Předchozí
1 z 6
Další

Do lázní ho zavála náhoda

Ti hrají převážně na trubku. Nejstarší syn Vladimír je 1. trumpetistou v Západočeském symfonickém orchestru a vedoucím kapely Concordia Band, která loni oslavila 20 let. Prostřední syn Martin je členem Dublinské filharmonie v Irsku. Nejmladšího Alexandra znají především fanoušci skupiny Jelen, v níž hraje.
Nechybělo přitom mnoho a Alexandr Smutný a jeho Akordeonový orchestr mohli proslavit úplně jiné město. Do Mariánských Lázní ho totiž zavála náhoda.

Alexander Smutný při koncertě.Zdroj: Deník / Jana Bežáková


* Kdo vás přivedl k hudbě?

Samozřejmě rodiče a také můj učitel František Blažek. Tatínek si přál, abych hrál u vojenské hudby, ale František Blažek rodičům doporučil konzervatoř v Kroměříži. Studoval jsem tam obor klarinet a akordeon. Bylo to daleko, odešel jsem z domova ve čtrnácti letech, ale nikdy jsem nelitoval. Na studentská léta vzpomínám rád, přestože začátky nebyly lehké. Školu jsem zvládl a po absolutoriu jsem se dostal k vojenské hudbě do Prachatic.

Alexander Smutný při děkovačce.Zdroj: Deník / Jana Bežáková


* Pocházíte z Hroznětína u Karlových Varů. Co vás zaválo do Mariánských Lázní?

Po vojně jsem chtěl učit na hudební škole v Karlových Varech. Tam nebylo volné místo, a tak mi doporučili Mariánské Lázně, kde chyběl učitel na akordeon. Do Lidové školy umění jsem nastoupil v roce 1962. Zatímco znalosti ve hře na akordeon a také na klarinet a saxofon jsem využíval v mnoha kapelách, se kterými jsem působil, na mariánskolázeňské umělecké škole jsem byl pověřen především výukou hry na akordeon. Už při mém nástupu na školu projevil tehdejší ředitel Emil Vlk přání, abych založil akordeonový orchestr.

Alexander SmutnýZdroj: Deník / Jana Bežáková


* Měl jste s orchestrem zkušenosti?

Neměl, chyběly noty i kontakty. Co bylo ale veliké, byla chuť do práce. Mezi mými žáky bylo sedm velice šikovných harmonikářů a s těmi jsem začínal. Dva roky jsem se po stránce dirigování vzdělával u vynikajícího hudebníka Václava Nováčka, kterému jsem za vše, co mě naučil, vděčný. Už koncem roku 1962 jsme vystupovali na veřejnosti. Postupně přibývali členové a orchestr jsem rozšířil i o doprovodné nástroje. V současné době má orchestr 50 členů a musím říct, že patří ve své kategorii ke špičce v České republice. Získali jsme mnoho ocenění na mezinárodních soutěžích a přehlídkách. Účinkovali jsme v městech republiky i zahraničí, například v Belgii, Španělsku, Itálii, Německu nebo Irsku. Absolvovali jsme také několik turné po Mexiku nebo po ostrově Réunion v Indickém oceánu. Všude, kde jsme účinkovali, jsme hrdě a vzorně reprezentovali nejen naše město, ale především Českou republiku.

Alexander SmutnýZdroj: Deník / Jana Bežáková


* Když se ohlédnete za uplynulými 56 lety, jaká byla?

Myslím, že nádherná vzhledem k tomu, kolika lidem hudbou přinášíme radost. Vše se zdá až neuvěřitelné: každý rok desítky koncertů, nespočet napsaných not v partiturách i v jednotlivých partech, množství krásných dojmů z úspěchů, ocenění, chvály za poctivou práci. Nejde jen o samotné účinkování, ale i o nespočet hodin na zkouškách. Vzpomínky na místa, kam jsme se společně vydali, už zůstanou všem navždy a mnozí se do těchto vzdálených končin možná už nedostanou. Setkávání s muzikanty a zpěváky mi dodávají sílu a chuť do dalších nápadů a tvoření. Prostě je to 55 let nabitých energií a elánem vynikajících lidí a muzikantů.

KAPELNÍK ALEXANDR SMUTNÝ (vlevo) dostal při italském turné dárek od představitele městečka Marenba del Garda.Zdroj: Deník / Jana Bežáková