V Göteborgu se na konci července konalo mistrovství světa veteránů v orientačním běhu – World Master Orienteering Championship.
Celkem se do druhého největšího švédského města sjelo 3200 závodníků ze 40 zemí. Příležitost být u toho si nenechal ujít ani kvartet běžců z Karlovarska.
Program začal modelovým tréninkem ve sprintu. Orientačně nepříliš obtížný terén asi dva kilometry od centra sloužil hlavně k rozkoukání a zvyknutí si na měřítko 1:4000.
Následná kvalifikace v městské zástavbě v Eriksberbu na břehu řeky Göta älv nebyla nikterak záludná. Stačilo zachovat chladnou hlavu a vše na jistotu oběhnout. To si pojistili Stanislava Opavová (kat. W60) a Josef Milota (kat. M55) z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK. Pod čarou zůstaly Šárka Gabrielová (kat. W55) a Svatava Nováková (kat. W60). Na ně zbyla účast ve finále B.
Finále konané o den později mělo cíl na stejném místě. Prostor závodu, v němž se střídaly ulice, domy, parky i zalesněné a kamenité kopce, už ale nabízel daleko větší možnost volby postupu, a tím pádem i vyrobení chyb.
To se nevyhnulo Opavové, jež v rychlosti přeběhla jednu kontrolu a musela se pro ni vracet. Několik minut navíc, jež se nedaly dohnat, znamenalo pád na 73. příčku.
Prakticky bezchybný výkon podal Milota. 3,1 km dlouhou trať s 18 kontrolami proběhl za 16 minut a 54 sekund, což znamenalo krásné osmé místo. Na to by si před startem nevsadil ani pověstnou zlámanou grešli. Oproti předloňskému šampionátu v italském Sestriére si polepšil o třináct příček.
Vítězem se stal bývalý norský reprezentant Jorgen Martensson, držitel dvou zlatých medailí z let 1991 a 1995. Nováková doběhla ve finále B 27. a Gabrielová 68.
Po dni volna, vyplněném tréninkem v lese na okraji města, přišly na řadu dva kvalifikační závody na klasické trati. Cílová aréna se nacházela na okraji průmyslové zóny Möenlyche, asi deset kilometrů východně od Göteborgu.
Pokud by se oba běhy daly stručně charakterizovat, pak přijde na mysl název filmu s Kevinem Costnerem Vodní svět.
První kvalifikace se běžela v mírně zvlněném lese s nadměrným výskytem bažin všech velikostí a hloubek. Noční vytrvalý déšť udělal navíc ze závodního prostoru jednu velkou lázeň. Voda byla prostě všude. Stometrové chodecké úseky do půl lýtek v bahně – o běhu se nedalo příliš mluvit – byly běžnou situací.
Ve druhém závodě, při němž se po svažitých kopcích obkroužilo jezero Linna Delsjon, nebyl výskyt bažin nijak dramatický, zato se voda valila téměř nepřetržitě shůry.
S nástrahami tratí se různou měrou popasovali Nováková, Opavová a Milota. Chyby se jim sice nevyhnuly, do osmdesátičlenného finále A ale postoupili. 32. příčku v jedné ze tří kvalifikačních skupin obsadila Gabrielová, což jí přisoudilo béčkové finále.
Vyvrcholením mistrovství byl finálový závod v prostoru, kde se v roce 2007 běžel závod světového poháru. Počasí už bylo ideální. Pohled do staré verze mapy věstil náročný orientační zážitek.
Nejlépe se dařilo Novákové. Ta má ze severských terénů už nějaké zkušenosti. Karlovarská běžkyně obsadila ve své kategorii solidní 28. místo. O deset míst hůře skončila Opavová a ani ona nebyla ze svého výsledku zklamaná. 45. doběhla ve finále B Gabrielová.
Pořádně hořkou pilulku musel spolknout Milota. V cíli po vyčtení výsledků zjistil, že si vzal na startu mapu sousední kategorie a proběhl zcela jiný závod. S diskvalifikací před startem opravdu nepočítal. Trať – byť ne jeho – se mu ale líbila a ze svého počínání v lese měl dobrý pocit.
Malou náplastí mu bylo společné foto s fenomenální švýcarskou závodnicí Simone Niggli, držitelkou dvaceti tří zlatých medailí ze světových šampionátů, jež podle předpokladů ovládla i kategorii nejmladších veteránek W35. Ta si určitě bere vždycky na startu správnou mapu.(jomi)