Předchozí
1 z 3
Další

Když jsem vám před týdnem volal, dovolal jsem se vám do Izraele. Byla jste na návštěvě u maminky, která je teď kromě herečky i manželkou velvyslance?
Ano, letěla jsem tam poprvé i s dětmi na takový ozdravný pobyt.

Jak zvládáte mateřské povinnosti a práci, když vaše maminka nemůže pohlídat děti?
Mám chůvu, která mi pomáhá, a navíc máma není v Izraeli pořád. I když teď si tam ještě na týden nechala Kryšpína, aby si to tam užil. A já se snažím pracovat po večerech nebo se střídat s manželem. Spolupracuje s námi i celá naše velká rodina.

Od zítra se na kanálu Prima Love bude vysílat váš nový pořad Máma nad věcí. Jste máma nad věcí?
Nejsem. Každá máma by chtěla být nad věcí, ale není. Proto se ten pořad jmenuje právě takhle. Měl by to být návod pro nás matky, abychom nad věcí byly.

Máte pověst spíše královny večírků než vzorné matky.
To jsem měla, když mi bylo osmnáct, což je už docela dlouho.

Kdy se s vámi stala ta změna?
Asi s prvním porodem. Od té doby na večírky nechodím. Když už, tak pracovně a na půl hodiny.

Jaká by podle vás měla být správná máma?'
Šťastná. Není důležité, jestli máte doma uklizeno a navařeno. Nejdůležitější je být v pohodě. Děti to vycítí a pak jsou i ony v pohodě. Lepší je občas překročit pohozenou hračku, nechat ji tam ležet a jít se radši pomazlit s dětmi. Tak by to mělo být, ale často to nám, matkám, nejde.

Je docela těžké toho štěstí docílit.
Je. Občas bychom se ale měly snažit neplnit všechno na sto procent. Ne, že bych nabádala matky, aby přestaly uklízet…  Ale není třeba, aby bylo všechno dokonalé. Mateřství je hodně stresující, a proto je potřeba sem tam někde povolit.

Pořad slibuje, že bude mapovat vše kolem dětí od těhotenství, přes porod, péči o kojence, až po začátky výchovy a nástup do školy. Když se ohlédnete na všechny tyhle etapy mateřství u svých dětí, udělala byste dnes něco jinak?
Když už udělám chybu, snažím se z ní poučit. U prvního dítěte jsem nedodržovala rituály uspávání. Prostě jsem Kryšpína dala spát, kdy jsem si řekla, jednou v osm, podruhé v sedm a tak dále. U druhého dítěte už se snažím dodržovat režim.

Dcera chodí spát každý den v sedm hodin. Hodně to mně i celé naší rodině usnadnilo život. Ona je na to zvyklá, připravená, takže neuspávám čtyři hodiny, jde si prostě sama lehnout. Tohle bych asi udělala jinak. Ne nadarmo se říká, že na prvním dítěti se člověk učí a to druhé už zvládá lépe.         

Jak nejradši trávíte volný čas s dětmi?
Kdekoliv venku. Moje dcera snad ještě nebyla nikdy v centru Prahy, my jsme pořád tady u nás, v podstatě na vesnici, chodíme do lesa, jezdíme na chalupu nebo na hory. Snažíme se být pořád venku.

Řešíte už s Kryšpínem mobil a tablet?
Já jsem svému synovi mobil i tablet dala. Od té doby, co k nim má přístup, kdy chce, tak ho to vůbec nezajímá. Takže já ho spíš občas nutím, jestli by si nechtěl zahrát nějakou hru. Většinou nechce, je zvyklý hrát si v lese.

Nebojíte se, že v budoucnu ho od mobilu nedostanete?
Mobil je pro něj nutnost, protože chodí do školy sám a já chci, aby mi vždycky zavolal, že došel v pořádku. Ve škole ho musí mít vypnutý, takže ho používá jen na tohle. Technika je všudypřítomná a nepřijde mi dobré ji úplně dětem zakazovat. Samozřejmě to musí mít nějakou míru, ale on ji má zatím sám o sobě.

