Semifinalisté letošního tenisového Wimbledonu: Rus Daniil Medveděv a Běloruska Aryna Sabalenková. Hrají a vítězí jakoby nic. To se mnoha lidem nelíbí. Třeba české hokejové legendě Dominiku Haškovi. Ten se dokonce vypravil do Evropského parlamentu, aby alarmoval, že žádné sportovní odvětví, mistrovství světa či olympiáda nejsou důležitější než ztracené životy, padlí civilisté a odvlečené děti. Mají to na svědomí Putinův a druhotně i Lukašenkův režim. Potažmo všichni, kteří je podporují.
Hašek je přesvědčen, že sportovci těchto zemí jsou reklamou na válku. V ČT použil příměr, že jeden úspěšný tenista může mít z hlediska ruské státní propagandy hodnotu dvaceti tanků. Proto navrhuje, aby se do všech soutěží mohli zapojit jen Rusové a Bělorusové, kteří se vysloví proti válce a těm, kteří ji rozpoutali.
V praxi by to znamenalo, že by se už nemohli vrátit domů. A že by tím odsoudili k šikaně a možná vězení své příbuzné a známé. Totalitní systémy umějí tyto citové vazby umně využívat k vydírání a psychickému nátlaku.
Přitom není jisté, zda by odvážní sportovci na Západě dostali azyl. Nikdo je v jejich domovinách dosud nepronásledoval a neutíkali by před válkou. Zato třeba v Česku by byli neustále pod drobnohledem, jak k tomu vyzval i prezident Petr Pavel.
Na vlastní kůži to zažila akreditovaná ruská novinářka Farida Kurbanga-leeva, kterou vyvedli z tiskového střediska, kde s námi ostatními čekala na příjezd ukrajinského prezidenta. Nic jí nebylo platné, že v Česku žije řadu let a Putina nenávidí. Je Ruska, tudíž je automaticky podezřelá. Jak tady asi bude dál působit? Je čistá, nebo má cejch špionky?
Hašek to myslí dobře, avšak jeho azylový recept by nefungoval. Než válka skončí, měli by Rusové zůstat za branami veškerého mezinárodního sportovního klání.
