Hlad po sportu je v Chebu velký. Přesto ale i toto město má v týmových nejvyšších soutěžích své zástupce. Jmenovat můžeme házenkářku Veroniku Dvořákovou či fotbalisty Aloise Hyčku a Martina Berkovce.

Dalším sportovcem, který působí na nejvyšší úrovni, je i Gabriela Vaníčková, jejíž příběh je zajímavý v tom, že během pár let se z třetí nejvyšší házenkářské ligy dostala do extraligy florbalistek. „Házenou jsem hrála asi 11 let. K florbalu mě pak přivedl můj bratr Milan, který v té době hrál Chebskou amatérskou florbalovou ligu. Takže jsem současně hrála házenou a postupem času se ze mě stala jediná žena hrající v chebské lize,“ říká studentka pedagogické fakulty v Plzni.

close Florbalistka Gabriela Vaníčková. info Zdroj: Deník / Zdeněk Plachý zoom_in

A poté již následoval raketový vzestup ve florbalové kariéře. Nejprve trojkový florbal v Karlových Varech a pak se během čtyř let přes prvoligový Chomutov dostala Gabriela do prvoligové Plzně a po postupu v loňské sezoně také do extraligy. „Pokrok to byl určitě veliký. V každé lize jsem získala cenné zkušenosti, které se teď snažím využít v každém zápase,“ říká sympatická florbalistka.

Oslavy postupu do extraligy byly v Plzni velkolepé. „Pokaždé když si na to vzpomenu, naskakuje mi husí kůže. Sen se stal skutečností. V hale nebylo snad jediné volné místo na tribuně. Všichni fanoušci stáli na nohou a potlesk byl nekonečný. Z hlediště za námi začali skákat ti nejbližší, objímat nás a gratulovat k postupu,“ přibližuje bezprostřední pocity po postupu do nejvyšší soutěže Gabriela Vaníčková.

Za postupem do extraligy však stojí i velká dřina a také dobré podmínky, které plzeňská Slavie svým florbalistkám poskytuje. „Příprava začíná od letních kondičních tréninků. V průběhu sezóny se připravujeme třikrát týdně, dále máme možnost chodit na individuální trénink, neomezeně do regenerační místnosti na kompenzaci, posilování a regeneraci ve vířivce a sauně,“ popisuje sezonní rutinu dnes již bývalá házenkářka.

Slavia Plzeň je v extralize nováčkem. V současné době tomuto týmu patří poslední příčka, ale hráčky si váží každého zápasu. Ani Gabriela Vaníčková není výjimkou. „Když jsem nastupovala k prvnímu zápasu, prožívala jsem pocity štěstí, odhodlanosti a nervozity. Nevěděly jsme, co máme od zápasu očekávat, ale jako nováček jsme mohly jen překvapit. Téměř v každém extraligovém týmu je minimálně jedna reprezentantka. Zápasy jsou velice náročné fyzicky i psychicky. Soupeřky mají o dost více zkušeností, ať už v taktických nebo individuálních dovednostech.“

Mladá hráčka z Chebu se také již zapsala několikrát do extraligových statistik. „Z prvních bodů mám velkou radost. Dát první góly v extralize byl pro mě další splněný sen, ale stále jsem hráčka, která raději gólové šance připravuje ostatním,“ říká chebská rodačka, která na házenou úplně nezanevřela. „Házenou sleduji stále. Roky, které jsme spolu zažily, nejdou jen tak zapomenout a proto se snažím udržet aspoň nějaký přehled a kontakt s chebskou a kynžvartskou házenou. Mrzí mne například, že jsem se nemohla účastnit tradičního turnaje O štít města Chebu, kde měla svou premiéru za reprezentační tým Verča Dvořáková. Jsem na ni pyšná, vždyť se mnou vyrůstala. Proto držím všem palce aspoň na dálku,“ vzkazuje bývalým kolegyním.

Gabrielu nyní čeká náročný závěr sezony a přetěžký úkol v podobě záchrany extraligy, sama má však také své sny. „Nejdůležitější je týmový progres, a to udržet extraligu v Plzni i do příští sezóny. Jako asi každý sportovec sním dostat se do reprezentace (usmívá se) nebo si zahrát Superfinále ve vyprodané O2 aréně, ale hlavním cílem je stále se florbalem bavit, i když se třeba moc nedaří,“ zakončuje rozhovor všestranně nadaná chebská sportovkyně.