Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nezažívám pocit stereotypu

Cheb - Už patnáct let vystupuje na prknech chebského divadla. Založila v Chebu rodinu a svého tříapůlletého syna Adámka určitě povede k divadlu. Řeč je samozřejmě o Vladimíře Vítové, která se v pátém dílu seriálu Chebského deníku 'Na slovíčko s herci chebského divadla' podělila o své zkušenosti.

14.5.2013
SDÍLEJ:

Herečka Vladimíra Vítová (na snímku) účinkuje v chebském divadle od roku 1998.Foto: Deník/Martin Rejsek

Vystudovala jste VOŠ hereckou v Praze, jak jste se k divadlu vůbec dostala, vedli vás k němu rodiče?

Ne nijak přímo. Ve škole jsem přednášela, hrála jsem na klavír a zpívala. V Lázních Toušeni, kde jsem vyrůstala, fungoval v té době ochotnický divadelní spolek. Dostala jsem nabídku na svou 'první roli' Mančinky v Dalskabátech. Hraní mě začalo bavit. Současně jsem začala navštěvovat dramaťák v nedalekých Čelákovicích. Po maturitě jsem zkusila zkoušky na vysokou školu. Nakonec mě přijali na nově vzniklou divadelní 'VOŠku' v Praze Michli.

V chebském divadle jste od roku 1998, jak jste se sem dostala?

V podstatě úplnou náhodou. Je to mé první angažmá. Po škole jsem zůstala na volné noze v Praze. Hostovala jsem v Divadle pod Palmovkou v představení Jakub a jeho pán. S kolegyní jsme vytvořily dvě autorská představení pro děti a také jsem pracovala jako servírka. V lednu 1998 se mi ozvala spolužačka Tereza Kostková, která byla tou dobou v angažmá v Chebu, že v divadle shánějí herečku. Poté mě zkontaktoval tehdejší ředitel František Hromada, nabídl mi hostování a nakonec jsem v Chebu zůstala 15 let a mám zde i rodinu.

Neokoukalo se vám tohle divadlo po tolika letech?

Vůbec ne. Divadlo je neustálá změna. Od té doby, co jsem v Chebu, máme například už třetího uměleckého šéfa a třetího ředitele. Hostují zde různí režiséři a také herecký soubor se obměňuje, někdo odchází, jiný přichází. Také každá hra je jiná a hlavně každé zkoušení má svou specifickou atmosféru. Pocit stereotypu rozhodně nemám.

Jaké jsou vztahy mezi herci místního divadla?

Myslím si, že moc fajn, je to tu velice rodinné a pozitivní. Jsme přátelský soubor. Umíme si vyjít vstříc a navzájem si pomoct. Trávíme spolu dost času i mimo divadlo.

Necháte si radit od starších kolegů?

Určitě. Ráda si vyposlechnu jiný názor či radu a nejen od starších. Stále se mám co učit a na čem pracovat.

Je těžké takříkajíc 'uřvat' svou roli na celé divadlo?

Nepřijde mi to těžké. Řekla bych, že jsem schopná hlasově obsáhnout velký prostor, že mám silný hlas. I když ještě ve škole mi paní foniatrička říkala, že bych se svými slabými hlasivkami divadlo hrát neměla. Možná jsem se s nimi naučila pracovat, těžko říct. Určitě záleží také na posazení hlasu. Pro mě byla velká škola řeči při práci na monodramatu Asagao. Toto představení vycházelo z japonského divadla a jeho poetiky. Používali jsme jiné výrazové prostředky, ale nejdůležitější bylo slovo.

Na začátku jste zmínila rodinu, jak se stíhá divadlo a potomek?

Máme s manželem nespornou výhodu. Babičku a dědu v důchodu. Ale obecně si myslím, že pracovní doba v divadle je pro rodinu výhodná. Pracuji dopoledne, kdy je náš dnes už tříapůlroční Adámek ve školce. Pak máme jen pro sebe čtyři hodiny odpoledne a večer se stará tatínek. Navíc nezkouším a nehraji každý den a jsem schopná si mnoho věcí udělat, když je malý ve školce.

