Předchozí
1 z 4
Další

Ve službách Chebského deníku jsem se poprvé ocitla v roce 2000, ale své kolegy jsem znala o něco déle. Za doby internetu v plenkách jsem totiž chodila v rámci praxe přepisovat texty do redakce a doufala, že jednou možná i já budu psát a fotit. A to se mi splnilo. Přestávku jsem si v médiích udělala několikaletou, a to když se mi narodili dva senzační kluci.

Jana BežákováZdroj: Archiv Jany Bežákové

Moje práce je zajímavá každý den. Přestože jsem se za ta léta setkala s mnoha zajímavými a slavnými lidmi, nejraději vzpomínám na ty neobyčejně obyčejné v čele s loni zemřelým Václavem Větrovským, patriotem Mariánských Lázní, nebo Liborem Michalákem, držitelem Českého rekordu, který váže miniaturní knížky a který mě nabil pozitivní energií.

Jana BežákováZdroj: Archiv Jany Bežákové

Ráda píši o pozitivních věcech a pozitivních lidech. Úplně nejraději ale o dobrovolných hasičích. Ti jsou totiž mojí srdcovou záležitostí a lidmi, kterých si neskutečně vážím, protože jsou ochotni nezištně pomoci kdykoli a komukoli.

Jana BežákováZdroj: Archiv Jany Bežákové

Zatímco o tom, že chci být novinářem jsem snila od školy, o tom, že se jednou zařadím mezi partu 'bláznů' , kteří obětují svůj čas pro jiné, jsem neměla ani tušení. A přesto bych dobráky nevyměnila za nic na světě. Právě při práci s dětmi v rámci dobrovolných hasičů si nejvíc odpočinu. Mojí první partu jsem provázela od první třídy až po jejich devítku. Ve chvíli, kdy jsem je musela vypustit do světa a začít opět od začátku s jinými dětmi, mi ukápla nejedna slzička. Nikdy na ty, dnes už skoro dospělé ´děti´ nezapomenu. Doufám, že z nich vyrostou skvělí lidé a že alespoň kousek toho je také moje zásluha.

Jana BežákováZdroj: Archiv Jany Bežákové