Předchozí
1 z 5
Další

Kronikář vepisuje knize duši

Je to chebský kronikář, který se už přes dvacet let stará o chebskou kroniku. Nejen, že ji sám celou ručně píše, ale zároveň ji také ilustruje.

Co všechno do kroniky zapisujete? Podle čeho usoudíte, že určitá informace tam musí být?

Na listech se zmiňuji o veškerých informacích a zprávách z dění města. Snažím se dát do kroniky co nejširší záběr. Věnuji se v ní politickým tématům, kultuře a také černé kronice, kam zapisuji zásadní kriminální činy města. Zmiňuji se tam také o počasí, když je velká chumelenice anebo průtrže mračen, které ovlivňují životy lidí. Do kroniky píši i o školních událostech. Takže jsou tam údaje o tom, kolik dětí šlo do školy nebo do mateřských škol. Zaznamenávám i to, jestli žáků ve školách přibývá či ubývá.

Chebský kronikář netvoří suchý dokument, ale umělecké díloZdroj: Deník / Jan Buriánek

Věnujete se pouze městské kronice?

Od roku 1965 píši rodinnou kroniku. Ukazoval jsem ji tehdy na výstavě amatérských výtvarníků v Chebu. Byli tam i Etela Laňková a Zbyněk Illek, ředitel Galerie 4 v Chebu. Pak město hledalo nového kronikáře, protože se dva roky kronika nepsala. Při jednání Rady města Chebu pak tito lidé navrhli, že bych ji mohl psát já. Zeptali se mě a já souhlasil, ale s tím, že nechci žádnou cenzuru, že bych chtěl do kroniky zaznamenávat události ručně a že nechci nad sebou žádnou komisi. Přede mnou se psala kronika na stroji. Knihu, do které jsem začal osudy města zapisovat, mi svázal knihař Jindřich Kulhavý. Vést jsem ji tak začal v roce 1993.

Chebský kronikář netvoří suchý dokument, ale umělecké díloZdroj: Deník / Jan Buriánek

Co vás inspirovalo rodinnou kroniku psát?

Rodinnou kroniku jsem začal psát v 17 letech. Žádná škola, kde bych se naučil nějaké základy práce s kronikou, nebyla. Viděl jsem kroniku starého pana Lorenze, který byl zahradníkem u hraběte Larische. On nám ji jako dětem ukazoval. Asi v 15 letech jsem chtěl vyplnit volný čas, který jsem měl, a začal jsem si psát deník. Přišel jsem ale na to, že to není úplně ono. A tak jsem si koupil pamětní knihu a začal jsem psát rodinnou kroniku. Po dvaceti letech jsem se dozvěděl, že můj strýc také tvořil kroniku, o tom jsem ale nevěděl, protože jsem se s ním moc neznal.

Chebský kronikář netvoří suchý dokument, ale umělecké díloZdroj: Deník / Jan Buriánek

Jezdíte na srazy s jinými kronikáři z České republiky?

Ano. Dokonce jsem jednou se svou kronikou zavítal také do německého města Regensburg. Tam lidé nad chebskou kronikou doslova oněměli úžasem. Bylo to u příležitosti sjezdu kaligrafiků. Byli tam i Japonci. Přijelo tam tehdy asi 150 posluchačů a členové kaligrafie. Když spatřili na velké obrazovce ukázky z mé kroniky, obestoupili ji a chtěli si z ní alespoň něco vyfotit. Pro mne to je jedna z humorných vzpomínek, kterou mám. Dodnes se do Regensburgu čas od času vydám.

Chebský kronikář netvoří suchý dokument, ale umělecké díloZdroj: Deník / Václava Simeonová

Cítíte rozdíl mezi kronikářstvím před dvaceti lety a dnes? Změnila se za ta léta tato funkce v něčem?

Řekl bych, že se přístup kronikářů zlepšuje. Máme nyní možnost se rozhlédnout po jiných pracích. Je dnes jednodušší se zlepšit anebo si uvědomit, jestli některý z kronikářů jde správnou cestou. To jsem dlouhá léta nevěděl ani já. Neměl jsem žádnou možnost se s někým srovnat anebo alespoň vidět kroniku někoho jiného. V duchu jsem doufal, že ji dělám správně. To se mi potvrdilo v roce 2008, kdy jsem obdržel první cenu za kroniku na krajské soutěži kronikářů. Obsah knih hodnotili ředitelé různých galerií.

Chebský kronikář netvoří suchý dokument, ale umělecké díloZdroj: Deník / Jan Buriánek