Předchozí
1 z 5
Další

Mým rodným domem byla nádražní budova železniční stanice Svatava na trati Sokolov – Kraslice. Zde jsem žil celých 18 let a zde se projevila má záliba k železnici.

Tatínek i dědeček byli také železničáři a postupem času se tam vystřídala celá má rodina, bratři pracují na dráze dodnes. Po rozdělení Českých drah na ČD Cargo a Správu železnic si říkáme, že v rodině máme zastoupení ve všech těchto firmách tak už by jsme si mohli založit vlastní malou firmu na železnici.

Už od pěti let mě železnice přitahovala jako magnet. Bylo to asi tím, že pouhé tři metry od mé postele mi jezdily lokomotivy celé dny a noci. Stanice Svatava byla ve své době značně využívaná hlavně nákladní dopravou, bylo zde několik vleček, takže nakládka uhlí, dřeva, obilí, olejů a jiných surovin činila tuto stanici čilou na posun, a to bylo něco pro mě. Už od pěti let mě táta bral do práce, a protože dělal posunovače a tam bych se pohybovat nemohl, tak mě vždy předal strojvedoucímu na lokomotivu a tam jsem vydržel celý den. Pamatuji si, že prvním svezením bylo ještě na parní lokomotivě řady 556.0 přezdívané Štokr. Tato lokomotiva se zde objevovala v osmdesátých letech jako záskok za motorové lokomotivy, které tu začínaly jezdit jako nové. A tak to šlo několik let. V 11 letech jsem měl jasno, že tahle práce by se mi líbila. Dnes už o tom můžu asi i mluvit, ale v 11 letech jsem si již několikrát vyzkoušel řídit lokomotivu úplně sám, neboť se občas stávalo, že i sami výpravčí věděli, že lokomotivy umím ovládat dobře a stanici znám jako své boty. Tak pro mě posílali, když zrovna nebyl po ruce strojvedoucí a bylo nutné přistavit nebo vytáhnout vozy na vlečce.

A aby toho nebylo málo, tak pro mě nebyla cizí ani obsluha zabezpečovacího zařízení na stavědla, kde se stavěly posunové a vlakové cesty pro všechny vlaky, které stanicí projely nebo posunovaly. Naplněn tímto snem jsem se po ukončení základní školy rozhodl jít na železniční učiliště v Plzni a zde se vyučil jako mechanik opravář kolejových vozidel s tím, že si po škole dodělám vše potřebné, abych se stal strojvedoucím.

1 Strojvedoucí Petr Proft dnes přiznává, že jako malého ho nechali řídit lokomotivy.Zdroj: Deník / Redakce

Železniční učiliště jsem ukončil v roce 1994 a šel pracovat do tehdejšího lokomotivního depa v Sokolově. Zde se otevírá další kapitola mého života - neboť sen o tom, že ze mě bude strojvedoucí, se začal vzdalovat. V té době totiž nebylo nových strojvedoucích třeba, a tak jsem zůstal na pozici mechanika kolejových vozidel. Práce mě začala bavit, a to především díky lokomotivám Sergej, které ve zdejším depu vévodily a bylo jich tu opravdu hodně. Jenomže celé depo Sokolov v roce 1998 končí, protože celá řada T 679.1 tedy Sergeje, se stala díky své robustnosti nepotřebná a začala se odstavovat. Přešel jsem do depa v Chebu a zde začíná další etapa železničního života. Naštěstí několik Sergejů ze Sokolova přechází i s námi do Chebu, tak neztrácím kontakt s touto pro mě oblíbenou lokomotivou. V Chebu jsem prošel několika profesemi od mechanika, přes vzduchaře až třeba po opraváře převodovek. V roce 2009 jsem se díky několika přátel rozhodl oživit svůj sen a zkusil se přihlásit na profesi strojvedoucí a tentokrát se vše podařilo. Až do října 2010 procházím kurzem, zácviky a stávám se tím, co jsem chtěl už jako kluk dělat.

2 Náš spolek se v první řadě soustřeďuje na údržbu, rekonstrukce a provoz historických vozidel.Zdroj: Deník / Redakce

S mou profesí na dráze souvisí i koníčky. Proto se věnuji železnici i ve volném čase. V roce 2001, kdy jsme díky pochopení vedení depa opravili lokomotivu Sergej T 679.1578. Pak přišel nápad na založení klubu. Společně s kamarádem Martinem Nožičkou tedy zakládáme Sergej klub Cheb. Pod tímto názvem vedeme i kroužek modelářů na základní škole Skalka v Chebu a pořádáme i výstavy. O dva roky později nás oslovilo Občanské sdružení Plzeňská dráha a nabídlo nám spojení. Nabídku jsme přijali, a tak od roku 2003 měníme název na Občanské sdružení Plzeňská dráha-výtopna Cheb a kromě změny na zájmový spolek fungujeme dodnes.

3 S mou profesí na dráze souvisí i koníčky. Proto se věnuji železnici i vevolném čase.Zdroj: Deník / Redakce

Náš spolek se v první řadě soustřeďuje na údržbu, rekonstrukce a provoz historických vozidel. Já zastávám funkci jednoho ze dvou jednatelů. Naše zázemí je v prostorách depa ČD a.s. v Chebu, kde Centrum historických vozidel Lužná (déle jen CHV) má v pronájmu tzv. severní rotundu. Zde provádíme veškeré opravné práce a uchováváme svěřené lokomotivy, které patří pod výtopnu v Lužné. V současné době máme v Chebu sedm lokomotiv a dva přípojné vozy. Spolek také po několik let dává přednost odkupu vozidel, a tak vlastníme již několik vozů včetně Bistrovozu a jednoho motorového vozu M 131.1184 zvaného „Hurvínek“, který prochází náročnou rekonstrukcí.

4 V roce 2003 se naše sdružení jmenuje Občanské sdružení Plzeňská dráha-výtopna Cheb a kromě změny na zájmovýspolek fungujeme dodnes.Zdroj: Deník / Redakce

Máme za sebou několik akcí pro veřejnost jako Mikulášské zvláštní vlaky, Vlaky na Dny dětí, fotovlaky, oslavy výročí tratí, Bezdružická parní léta, výstavy modelového kolejiště a historických lokomotiv a také pořádáme exkurze pro školky a školy. V současné době máme docela dost práce. Provádíme údržbové práce jako tlakové zkoušky vzduchojemů, opravy různých dílů lokomotiv a řešíme problémy vzniklé při provozu historických vozidel. V posledních měsících jsme jako spolek zajišťovali i rozlučky s kolegy, co odcházejí do penze a chtějí se důstojně rozloučit a mít zachované vzpomínky na tuto událost. Pořádáme provoz narozeninových a svatebních vlaků, které jsou vždy opravdovým zážitkem jak pro nás, tak i pro naše zákazníky. Naše činnost nás baví a snažíme se, aby byl výsledek naší práce vidět. Závěrem chci poděkovat Všem našim příznivcům, členům spolku a hlavně manželkám a přítelkyním za podporu, pomoc a trpělivost během naší činnosti. To co děláme, lze sledovat na facebookových stránkách Plzeňská dráha - výtopna Cheb nebo na Instagramu pod stejným názvem.

5 Pořádáme provoz narozeninových a svatebních vlaků, kteréjsou vždy opravdovým zážitkem jak pro nás, tak i pro naše zákazníky.Zdroj: Deník / Redakce