Ženskou ikonou posledního desetiletí v kulturistickém sportu na Chebsku je bezesporu Jana Stöckelová. Mistryně světa a absolutní mistryně světa ve fitness a mistryně světa v kulturistice žen, to je výčet jejích největších úspěchů. Dráhu úspěšné sportovkyně přerušila, když přišla do jiného stavu a na svět přivedla dceru Kačenku. Od té doby však už uplynuly více jak dva roky a před Janou byla další sportovní výzva, soutěže mezi profesionálkami. Tento víkend se Jana Stöckelová účastní závodů Diamond Cup v Žilině a čtrnáct dní nato by měla odcestovat do kanadského Toronta, kde se koná Toronto Super Show. Jak se dá skloubit náročná příprava s výchovou dcerky, nejen na to jsme se zeptali Jany Stöckelové ve Sportcentru Cheb, jehož je jedním z vlastníků.
Než se narodila Kačenka, nebyla jste si ještě jistá, zda se k závodění vrátíte. Co rozhodlo o tom, že jste se zase vydala na cestu dřiny?
   Hlavním důvodem bylo asi to, jak jsem po porodu vypadala. To byla největší motivace, ale to, že to dojedu až k závodům, to jsem si nemyslela. Chtěla jsem cvičit sama pro sebe. Přece jenom když je člověk zvyklý nějak vypadat a pak přijde taková změna, tak si myslím, že byl pravý čas se sebou něco dělat. Profikartu jsem obdržela v roce 2013, a než jsem otěhotněla, už jsem se na první profisoutěž připravovala. Takže po ukončení kojení jsem si upravila jídlo a začala s přípravou. Viděla jsem, že na to tělo docela dobře reaguje, tak jsem si vzala do hlavy, že pojedu dál a uvidím, zda se dostanu do formy, se kterou bych se mohla účastnit závodů.
Jak moc obtížné je skloubit cvičení, stravu a k tomu výchovu a starost o malé dítě?
   Pokud jsem si předtím, než jsem měla malou, myslela, že je příprava náročná, tak nyní jsem zjistila, že vůbec náročná nebyla. Když je člověk sám, může se soustředit jen sám na sebe, což nyní odpadlo, přibyly další starosti a byl to pro mě očistec a já jsem ráda, že jsem to zvládla tak, jak jsem to zvládla. Skloubit práci, přípravu, malé dítě, do toho ještě rodina, domácnost…že bych to dala levou zadní, to se říct nedá.
A musela jste něco v přípravě oproti dobám před mateřskou změnit, nebo jste navázala na zkušenosti, jaké jste měla, a příprava proběhla obdobně?
   Musela jsem změnit téměř všechno. Systém tréninku, že si naplánuji, že budu cvičit tehdy a tehdy, a čím víc se blíží závody, tak zintenzivňuje trénink na dvakrát až třikrát denně, toho jsem byla spíše účastníkem, neboť jsem to musela uzpůsobovat času, kdy zrovna Kačenka spala, nebo když jsem měla zařízené hlídání. Když jsem byla sama, měla jsem možnost při únavě si odpočinout, neboť ten nápor je velký jak fyzicky, tak i psychicky. Nyní tohle všechno nebylo možné. Má to však jednu výhodu. Člověk nemá čas se soustředit sám na sebe. Stavy, které před závody má, a lidé, kteří si tím prošli, vědí, o čem mluvím, nemá možnost tak intenzivně prožívat.
Čtyři roky jste nezávodila, ale na svoji formu si určitě pamatujete. Můžete ji srovnat s tou současnou?
   Nechci to samozřejmě zakřiknout, je teprve před závody, ale mám vnitřní pocit, že mám asi životní formu. Zaměřila jsem se na zadní partie, se kterými jsem hodně hnula dopředu, i když si myslím, že to ještě není ono. Je možné, že tělo bylo po dlouhé odmlce odpočinutější, takže proto tak dobře zareagovalo. Samozřejmě že se všechno uvidí až na pódiu, kde budu stát s ostatními závodnicemi, ale já sama jsem spokojena a vím, že jsem do toho dala v rámci možností maximum.
S jakými cíli tedy jedete na závody profesionálů?
   Jsem absolutně při zemi. Samozřejmě že to bude pro mě další zkušenost. Chci jen, abych mezi ostatními profesionálkami vypadala dobře, ale jinak žádné velké ambice nemám.
Původně jste uvažovala o účasti na závodech New York Pro, nakonec jste zvolila variantu dvou závodů.
   Prestižní soutěž New York Pro je ve stejném termínu jako soutěž v Žilině. Jelikož jsou tyto závody hodně finančně náročné a já bych chtěla hlavně sbírat zkušenosti a absolvovat mezi profesionálkami co nejvíc soutěží, rozhodla jsem se pro Žilinu, která není až tak finančně náročná, a následně pro Toronto.
Ve své kariéře jste si vyzkoušela už dvě kategorie – fitness a kulturistiku. Tentokrát budete soutěžit v kategorii physique. Jak ta se liší od těch předchozích?
   Ženská kulturistika jde tak trochu do pozadí. Není už zřejmě pro veřejnost tak atraktivní, neboť se prý hodně vytrácí ženskost, což je samozřejmě pojem relativní. Physique je také o svalech, ale je tu víc podpořena ženskost, i co se týká plavek, pózování, celkového projevu. Například v ženské kulturistice nebyla možnost si nějakým způsobem ozdobit plavky, ve physique tahle možnost je, což se mi třeba líbí, víc to zjemní celkový dojem. Některé pózy z kulturistiky jsou úplně vynechané a některé jsou změněné.
Na co se v Torontu těšíte nejvíc?
   Koukala jsem na internet a líbilo se mi, že je to opravdová show. Mně to spíš připomínalo festival, hodně veselý. Určitě se tedy těším na tu atmosféru, myslím si, že se tato soutěž hodně odlišuje od těch ostatních.
Dřinu si samozřejmě musíte odmakat sama, ale určitě jste měla kolem sebe lidi, kteří vám pomáhali.
   Pro mě byla nejdůležitější pomoc kolem mé dcery Kačenky. Takže když jsem se připravovala ve Sportcentru, o animaci Kačenky se staral můj společník Jaroslav. Obětoval se i můj přítel Dan, který se podřídil mé přípravě a odsunul všechny své koníčky a zájmy stranou. Rovněž jsem podnikla nějaké konzultace. Navštívila jsem v Plzni Evu Sukupovou, v Chebu jsem spolupracovala s matadorem Vláďou Holubem.