Budete vést Adámka k umění a divadlu?

Do ničeho ho nebudu tlačit, ale přinejmenším mu nějakým způsobem dám šanci, aby poznal, co to divadlo je. Od svého jednoho a půl roku chodí na představení. Je to pozorný divák, baví ho to, a dokonce má i svůj názor. Dokáže říct: Tohle se mi nelíbí, nebo naopak, když je zaujatý, dokáže se 45 minut dívat v kuse.

Kdyby chtěl být za 15 let hercem, bránila byste mu nějak?

Určitě ne, nechala bych ho, aby si to zkusil. Snad jedině v případě, že by měl nějaký zásadní nedostatek, který bych viděla, tak bych se mu snažila vysvětlit, že to pro něj není vhodné zaměstnání. Ale pokud by divadlo stejně hrát chtěl, nechala bych ho bojovat.

Zkusila jste se někdy postavit před kameru?

Kdysi dávno ještě ve škole jsem hrála v jednom americkém filmu anglicky mluvící německou zdravotní sestru s anglickým přízvukem (smích). Bylo to pár vět, ale veliká a zajímavá zkušenost. Tehdy jsem vůbec netušila, jak to u filmu chodí. A ještě jedna zkušenost. Můj kamarád byl scenárista, slovo dalo slovo a já strávila léto jako klapka při natáčení filmu. To mě moc bavilo. Je to jiné než v divadle.

Dokázala byste se oprostit od divadla a jít do nějakého seriálu?

Přiznám se, že nevím. Spíš ale ne. Ráda bych si to určitě zkusila, ale divadlo mě baví, protože doba zkoušení je pro mě velmi zajímavá. Hledání motivací, významů slov, tvoření charakterů postav. Můžete si situace zkusit na několik způsobů a je jenom na dohodě s režisérem, jak mají fungovat. V seriálu mi herectví přijde okleštěné. Pracuje se v mnohem rychlejším tempu, na dlouhé hledání není čas. Na druhou stranu, seriály zůstávají. V divadle vždycky nastane doba, kdy se s rolí musíte rozloučit.

Která role se vám hrála nejhůř, jestli nějaká taková byla?

Stalo se mi to. Nebudu konkrétní, ale byla to role, o které jsem nebyla přesvědčená. Ne že bych ji hrála s menší energií nebo nasazením, to určitě ne. Ale za sebe jsem měla pocit, že by to mohlo být lepší. Třeba jsem ale jen tehdy nepochopila režisérův záměr.

Do telefonu jste se mi představila jako Ouředníková, jak to máte s příjmením?

Před pěti lety jsem se vdala, ale protože jsem v Chebu v divadle tak dlouho, rozhodla jsem se pracovat pod jménem Vítová. V osobním životě jsem ale přijala jméno po svém manželovi Ouředníková. Ostatně nejsem jediná herečka a ani žena, která používá dvě příjmení.

Autor: Martin Rejsek

14.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

V Teplé budou mluvit o čokoládě

Ilustrační foto

Stávka: Lékaři i lékárníci protestují

Tasili zbraň. A tajní policisté jsou teď proto trestně stíhaní

Karlovy Vary, Plzeň – Kauza tajných policistů, kteří se zbraní v ruce ohrožovali řidiče v Plzni, protože je bliknutím upozornil na to, že se na silnici vozem pohybovali riskantně, má další pokračování.

Red Bull Air Race: Karlovarský pilot Kopfstein v Masters Class v TOP5

Karlovy Vary – Paráda, paráda a ještě jednou paráda. Karlovarský pilot Petr Kopfstein ve službách Teamu Spielberg si řádně užil závěrečný podnik Red Bull Air Race 2017.

Vzácné poklady na vlastní oči

Zámek Kynžvart - Honosnou šavli knížete Metternicha, rozsáhlou numismatickou sbírku, kroniku města Chebu a mnoho dalších vzácných pokladů mohou vidět návštěvníci zámku Kynžvart.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení