Rukama mu v našem regionu prošly stovky hráčů, mezi nimi například Michal Špaček, Daniel Vlach, Vojtěch Tulačka, Lukáš Mensator, Tomáš a Martin Rohanové, David Zucker, Láďa Zikmund… Sám je odchovancem Baníku Sokolov, hrál ale také ligu v Kladně. Teď už dlouhé roky trenér, který nejde pro ostré slovo daleko. Pokud někde jako kouč skončí, můžete se prakticky spolehnout, že to bude vyhazovem. Petr Neč starší.

Jeho bývalí svěřenci na něj ale nedají dopustit. Mezi ně patří také trojka z Mariánských Lázní, Jiří Sekáč, Jakub Flek a Dominik Kahun. „Všichni tři byli talentovaní, stačilo je jenom trochu nasměrovat. Říct jim a oni hned věděli, o co jde. Od malička byli houževnatí, cílevědomí, věnovali tomu všechno, běhali, posilovali vlastní vahou,“ říká Petr Neč na adresu trojice reprezentantů, která s hokejem začínala v Mariánských Lázních.

Zároveň typicky nezapomene poukázat na nešvary současné doby. „To dneska už není. Kluci se válí u televizí, počítačů. Oni tři to neměli lehké ani doma, tatínkové na ně byli tvrdí, ale nenutili je. Kluci chtěli sami, to je důležité. Věděli, co chtějí, a dneska tak jsou tam, kde jsou,“ pokračuje Petr Neč.

Jiří Sekáč a Jakub FlekJiří Sekáč a Jakub FlekZdroj: Archiv hráčů

Jak na tom byli tihle tři tenkrát hokejově? „U Dominika Kahuna jsem vždycky říkal, že o něm ještě uslyšíme,“ vrací se Neč do minulosti.

Největší „problém“ byl Jiří Sekáč. „Byl velmi talentovaný, když jsem přicházel do Mariánských Lázní, tak už mě na něj upozorňovali, mě ale zaujal více Kuba Flek,“ vzpomíná Petr Neč.

Důvod byl prostý. „Jirka byl velký individualista. Vzít puk, projet hřiště a dát gól, to byl pro něj v té době smysl hokeje. Kuba byl více do herních kombinací, rychleji se hokej učil jako hru,“ přibližuje tehdejší i dnešní kouč mládeže v Mariánských Lázních.

I Jiří Sekáč se ale rychle „srovnal“. „Kuba to pochopil hned, Dominik taky, to, že hokej je kolektivní sport. Jirka byl ale schopný vzít puk vlastnímu obránci v naší obranné třetině a projet celé hřiště. Kolikrát mohl přihrát na gól, ale dal ho radši sám a pak se divil, že jsem mu vynadal. Zaplať pánbůh to ale pochopil, jinak by nebyl tam, kde je dnes,“ je přesvědčen Petr Neč starší.

Klíčovou roli tady hrál otec Jiřího Sekáče. „Velmi mi důvěřoval, to bylo stěžejní. Někteří rodiče by na vás dneska nejradši poslali sociálku, když na jejich děti zakřičíte. Děti jsou neuvěřitelně rozmazlené, nevychované a to je podle mě důvod, proč se dneska nachází náš hokej na takové úrovni, na jaké je. Je to zásluha rodičů,“ má jasno nekompromisní kouč.

Petr Neč starší nehodlal tehdy ani dnes nic měnit na své hokejové filozofii. „Říkám to vždycky i rodičům, pro mě je podstatný, co z těch kluků bude za pět, šest, sedm let, ne jak vypadají na ledě teď,“ uzavírá debatu.