Karlovarský fotograf Stanislav Kožený, jehož celoživotním fotografickým tématem je jazz, krajina, portrét, vystavuje v chebské Galerii 4. Výstava se koná k příležitosti autorova životního jubilea.

Kdy jste se fotografii začal věnovat?
V podstatě ještě před studiem fotografie jsem věděl, že to je můj obor. Po studiu to bylo jasné.

Proč zrovna fotografie a ne třeba malba?
To bych také rád věděl. Mohl jsem být truhlářem, nebo čímkoliv jiným. Ale ten přístroj mě přibližně v patnácti letech tak uchvátil, že to bylo dané.

Dala by se vaše tvorba nějakým způsobem obecně charakterizovat?
Dost těžko. Mám dost široký záběr.

Věnujete se inscenované fotografii?
Příležitostně zasahuji do lecčeho. Mám údobí, kdy mě leccos zajímá. A pokud ne údobí, tak minimálně možnosti. Daleko raději bych se třeba věnoval krajině, ale nemůžu.

Tou situací myslíte co?
Asi především finanční situaci.

Co lidé uvidí na chebské výstavě?
Návštěvníci zde mohou zhlédnout čtyři různé části. Dokumentární fotografie, malý výběr z portrétů, jako připomínka jsou zde ukázky také z jazzové fotografie a krajina.

Jak se člověk dostane k jazzové fotografii?
Amatérsky hraji na kytaru a mám hudbě k blízko. V době před rokem 1989 to bylo vítanější. Je to adekvátní reakce na hudbu. Kdybych se býval naučil pořádně hrát, věnoval bych se možná hudbě. Ale to asi spíš v Americe.

V Americe? Jaký je v tom rozdíl?
Rozdíl je v množství klubů a možná asi taky v lidech. Ačkoliv jsem v Americe nebyl, z vyprávění vím, že jsou tam přístupnější. Hraje se tam na každém rohu.

Další částí je dokumentární fotografie…
Ta má dvě polohy. Jedna dokládá skutečný stav věcí, ale ta tu není. Druhá zachycuje lidi. To je je ještě rozdělené na dvě části. Jednou je karlovarská čtvrť Rybáře a druhé zemědělství. Snažím se lidem ukázat, jak žijí. Ale není to snadné. Dostat se k lidem je složité.

Pokud se vrátíme k portrétům – fotíte lidi podle hezké tváře nebo toho, co mají uvnitř?
Cíl byl, že chci zobrazit lidi, kteří výtvarničinu dělají, nebo se věnují něčemu prospěšnému. Pak je jedno, jak vypadají. Ale většinou ti, kteří něco umí, jsou něčím zajímaví.

V čem berete inspiraci?
Ve snech nebo v touhách.

Která z vystavovaných částí je vám nejbližší.
Každá je mi blízká. Kdybychom si výstavu prošli, o každé výstavě bych mohl spoustu věcí říct. Ke každé fotografii mám vztah.

Máte právě kvůli tomuto vztahu zásadu, že fotografie neprodáváte?
Asi je to tak. Jsou některé, které bych opravdu prodat nechtěl. A pokud, tak za hodně (smích). Ale také nejraději dělám první fotografii. I když tam ten vztah je, tak už to není ono. Ale když to vezmeme kolem a kolem, potěšilo by mě, kdyby chtěl někdo něco koupit.