Předchozí
1 z 9
Další

Od biochemie až k nominaci na cenu Magnesia Litera za překlad

O čem je kniha „Kde kvete tráva“? V noci na 27. května 1980 proběhl v jihokorejském Kwangdžu nejhorší masakr civilistů nařízený vlastní vládou, jaký moderní dějiny země pamatují. Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačení lidových nepokojů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. 

Petra Ben-Ari.Zdroj: Archiv

Román sleduje osudy několika mladých hrdinů, které se oné osudné noci protnou. Ti, kteří přežili, musí čelit pronásledování ze strany státních orgánů i vlastním vzpomínkám na prožité trauma. "Byla jsem velmi zaskočená, překvapená. Jednak jsem v překladatelství stále poměrně nováček, jednak jsem nečekala, že by porota sáhla po knize z tak obskurního a u nás málo překládaného jazyka," prozradila svou reakci, když se dozvěděla o nominaci.

Kniha Kde kvete trávaZdroj: Archiv

Kniha se mi překládala dobře, téma mě velice zajímá a bavilo mě dohledávat si doplňující informace, hledat dobové zdroje a skládat si všechny dílky do velké mozaiky. Samozřejmě byly i pasáže, které mě zbrzdily, do kterých se mi nechtělo a zasekla jsem se na nich. Ale celkově to byla krásná práce. Pro literární překlad musí mít člověk vášeň, nedá se to dělat s nevolí, či dokonce odporem.

Petra Ben-Ari v Soulu.Zdroj: Archiv

Překládala jsem ji asi půl roku, ale protože jsem se starala o malého syna a další dítě bylo na cestě, odsýpal překlad pomaleji, než bych si přála nebo než je u jiných překladatelů „na plný úvazek“ běžné. Zajímavostí se v knize skrývá určitě celá řada. Například jsem se dozvěděla, že u korejských textilních dělnic byly v osmdesátých letech oblíbené kofeinové tablety, které jim pomáhaly vydržet celou směnu stát u strojů a bděle pracovat. Překladatelským oříškem pak byla celá šestá kapitola, napsaná v dialektu provincie Jižní Čolla.

Na pláži u Inčchonu.Zdroj: Archiv

Korejština ale není jediný jazyk, který Petra Ben-Ari ovládá. "Samozřejmě umím anglicky, pak také italsky a čínsky. Čínštinu jsem studovala před korejštinou, dnes už jsem z ní hodně zapomněla. Podobně jsem zapomněla španělštinu, kterou jsem se dlouhá léta učila a pak mi ji vytěsnila italština, která je velmi podobná a plete mě, když chci mluvit španělsky. Čínština a korejština tak podobné nejsou, ale mají velký společný lexikální základ. Čínština je obtížná tím, že nemá fonetickou abecedu, znaky se musíte drilovat s každým novým slovíčkem, a pokud je nepoužíváte, okamžitě mizí z paměti. Jako když si chcete vzpomenout na PIN od rok staré kreditní karty."

Na hranici se Severní Koreou.Zdroj: Archiv

V asijských zemích také žila a řada věcí ji tam překvapila. "Takových věcí byly spousty, nikdy nekončící úžas. (smích) V Číně mě vždycky fascinovalo to, že i ty nejluxusnější obchodní domy, galerie a vybrané restaurace postrádají vkus. Určitá typicky čínská ušmudlanost a kýčovitá nakašírovanost prosvítá naprosto všude, v drahých hotelech i chudých plechových garážích. To naopak Korea si svou citlivou aristokratickou estetiku podržela. Čisté linie, elegantní barvy a úpravnost jsou vlastní nejen tradičnímu čajovému porcelánu, ale například i modernímu designu."

S japonskou spolužačkou v tradičním japonském oděvu.Zdroj: Archiv

„Asi jsem si po promoci připadala příliš mladá na to, abych strávila zbytek života zavřená v laboratoři. (smích) Chtěla jsem cestovat a ověřit v praxi takzvanou Sapir-Whorfovu hypotézu, podle které různé jazyky podmiňují různé pojetí světa. A to bez znalosti cizího jazyka nelze,“ vysvětlila, jak se jako vystudovaná biochemička dostala k jazykům.

S bratrem korejské spisovatelky Han Musuk (Soul, 2013)Zdroj: Archiv

Petra Ben-Ari (35) vystudovala biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, nějakou dobu pracovala v Psychiatrickém centru Praha. Poté absolvovala studium sinologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roční kurz čínštiny v čínském Ťi-nanu, hlavním městě provincie Šan-tung. V roce 2010 pracovala v českém pavilonu celosvětové výstavy EXPO v Šanghaji.

S korejským spisovatelem Čong Jongmunem (Soul, 2013)Zdroj: Archiv

Mezi lety 2011-2015 žila v Jižní Koreji, kde vystudovala srovnávací literaturu na Soulské národní univerzitě a stala se programovou ředitelkou Českého centra v Soulu. V současné době žije v Praze a věnuje se tlumočnictví a překladatelství. Je vdaná, má dvě malé děti, plynule mluví anglicky, čínsky, korejsky, italsky, domluví se hebrejsky.

Zahájení akce spolupořádané Českým centrem Soul (Soul, 2013)Zdroj: Archiv