My doma řešíme, že děti jsou vybíravé v jídle. Každému chutná něco jiného a najít jídlo, které by chutnalo všem, je problém. Možná vaše maminka řešila podobný problém, když vařila pro tolik dětí. Máte nějakou osvědčenou radu?
Máma nás měla šest dětí a každému vařila něco jiného. Je to o tom, jak si rodiče své děti rozmazlí. Dokud malé dítě nezná sladkosti a chipsy, tak jí to, co mu dáte. Asi je dobré neučit je na blbosti, ale já taky vařím dvě nebo tři jídla, takže na tenhle problém recept nemám. Asi to musíte vydržet. Závidím matkám, které mají děti, co jedí všechno.

Já taky.
Ale myslím, že knedlíky s omáčkou jí každé dítě. Ne? Tak špagety s kečupem? Párek?

To už by možná šlo.
A hlavně žádné dítě neumře hlady dobrovolně.

Prý také prozradíte, jak zůstat pro partnera atraktivní. Můžete dát našim čtenářkám nějaký tip?
Najděte si na partnera čas bez dětí. Já říkám, že chůva není zločin. Občas děti někam dát, abych také trochu měla partnerský život, je strašně důležité. Když se manžel vrací z práce, tak si můžu namalovat řasy. Stojí mě to třicet vteřin času. Takové malé krůčky mohou pomoct.

Nebo když manžel odchází do práce a já jsem ještě v pyžamu, tak by bylo dobré, aby mě v něm neviděl, když přijde domů. Každá žena by se měla snažit, aby si partnera udržela. I když je třeba unavená, tak si může umýt vlasy. Bolí to, ale jde to.

Co podle vašich zkušeností z dospívání ve velké rodině nejlépe zabírá na neposlušné děti?
Myslím si, že vůbec nic. My jsme třeba doma měli mámu a Veroniku, což byla jedna a táž osoba. Když jsme něco provedli a řekli jsme to Veronice, tak jsme neměli průšvih. Veronika řekla, že tohle se nedělá a nějak to s námi vyřešila, ale nedala nám za to trest.

Když to na nás ale prasklo a dozvěděla se to máma, tak trest přišel. Je dobré, když děti mohou mít v rodičích takového nestranného důvěrníka, který je hned neseřve, ale promluví si o tom s nimi. I v pubertě mi to moc pomohlo.

Ženy občas mývají komplikované vztahy se svými tchyněmi, jak to máte vy s Danou Batulkovou?
Dobře. Dana si teď častěji bere Kryšpína na hlídání. U Mii se trošku bála, protože je ještě malá, ale nedávno ji u sebe měla na dva dny. Máme dobrý vztah. Myslím, že na vztahu musí pracovat nejen tchyně, ale i snacha. Je dobré občas zavolat, přijet k ní sama na návštěvu bez manžela.

Každý vztah si žádá nějakou námahu, ale když se na něm pracuje, je to lepší. Není dobré spoléhat na občasné setkání. Já dneska mluvím nějak chytře.

Dáte v Mámě nad věcí prostor také tatínkům?
Je pravda, že v prvních dílech jsme je trošku opomíjeli, ale doufám, že se jim v budoucnu budeme věnovat víc. Přece jenom je to Máma nad věcí a já si myslím, že mámy mají s dětmi víc práce. Většinu věcí s nimi dělají ony.

S Jakubem Prachařem v dubnu oslavíte šesté výročí svatby.
Fakt? Šest let už jsme spolu? My ani nevíme, kdy máme výročí, protože ho neslavíme.

Jaký je Jakub táta?
Táta je dobrý. Třeba dneska celé dopoledne hlídal Miu. S Kryšpínem má takové klučičí zábavy – jezdí s ním na ryby, chodí spolu fandit na Slavii… Když je doma, má čas a není unavený, tak je dobrý táta. Do rodičovských povinností ho ale nenutím. Myslím, že když do toho ženy své partnery nutí, není to nikdy šťastné… Snažím se ho do nich nenutit, abych ze sebe nedělala svatou.

