Jakube, probojoval jste se poprvé v kariéře na mistrovství světa. Jaké jsou první pocity?

Obrovská euforie, radost. Musím říct, že jsem to opravdu nečekal a jsem za to hrozně vděčný a moc si to užívám.

Kdo byl první mezi gratulanty?

Samozřejmě rodina, mí nejbližší. Tomáš Rachůnek, pár kluků od nás a pak samozřejmě instagramoví a facebookoví kamarádi (úsměv).

Měl jste nějaké náznaky, že by to nakonec mohlo dopadnout?

Absolutně jsem to nevěděl. Samozřejmě bylo jasné, že nějací hráči pojedou domů. Hlavou se mi to trochu honilo, ale říkal jsem si, že musím jít zápas od zápasu, dobře je odehrát a třeba se to povede. A naštěstí se to povedlo (úsměv).

Nesvazovalo vás to trošku během zápasů, když jste věděl, že jste hodně blízko účasti na MS?

Spíš jsem si říkal, že naopak do těch zápasů musím dát vše, že už je mistrovství za dveřmi a že by to třeba mohlo klapnout, byť se přiznám, že jsem tomu úplně nějak extra nevěřil. Chtěl jsem na ledě nechat vše a předvést co nejlepší výkon, abych trenéry přesvědčil.

Sezona je pro vás hodně dlouhá, ale teď to asi moc nevadí, že?

Je to dlouhé, ale absolutně mě to nemrzí, kvůli tomu hokej hraji (úsměv). Mistrovství světa a národní tým obecně je pro mě je ta největší čest. Strašně moc si to užívám a doufám, že na šampionátu uděláme pořádný úspěch.

Před jedenácti lety jste na chvíli skončil s hokejem, teď jedete na mistrovství světa…

Zrovna jsme se tomu s Jirkou Sekáčem u večeře zasmáli, že jsem v 18 začal s hokejem v krajském přeboru a teď jedu na mistrovství světa (úsměv). Je to neskutečné.

Se Sekáčem jste kamarádi z dětství a teď spolu jedete na šampionát, tak to je asi o to příjemnější bonus, ne?

Já jsem velmi rád, že tady Jirka je. Hodně se bavíme a strašně si to užíváme. Ale samozřejmě si užívám už jen to, že tu vůbec jsem s celým týmem. Jsou tu neskuteční hokejisti, kluci z NHL, z Ruska. Opravdu si tu společnost tady užívám.

U Mariánských Lázní ještě chvíli zůstaneme, na čtvrtečním zápase jste totiž měl speciální návštěvu…

Byli to kamarádi z Mariánek. Ivan nechal udělat roušky s mým jménem a abych jel do Rigy. Moc jsem jim poděkoval za podporu.

Když se vrátím k sobotnímu zápasu. Necítíte se už trochu jako specialista na Rusko? V národním týmu jste dal už čtyři góly, z toho tři právě proti nim…

O tom jsme se právě bavili na střídačce s Lukášem Radilem, když jsem tam přijel a gratuloval mi ke gólu. Říkal jsem mu, že na Euro Hockey Tour jsem dal tři góly a všechny jsem dal Rusákům (úsměv). Tak jsme se tomu taky zasmáli.

Bezprostředně po gólu jste krčil rameny, nevěřil jste, že by mohl být uznán?

Ne že bych úplně nevěřil. Věděl jsem, že jsem do puku nekopl. Byl jsem v souboji se soupeřem, který na mě tlačil, takže já jsem spíš jen dobrzďoval do brány a od brusle se to odrazilo. Navíc mě ještě hodil do brány, takže jsem ji vysadil, tak jsem úplně nevěděl, jestli to uznají, ale naštěstí uznali (úsměv).

Na internetu jsem četl hodně gratulací od fanoušků, to asi hodně potěší, taková podpora…

Všem mockrát děkuji za zprávy. Kdybych někomu neodepsal, tak se moc omlouvám, ale je toho opravdu hodně. Píšou mi jak hokejoví fanoušci, tak kamarádi. Odepisoval jsem hlavně rodině a svým nejbližším, a kdybych náhodou nějakou zprávu přehlédl, tak se omlouvám, ale všem moc děkuji za podporu a těším se, až se uvidíme v sezoně.

 Daniel Kubelka