Ašáci-pašáci není sice nijak extrovní název pro dvojčlenný tým tvořený Karlem Pilařem a Jindřichem Kovářem z ašského oddílu orientačního běhu, nicméně plně vystihuje letošní výsledky dosažené oběma v nejnáročnějších variantách pěší navigace v terénu.

Přelom října a listopadu byl termínem XIII. ročníku dvoudenního Mistrovství České republiky v horském orientačním běhu dvojic.

Jakýsi recesista z řad otců zakladatelů mu určil zkratku HROB. Logicky by se spíše nabízelo HOB. Co to ale je HOB? To není nic. Co je HROB, ví všichni. Výklad ať si každý utvoří sám. Znamená to snad, že kdo nezvládne HROB, patří do hrobu? Nebo že jsou účastníci tohoto extrémního závodu po absolvování zralí na uložení do hrobu? Kdo ví.

Pilař se návštěvě horského orientačního běhu dlouho bránil. Prý je to moc dlouhé a na hrubých mapách turistického charakteru v měřítku 1:50 000 nepříliš orientačně zajímavé.

Nakonec se dal přemluvit a v roce 2002 získal s Josefem Milotou z Mariánských Lázní stříbro mezi veterány. O dva roky později byla tatáž dvojice první. Triumf zažil Pilař také v roce 2007. To již běžel s Jiřím Hájkem ze sokolovského oddílu. Rok nato byli druzí. Loni navíc přidal bronz, když s Milotou uspěli na Mistrovství ČR a SRN v orientaci na 24 hodin – rogainingu.

Letos konečně sehnal partnera ze svého města – Jindru Kováře a Ašáci-pašáci byli na světě.

Ašské duo vybojovalo těsně před prázdninami zlato na dalším česko-německém mistrovství v rogainingu a nyní potvrdilo svoji výkonnost na HROBu ve Lhotě pod Rohanovem, což je místo na půli cesty mezi Kašperskými Horami a Volyní. Oba triumfy získali v kategorii HH 40 (družstvo mužů nad 40 let).
Vzhledem k tomu, že dvojice bývalých parťáků Karla Pilaře – Milota a Hájek – běžela letos společně a skončila na šesté příčce, je jasné, kdo byl předtím hnacím motorem týmu, a kdo jím byl i naposled. Tímto se neupírají Kovářovi, Hájkovi či Milotovi jejich kvality, ale je to prostě tak.

HROB a rogaining se vyznačují i tím, že se účastníci neberou příliš vážně a nastávající útrapy se snaží zlehčit humorem. Proto pokaždé probíhá nevyhlášená soutěž o co nejlepší název. Namátkou několik letošních perel: Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech, Kometa v troskách, Trvalej hlad, Krakonošova palírna, Glum na kříži, Na stehna fenek, Požírač a Vokoun, Mladší brácha, starší ségra, Klokaní tatarák, Zlatý voči, Lehce podnapilý mančaft, atd.

Tím ale veškerá legrace končí. Na závodníky čekají v kopcovitých až horských terénech v nastávajícím mrazivém počasí pěkné porce. Například veteráni měli tentokrát na programu 21 kilometrů vzdušnou čarou se zhruba kilometrovým stoupáním. Pochopitelně v sobotu i v neděli.

Vtipálci z pořadatelského oddílu Slávie Praha zakreslili do mapy sobotního závodu schematickou postavičku lva. Chtěli tím zřejmě naznačit, že krajina je v tom místě dost drsná, nepřehledná a obtížně zmapovatelná. Prostě, ono známé: Zde jsou lvi.

Vystihli to dokonale. Potíž byla v tom, že mnozí považovali onu figurku za změť cest nebo obrysy bývalého hradiště. Časové ztráty v onom prostoru byly opravdu značné. Daly by se stručně shrnout slovy: Půlhodina sem, půlhodina tam. Takoví Hájek s Milotou by mohli vyprávět. A nejen oni.

Kromě dvou zmíněných dvojic byli ve startovním poli ještě další zástupci z Karlovarského kraje. Stanislava Opavová z Mariánských Lázní byla společně s Milošem Fialou z Kašperských Hor devátá v kategorii HD 40, Ondřej Janovič z Karlových Varů doběhl s Tomášem Sedláčkem z Kralovic na osmé příčce v kategorii HH 40. Celkem se letos účastnilo 113 družstev.

Případné rozšíření medailových úspěchů odloží závodníci z Chebska zřejmě až napřesrok. V roce 2010 to bude totiž dost z ruky. HROB se bude konat na česko-slovensko-polském pomezí, rogaining se odehraje na Šumpersku. Dál už to být opravdu nemůže.

JOSEF MILOTA