný, jsou ty nejpodstatnější charakteristiky, aby se člověk stal dobrým trenérem. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud chcete uspět, měli byste někoho následovat. Měli byste umět rozpoznat silného vůdce daného týmu.

Co je váš hlavní cíl s českou ženskou reprezentací?
Především doufám, že budeme opět pravidelněji hrát šampionáty, prvním krokem je dostat se na mistrovství světa. Tím největším snem jsou olympijské hry v roce 2028. I když je to zatím jen sen, myslím, že je reálné ho splnit.

Kde vidíte českou házenou teď?
Vidím v ní velký potenciál. Sledoval jsem juniorky, které letos hrály na mistrovství světa, a bylo to pro mě velmi pozitivní překvapení. Viděl jsem spoustu opravdu dobrých talentů. A u budoucí generace, například u ročníků 2004 a 2005, je také velký potenciál. Moc se těším na to, co dokáží v budoucnu.