Dvě letní hudební pohlazení prožili v uplynulých dnech přátelé Festivalu uprostřed Evropy v Karlovarském kraji. V rytířském sálu hradu Loket zněly v podvečerním vánku něžné barokní tóny flétny, cembala a cella mladého německého souboru KlagZeitRaum a v chrámu svatého Jana Křtitele ve Skalné byli lidé svědky vznešených zpěvů středověku doprovázených portativem, malých varhan znějících jako flétny, v podání drážďanského dua Trecantus.

Publikum ve Skalné pohladili sopranistka Jana Karin Adamová se zpívajícím varhaníkem Frannsem Wilfriedem Promnitzem von Promnitzau středověkými díly Ockeghema, Le Maistra, von Wolkensteina a dalších s nám již prakticky neznámou melodikou, povznášejícími a čistými unisony, dvojhlasy i kánony z 12. až 16. století, kdy právě tyto liturgické písně byly pro většinu lidí nejautentičtějším, nejsrozumitelnějším a možná i jediným Božím slovem. Tato něžná hudba, která dodnes obměkčí i ta nejtvrdší srdce a jejímž smělým ideálem jsou chóry andělů, unášela dojaté festivalové publikum zvukově i vnitřně hned do závratných nebeských výšek i propastných pekelných hlubin. Oba umělci umocňovali účinek dávných motet a antifon precizní a zároveň velmi procítěnou interpretací. Unikátem byla půvabná kolísavá antifona Laus Trinitati od legendární Hildegardy von Bingen zvané také Sybila od Rýna, mystické německé vizionářky, umělkyně a léčitelky z 12. století. Velmi působivé byly i velikonoční sekvence od Wipa, burgundského kněze císaře Konráda II. Sálského z první poloviny 11. století, vyjadřující paralelně tytéž myšlenky a nálady z biblického velikonočního příběhu střídavě provolávanou recitací a hudbou portativu.

Hrdý gotický hrad Loket ožil festivalovým koncertem souboru KlangZeitRaum (Zvuk-čas-prostor) hrajícího barokní hudbu na historických nástrojích. Norský cembalista Arve Stavran, saská flétnistka Sandra Kondaková a berlínská violoncellistka Wiebke Rotenbergová se střídali ve svěžích skladbách starých mistrů francouzské a německé školy jako trio, duo i jako sólisté. Právě velmi jímavá capriccia pro sólové cello od Josepha Clementa dall´Abaco, hudba jako z jiného světa, tvořila vrcholy večera. Barokní hudbu na dobových nástrojích rozehráli hudebníci paletou nálad pestrou jako letní louka, nad kterou ale ani na okamžik nenechali zapadnout slunce své osobně zaujaté, hřejivé, vroucí interpretace. Loketské publikum tento zážitek odměnilo vřelým aplausem i osobními vyjádřeními díků.

Česko-německý Festival uprostřed Evropy pod svým letošním mottem Kořeny - doteky - proměny opět napájí milovníky umění v regionu z podivuhodných pramenů evropské kultury.

(fue-tk)