Letošní rok byl pro něj rokem velmi významným, oslavil životní jubileum. A tak jsme si po skončení koncertu popovídali o tom, co rok dal a vzal. A protože bylo před Vánocemi, nedalo mi to a probrali jsme společně i toto období.

Je konec roku. Jaký byl ten váš letošní jubilejní? Co vám udělalo největší radost?
Rok 2017 byl nezvykle hektický, nádherný a plný vydařených koncertů. Patrně to bylo tím, že jsem dosáhl kmetského věku a většina diváků byla zvědavá, jak hraje a zpívá „stará fosílie z Lokte“.
Myslím, že příští rok se zase vrátí do normálních kolejí a budu mít daleko víc volna. Což mě netěší, jelikož můj život a moje přání a touha je hrát, hrát, hrát. A jaká je moje letošní největší radost? Žiju, tvořím, hraju, mám přátele, rodinu, les a řeku, hodnou ženu, krásné a chytré vnučky a bezva syna. Mám chtít víc?

A co vás naopak nejvíc v končícím roce naštvalo nebo vzalo úsměv ze rtů?
Nevím, jestli naštvalo, ale úsměv mi určitě vzalo to, že si ten nahoře povolal do nebeské kapely pár mých kamarádů. Třeba Míru Huspeku, kluka, co s námi v Roháčích hrál a zpíval. Nebo mého dlouholetého souputníka Wabiho Daňka.
Bylo mi těžko a smutno, ale i smrt patří k životu. Jednou se na tom nebeském mejdanu stejně sejdeme všichni.

Máte rád adventní čas a dobu Vánoc? Na co se nejvíc těšíte?
Ano, Vánoce jsou prima, protože voní jehličím a dobrotami, jdeme tradičně na předvánoční koncert Roháčů.
Přijedou naši mladí a pod stromečkem se pokaždé najde nějaký ten dárek. Miluju mnou vytvořený bramborový salát, zbožňuji vanilkové rohlíčky, dobré vínečko z Vrbice od Víta Sedláčka, občas i stopečku moravské meruňkovice, lenoším, vesele přibývají kila a člověk roste do šířky.
A tak jediné, co mně maličko vytváří chmury na srdci, je, že svátky nějak rychle končí a nastává čas dostat se zase do latě, abych nemusel kupovat u Vietnamců džíny o číslo větší.

Máte nějaký speciální vánoční rituál, zvyk, popřípadě rodinné jídlo?
Tradiční bramborový salát, tradiční čočková polévka. Někdy kapr, někdy pstroužek, někdy kuřecí řízek, prostě jak kdy. Pak zvoneček a ke stromku, rozbalit dárečky, udělat překvapený obličej a „no, to jsou ale krásné ponožky, to je materiál, ty musely stát, že si děláte takovou škodu, můj bože, to jsem fakt nečekal…“ Ale kecám, prostě jsme normální rodina, takže je to u nás stejné jako skoro všude.

VOJTA KIĎÁK TOMÁŠKO letos oslavil životní jubileum. Dobrá zpráva je, že kytaru na hřebík zatím nepověsí.

Z jakého vánočního dárku jste měl největší radost?
Já jsem si vlastně už letošní dáreček rozbalil někdy v srpnu. Nadělil jsem si totiž novou kytaru značky FURCH a jsem šíleně spokojený. Česká firma z Velkých Němčic. Nástroj je srovnatelný, ne-li lepší, než známé a předražené kytary světových značek. Ale ještě větší radost mám z dalšího dárku. Terezka, moje vnučka, nám oznámila, že se příští rok stane mladou paní, a tak mě čeká veselé a radostné svatební plesání. Z toho se bohužel nevykecám.

Skládáte i vánoční písně a koledy?
Ano, napsal jsem dvě písně s vánoční tematikou. Jednu z nich jsem věnoval Roháčům a také dětskému sboru z Kraslic. Nejsou to koledy, na ty bych si nikdy netroufl. Navíc je mi smutno z toho, že díky všem těm supermarketům a obchodním střediskům už někdy od poloviny října znějí naše krásné koledy jako kulisa k utrácení za spousty zbytečností. Je to bohužel devalvace krásy a citu a daň za naši chamtivost. Takže jediný čas, kdy chci slyšet, že půjdem spolu do Betléma, je vánoční koncert Roháčů a Štědrý večer.

Váš kalendář koncertů na příští rok se plní. Jaké jsou vaše hudební plány?
Příští rok se trochu již plní, ale není to zase až tak hrozné. Určitě se na některé koncerty už teď moc těším a věřím, že ještě nějaké přibudou. Je zajímavé, že spíš hraji na Vysočině, nebo na Moravě, ale západočeský kraj je tak nějak zakletý. Kromě Plzně a Lokte toho v našem kraji moc nezahraji. Ale ono se to určitě zlepší, věřím tomu.

Dáváte si novoroční předsevzetí?
Žádné předsevzetí si nedávám, jelikož jsem slabá povaha a u ničeho dlouho nevydržím. Takže dál budu pít dobré víno, jíst dobré jídlo, koukat na fotbal a hrát dobré písně.

Co byste popřál lidem i sobě do nového roku 2018?
Možná by bylo dobré popřát všem, aby nemysleli jen na sebe, ale podívali se třeba na to, jak se chovají k těm druhým. K starším, k nemocným, k dětem. Trochu víc pokory, víc lásky, hodně přátelství a co nejméně zloby a nenávisti. A sobě přeji, ať zůstanu stejnej – tak moc to nestojí.