Vláda dává dohromady radu moudrých, aby vykoumali, jak znovu nastartovat zemi. Ministr Martin Kupka chce dva biliony na to, aby konečně dostavěl dálnice a aspoň začal s rychlodráhami. Obojí je rozumné. Bohužel lze o výsledku pochybovat. Politici tady nikdy neposlouchali experty a s dálnicemi a železnicemi ještě nepohnul nikdo.
Je tedy nějaká možnost, jak se vyhrabat ze šlamastyky, kdy vlády tisknou peníze a pak skrblí? Jednou lidem rozdávají a pak berou. Kdy podnikatelé přes míru zdražují a lidé pak pochopitelně nekupují. Kdy všechny země Unie po covidu rostou, jen my a Španělsko nikoliv.
Kdyby současnost nebyla legrační, byla by k politování. Politici však poskytují rozptýlení. Zbyněk Stanjura neumí spočítat rozpočet, Petr Fiala prosí řetězce, aby zlevnily, Vlastimil Válek obhajuje lichváře a Pavel Blažek se prapodivně skrývá před lijavcem. Ale vážněji. Za trable nemohou podnikatelé ani zaměstnanci. Vše začíná a končí ve sněmovně či ve stranách. Sektářská zavilost, lpění na jednoduchých poučkách a duchaprostá hašteřivost až na výjimky ovládají politické divadlo. Výsledkem je přebujelá, ale hlavně neefektivní veřejná správa. O tom, že stavební povolení je u nás křížová cesta, mluví laici i experti desetiletí. Poslanci to vidí, a přesto neumějí pořádně změnit zákon. Jak upozorňuje hospodářská komora, je i pracovní povolení cizincům, které firmy potřebují, zdlouhavé.
Uznejme, že Babišova vláda „měla“ covid, Fialova energetickou krizi a ruskou agresi na Ukrajině. Jenže pokud si ani v těžkých dobách nenajdou politici čas na opravdovou reformu státu, z bahna průměrnosti a zapšklosti se země nevyhrabe.
