Do školních lavic se v nejméně zasažených regionech vracejí žáci druhých stupňů základních škol. Středoškoláci ale stále zůstávají doma a zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane. Proč? Ministr školství médiím řekl, že nemohou být všichni prioritou.

Ač vláda ještě před časem vykřikovala, že školství je prioritou, všechno je najednou jinak. Přednost dostávají obchody a služby. Kdy se k prezenční výuce dostanou středoškoláci, kteří z letošního školního roku strávili v lavicích pouhých pár týdnů, se pouze tuší. Vždyť mohou na praxi. Například Honza z Chebu ve svém ročníku nemá ani hodinu školní praxe, a zatímco jeho kamarádi se vrátili, on sedí doma u počítače. Obchody a služby se ale otevírají. Nejsou nedůležité, jenže za jakékoli doby a za jakékoli vlády by mělo platit, že děti jsou na prvním místě. Každá máma by se vzdala kadeřníka nebo nových bot, jen kdyby její syn či dcera mohli znovu usednout do lavic. Každý táta by raději odsunul popíjení na zahrádce hospůdky.

Opět se ukázalo, že vláda nedrží slovo a rozhoduje podle toho, jak se jí to populisticky hodí. Měla by si ale uvědomit, že mnozí studenti, které nyní drží doma, místo aby jim umožnila plnohodnotně se vzdělávat, jsou už voliči. A v říjnu vystaví těm, pro které nejsou prioritou, vysvědčení.

Jana Bežáková, šéfredaktorka Chebského deníku