David Kurc, fotograf, galerista a učitel fotografování. Do podnikání v oboru fotografie vstoupil už před dvaceti lety. Za tu dobu zažil řadu změn. Politických, ekonomických i odborných. Jednou z těch největších byl podle něj přechod od analogové k digitální fotografii. Koníček se mu stal povoláním.

Kdy jste vlastně s fotografováním, jako svým povoláním, začal?
Fotografie jako výrazné obrazové médium mne okouzlila v roce 1989. Na volné noze se jí věnuji už od roku 1993, kdy se mé snímky poprvé objevily v novinách.

Měl jste už předtím nějaké zkušenosti s fotografováním?
Vůbec ne. Začínal jsem úplně od nuly. Hodně mi tehdy pomohl Zdeněk Král. Často mi mezi řečí poradil, podobně jako pan Růžička z divadla. Ten mi dokonce řekl, že dokud nezkazím kilometry filmua hektary papíru, nebudu dobře fotit. Dnes mají začínající fotografové mnohem jednodušší situaci. Informace najdou na internetu, existuje řada kurzů a školení. Je to jen o chuti se učit.

V současné době má fotoaparát téměř každý. Nejen kompakty, ale i mobilní telefony už fotí docela slušně. Nebojíte se konkurence?
Konkurence tím samozřejmě vzniká, ale odborníci mají jiné vidění světa a hlavně umí využívat všech možností, které jim technika nabízí. K čemu je člověku zrcadlovka, když ji používá jen v automatickém režimu. Navíc profesionálové nabízejí lidem to, na co často zapomínají. Nestačí mít fotografie jen v počítači. Dodávám snímky také v papírové podobě.

Jak vidíte budoucnost profesionálních fotografů?
Profesionální fotograf musí být vždy o krůček vepředu. Musí lidem nabídnout něco víc. Ať je to třeba okamžitý tisk snímků na akci nebo jiný úhled pohledu. Nesmí ustrnout, a jít stále vpřed. Jinak ho čekají problémy.

Co nového tedy připravujete pro své klienty vy sám?
V loňském roce jsem začal nabízet okamžitý tisk snímků, a letos chci začít s infrafotografií.

Která doba byla pro vaše podnikání nejlepší?
Přímo za zlatý věk bych označil roky 1993 až 1997. Tehdy jsem měl tolik zakázek, že jsem nestíhal. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že bych přijal nějaké zaměstnance.

V dnešní době se často mluví o ekonomické krizi. Jak se na ni dívate vy sám?
Osobně mám pocit, že ta krize je trochu mediální humbuk, který ale bohužel zapůsobil na firmy. Ty začaly šetřit a bohužel fotografie byly hodně často první na řadě. Příjmy šly dolů, zatímco režie stále stoupala. Nejhorší byl asi loňský rok. Letos se už situace začíná lepšit.

Mezi fotografy se často vedou spory o to, která značka fotoaparátů je nejlepší. Jaký je váš názor?
Nezáleží na přístroji, ale na tom, kdo ho drží v rukou. K dobrým snímkům se musíte profotit, žádný přístroj je za vás neudělá.

Povězte, jak vypadá vaše příprava na nějakou akci.
Jsem profesionál, proto se musím vždy pořádně nachystat. Když jdu fotit třeba golfový turnaj, tak se musím soustředit na hru, nerozptylovat se zbytečnostmi a hlavně vnímat atmosféru. Příprava je nutná i na focení krajiny. Vědět, kde něco zajímavého najdu. Nebát se nazout holínky a vyrazit do terénu. Z auta ze silnice se moc dobrých záběrů udělat nedá.

Za dobu svého podnikání jste jistě potkal řadu zajímavých osobností.
Spousty (smích). Fotil jsem řadu celebrit sportovního, společenského nebo politického života. Pokud dáte najevo svůj seriózní přístup k nim a fotografii, tak si vás pustí k tělu. Jinak máte prostě smůlu. Fotograf je vlastně jeden z mála lidí, který může takové osobnosti říct, aby se postavila o kousek dál.

Utkvěl vám v paměti někdo, koho jste fotografoval?
Myslím, že to byl anglický princ Edward, když navštívil Mariánské Lázně. To byla opravdová osobnost. Rád na tuto akci vzpomínám.

Co byste poradil lidem, kteří se chtějí vážně věnovat fotografování?
Základem všeho je fotit. Pořád to zkoušet a zapomenout na to, že existuje počítač. Jinak se budou spoléhat na to, že snímky upraví nebo opraví v počítači. U počítače pak stráví mnohem více času než venku na place. Každý by se měl naučit udělat pořádný snímek a zbytečně necvakat.

Kromě fotografování působíte také jako kurátor galerie Atrium v hotelu Hvězda.
Galerie funguje už od roku 2000. Snažíme se v ní představit tvorbu mladých a začínajících umělců spjatých s regionem. Občas ale zabrousíme i do jiných vod. Například v současné době u nás vystavuje pražský fotograf Ivan Anderle snímky ze Skotska.

Už tři roky vyučujete fotografování. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem poznat něco nového. Měl jsem v úmyslu rozjet kurzy fotografie, ale nakonec jsem se dal na dráhu učitele. Chtěl jsem mladým usnadnit jejich začátky. Prostě jim předávat zkušenosti, které jsem na začátku své kariéry tak těžce sháněl.

Jací jsou dnešní mladí fotografové?
Talentování, ale neschopní využít techniku a to, co mají kolem sebe. Já se ve svých začátcích neptal kolik za to, ale fotil. Oni třeba ale zjištují, jaké jsou ceny na soutěžích, do kterých se hlásí. Myslí víc komerčně. Chyba nejspíše není v nich, ale v současné době. Málokdo z nich je bohužel ochoten investovat svůj čas do dobrého snímku.

Investovat čas do snímku? Jak tomu rozumět?
Pro dobrou fotku se musí něco vytrpět. Krajina se například musí vychodit. Ale abych se vrátil ke svým studentům. Kluci fotili tři dny po sobě třeba až do čtyř do rána. A na fotkách, které pořídili, je to sakra dobře vidět. Za to je musím pochválit.

Jaké je vaše fotografické životní krédo?
Dobrá fotka musí jít od srdce.