Do pořadu jste zapojila také syna Kryšpína a vaši 94letou babičku. Do čeho konkrétně?
Na konci každého dílu máme nějaký zajímavý recept. Protože jsem z tolika dětí, tak už vařím dlouho. Polévku jsem uměla uvařit už v pěti letech. Ale přece jenom si říkám, že když mám tu babičku, která má takové zkušenosti, protože má asi 30 vnoučat, tak ji musím využít, takže se mnou vaří. Vždycky se se mnou podělí o vychytávky, které za svůj život posbírala.

Syn mi také pomáhá s vařením. Myslím si, že je důležité zapojovat děti do vaření, protože pak jim to jídlo i víc chutná, když si ho samy uvaří. A když dáte dítěti do ruky nůž, je to pro něj velké dobrodružství. Krájí samozřejmě pod mým dozorem a samozřejmě se bojím, že si uřízne prstíček, ale dovolím mu to. Je to pro něj motivace a zábava.

A jak jim to jde před kamerou?
Pokaždé točíme dva díly najednou, a při tom druhém už je to trochu nebaví, ale babička je zvyklá. A protože mám malou Miu, každou chvíli točíme něco u nás doma, takže Kryšpína už vůbec nerozhodí, že s námi u stolu snídá kameraman a bytem se nám prochází zvukař. A před kamerou se nestydí. Naopak se občas moc předvádí, a tak ho musím krotit.

Co zásadního pro život jste se naučila od své maminky?
Život není to, co chceš, ale to, co vydržíš. Je to opravdu tak. Když si my holky v patnácti letech vysníme, jak to všechno bude, jak to budeme dělat úplně jinak než naše maminky a babičky, ono to tak potom není. Ale snažíme se dělat si to hezké.

Vaší dceři Mie je rok a půl. Jaké je to dítě?
Je strašně hodná na rozdíl od Kryšpína. Ten byl jako jedináček rozmazlený, protože jsem ještě nevěděla, jak na to. Teď už to mám víc na háku, takže Mia je klidné a spokojené dítě. Hlavně je to holka. Už když se narodila, tak jsem měla pocit, že jsme na sebe napojené.

Bolí mě hlava a ona mě nezlobí. Uklízím, ona vezme do ruky smetáček a začne mi pomáhat. Rozlije pití a utře ho. Kryšpín ho překročí, a to mu je sedm let. Mám pocit, že Mia má v sobě už od narození tu holčičí empatii. Teď to trochu vypadá, že ji nadržuju, ale není to tak.

V čem jste jako máma nejlepší?
To asi neumím říct. Já si hrozně nevěřím. Při porodu jsem byla fakt dobrá. Když jsem rodila, tak jsem ani jednou nezakřičela. Můj porodník mi říkal, že jsem opravdu držák. Takže porody mi jdou. Možná jsem dobrá i v tom, že nepanikařím a „nehysterčím“.

Jak si nejlépe odpočinete od role matky?
Tak třeba teď pojedeme s manželem na dva dny na hory. Celou zimu jsme jezdili s dětmi, takže jsme si nezalyžovali. Teď jsme děti rozdali a jedeme sami. I když mě za to matky možná odsoudí, myslím, že by se to prostě dělat mělo.

Agáta Prachařová

Narodila se 28. dubna 1985 v Praze herečce Veronice Žilkové a reklamnímu režisérovi Jiřímu Hanychovi. V roce 2005 se stala II. vicemiss České republiky. Vystudovala Střední odbornou školu umění a managementu – ŠUM Praha (obory fotografie, produkce, režie, kamera). V roce 2010 vystudovala obor Tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě.

Je známá jako modelka, majitelka modelingové agentury, moderátorka, módní návrhářka nebo fotografka. Jako příležitostná herečka se objevila například v seriálech Ulice, Ošklivka Katka či ve filmu Crash Road. S bývalým přítelem Miroslavem Dopitou má sedmiletého syna Kryšpína. Je vdaná za herce, muzikanta a moderátora Jakuba Prachaře, se kterým má dceru Miu (narodila se 13. 9. 2017).