Předchozí
1 z 4
Další

"K mým předkům patří i Joza Mikeš, dvorní malíř tohoto města. Snad i po něm jsme zdědila pravolevorukost a jistý malířský talent. Mezi mé předky patří také babička z Liptovské Lužné na Slovensku, po které jsem zdědila i jistý dar lásky a něhy," říká o sobě malířka obrázků na skle.

Své dětství a rané mládí jsem prožila v době socialistické, která mi vzhledem k tomu, a přestože můj tatínek vystoupil z KSČ již v roce 1962, i tak dala zabrat. Bylo jedno, že jsem se věnovala malování prakticky odmalička, vychodila Lidovou školu umění i s oceněními a odmaturovala na gymnáziu se samými jedničkami. Mé další studium či snaha se více věnovat malování byla předem zmařena právě kvůli mému nedobrému třídnímu původu. Ale takovéto vzpomínky na mládí má jistě plno lidiček mé generace.

Vdala jsem se tedy záhy za laskavého a moudrého muže, narodili se nám dva synové, a začali jsme žít v malém domečku v Abertamech. V horách, které tolik miluji pro jejich krásu a též i pro jejich - dejme tomu jistou nepředvídatelnost a jistou tvrdost. Člověk tu musí žít mnoho let, než ho hory takzvaně pustí k sobě do svého srdce.

Před šestadvaceti lety jsem na dvakrát unikla smrti a bylo mi dáno i přežít smrt naší malé Evičky, holčičky, o kterou jsme přišli na počátku devátého měsíce těhotenství. Tehdy došlo i k poškození mého mozku a s mnoha omezeními se potýkám dodnes, kdy se můj zdravotní stav stále zhoršuje.

Velmi důležitou a nedílnou roli v mém životě hraje víra, víra v Boha a Pána Ježíše Krista. Bez této víry by byl můj život ničím, i já bych byla ničím a i mé malování.

Když začnu malovat sluníčko, vždy ještě před večerem vím, že první, co musí být domalované jsou něžné oči a radostná, usměvavá ústaKdyž začnu malovat sluníčko, vždy ještě před večerem vím, že první, co musí být domalované jsou něžné oči a radostná, usměvavá ústaZdroj: Deník / Redakce

Nikdy jsem malování zcela neopustila, ale naplno jsem se mu začala věnovat opět až po čtyřicátém roku svého života. Stav mého mozku se začal prudce zhoršovat a já tehdy vážně uvažovala i o jeho ukončení. Ale v tom přišel můj mladší syn s tím, že půjde studovat evangelickou fakultu a přeje si být pastorem, služebníkem Božím a služebníkem lidiček, s vší láskou a opravdovostí v srdci. Přijala jsem to jako Boží pokyn, jako projev nezměrné Boží lásky, že Bůh na mě v mém trápení nezapomněl, a já získala i naději, že má můj život ještě nějaký smysl. Prostě, že tu mám ještě být.

A já tehdy začala opět malovat. Nejprve akvarely, složité a jemné, a pak i na sklo. Celým svým srdcem jsem si přála, aby mé obrázky přinášely radost. Barvy na sklo jsou jasné a veselé a já věděla, že chci ve svých obrázcích zachytit pouze krásu, lásku, radost a jak já tomu říkám „tušení ráje“. Přestože se stav mého mozku stále zhoršuje, v těch nejtemnějších chvílích, Bůh vkládá do mých prstů jemnost a krásu titěrných detailů. Když začnu malovat sluníčko, vždy ještě před večerem vím, že první, co musí být domalované, jsou něžné oči a radostná, usměvavá ústa. Každé sluníčko je jiné, stejně jako každé zvířátko či ptáček či jiný motiv. Nikdy nepředkresluji, maluji rovnou, jak mě vede má duše, neboť nechci ztrácet čas. Vím, že ho budu mít a mám málo a přeji si přenést krásu okamžiku, okamžitého nápadu.

Velmi důležitou a nedílnou roli v mém životě hraje víra, víra v Boha a Pána Ježíše Krista. Bez této víry by byl můj život ničím, i já bych byla ničím a i mé malování.Velmi důležitou a nedílnou roli v mém životě hraje víra, víra v Boha a Pána Ježíše Krista. Bez této víry by byl můj život ničím, i já bych byla ničím a i mé malování.Zdroj: Deník / Redakce

Nejsem duší obchodník, a tak přijímám s velikou vděčností, že mě Bůh seznámil s paní, kterou mé obrázky nadchly a velmi mi pomohla s jejich vystavováním a přiblížení lidem. V této oblasti jsem si nikdy nedělala žádné veliké plány. Měla jsem nabídku na vystavování i z Prahy, ale to by na mě a můj nemocný mozek byla příliš náročná akce. Zcela mi postačily malé, krásné a komorní výstavy na Staré radnici v Ostrově nad Ohří, či na velikonočních a vánočních jarmarcích v Domě kultury v Ostrově či v Jáchymovských lázních. I tak se dostaly mé obrázky ke stovkám možná i tisícům lidem a já jsem jen ráda a Bohu vděčna, že dávají lidem radost. Více bych si ani nemohla přát.

Nejsem duší obchodník, a tak přijímám s velikou vděčností, že mě Bůh seznámil s paní, kterou mé obrázky nadchly a velmi mi pomohla s jejich vystavováním a přiblížení lidem.Nejsem duší obchodník, a tak přijímám s velikou vděčností, že mě Bůh seznámil s paní, kterou mé obrázky nadchly a velmi mi pomohla s jejich vystavováním a přiblížení lidem.Zdroj: Deník / Redakce

Vím, že mi známí „vyčítají“, že nemám e-shop nebo, že se více nereprezentuji. Ale můj zdravotní stav by to nezvládnul, a přijímám to tak, že to prostě tak má být. A při přímých setkání s lidmi, kteří si mé obrázky kupují, je sice málo, ale možná o to více jsou krásnější a niternější.

Nyní v době „covidové“ se můj zdravotní stav opět zhoršil. Všechny akce byly zrušeny a maluji nyní opravdu velmi, velmi pomaličku. Mé obrázky jsou k vidění a případné koupi jen v našem abertamském infocentru. Malování je pro mě Božím vdechutím a radostí, kterou si přeji přinést lidem, i v tuto hodně nepříjemnou dobu, i když je to nyní vše mnohem těžší. Ale vše má v našich životech svůj čas. Krása, láska i tušení ráje.

Vím, že mi známí „vyčítají“, že nemám e-shop nebo, že se více nereprezentuji. Ale můj zdravotní stav by to nezvládnul, a přijímám to tak, že to prostě tak má být.Vím, že mi známí „vyčítají“, že nemám e-shop nebo, že se více nereprezentuji. Ale můj zdravotní stav by to nezvládnul, a přijímám to tak, že to prostě tak má být.Zdroj: Deník / Redakce