„Franta byl můj vzor, mám doma jeho dres z Ligy mistrů,“ prozrazuje s úsměvem Daniel Straka, který taktéž načal svou kariéru na zeleném kolbišti.

„Pamatuji si jen, že jsem si řekl, že fotbal zkusím a uvidím. V tu dobu jsem bral fotbal jako zábavu a nedělal jsem si s ním moc hlavu,“ vracel se zpět v čase Straka, kterému učaroval míč v sedmi letech. Fotbalové začátky však byly v jeho podání strastiplné.

Mladíček Straka pomýšlí na úspěchy ve Slavii, ale atletické.Mladíček Straka pomýšlí na úspěchy ve Slavii, ale atletické.Zdroj: Deník/Daniel Seifert

„Začínal jsem jako obránce a moc mi to nešlo,“ přiznává, že ve fotbale zrovna příliš nevynikal. „Strašně moc jsem se těšil, až dám svůj první gól, ale trvalo to opravdu dlouho, než jsem se poprvé trefil,“ připomněl svůj cíl, kterého se přece jen dočkal.

Postupem času však i on se dostal fotbalu na chuť. „Zlom přišel až v dorostu, kde se mi začalo herně dařit a naskytla se mi možnost zkusit nejvyšší dorosteneckou ligu za 1. FC Karlovy Vary,“ upozorňuje na zlom ve své kariéře Straka.

Jenže poté začal hornoslavkovský blonďák koketovat s atletikou. „Vždy jsem byl na fotbale lepší bez míče (úsměv). Klasický hráč, u kterého nejsou na první pohled vidět žádné extra finty a umění, ale pro mužstvo odvede nemalou práci. Začal jsem si všímat, že naběhám za zápas větší kilometráž, a nedělalo mi to problém, a tak jsem si občas začal běhat jen tak pro radost,“ vzpomíná na rozhodnutí, proč okusit pro změnu nástrahy atletiky.

Své první atletické kroky začal dělat v patnácti letech v karlovarském Triatletu, kde se vrhl na dlouhé a střední tratě. „Od začátku jsem chtěl být vytrvalcem, když v podstatě ze mě nic jiného nešlo udělat,“ krčí rameny Straka nad svou atletickou specializací.

Atlet z Horního Slavkova tak mohl plně zužitkovat svou fotbalovou přípravu. „Nutno však říci, že fotbal byl ideální předsport, protože mě bývalí trenéři zatěžovali s rozvahou a krásně komplexně bez nějakých devastačních účinků. Následné náročné atletické tréninky, které se mi podařilo odtrénovat, mě doslova naplňovaly novou energií,“ odtajnil své pocity Straka.

Tím na program brzo přišly i některé úspěchy, které mu dodávaly potřebnou motivaci a energii.

„Podařilo se mi vyhrát pár regionálních závodů, ale doufám, že největší úspěchy na mě teprve čekají,“ přeje si Straka. V lázeňském městě však dlouho nevydržel, když zamířil na studia do Prahy, kde v současné době hájí barvy ASK Slavia Praha. „Zpětně to hodnotím jako nejlepší volbu, kterou jsem mohl udělat. Byla to enormní změna, změna k lepšímu,“ pochvaluje si změnu prostředí.

A není divu. Ne nadarmo se říká, že Praha je městem velkých možností. „V Praze je blaze,“ upozorňuje s úsměvem.

„Samozřejmě jsou tam lepší podmínky na trénování. Musím říct, že i škola mi sedí o mnoho více než v Karlových Varech, kde jsem se poslední rok hodně trápil. Možná to nebylo vidět, ale cítil jsem to tak,“ přibližuje pozitivum po přesunu do hlavního města.

Mladíček Straka pomýšlí na úspěchy ve Slavii, ale atletické.Mladíček Straka pomýšlí na úspěchy ve Slavii, ale atletické.Zdroj: Deník/Daniel Seifert

„Na druhou stranu jsou v Praze také nezdravá lákadla, která číhají na každého mladého sportovce, těm zatím zdárně unikám,“ podotýká Straka. Dalo by se říci, že Horní Slavkov, odkud pochází, má souzený klub sešívaných, ve fotbale František Dřížďal taktéž oblékal dres pražské Slavie, Straka v současné době hájí barvy atletického ASK Slavia Praha. „Franta byl vůdčí osobnost a můj vzor. Měl jsem tu čest, že mě ve Varech při pár trénincích vedl,“ navrací se Straka zpět v čase, kdy ještě hrával fotbal.

Nejen atletika však zažívá, stejně jako další odvětví sportu, kvůli pandemii koronaviru těžkou dobu. „Je to samozřejmě katastrofa,“ smutně poznamenal k současné situaci. „Hlavně pro mládež, která už přes rok v podstatě nesportuje. Tím, že se nesportuje v kolektivu, končí se sportem spousta mladých, dříve energií nabitých dětí,“ říká k nepříznivým dopadům pandemie, které se mohou v následující době promítnout do mládežnických kategorií.

„Mě to omezuje v tréninku také, nemohu trénovat na ideálních površích, se sparingy a v kvalitě. Vše se však dá vyřešit, když se chce a je vůle,“ má jasno. Atletika až až na pár výjimek celorepublikově stojí a v nejisté době, která v Česku panuje, je prozatím návrat na ovály v nedohlednu.

Mladíček Straka pomýšlí na úspěchy ve Slavii, ale atletické.Mladíček Straka pomýšlí na úspěchy ve Slavii, ale atletické.Zdroj: Deník/Daniel Seifert

„Věřím, že se situace zlepší a letošní sezona začne v normálních časech a podmínkách, kdy má začít. Ta pravá atletika se odehrává na ovále a na tu je ještě nějaký čas,“ přeje si návrat na atletický ovál. Osmnáctiletý atlet tak má prakticky svou kariéru před sebou. „Můj hlavní cíl je zůstat atletikou naplněn,“ zdůrazňuje Straka.

„Abych zůstal naplňován, musím být zdravý a bez bolístek. Chci, abych si jednou mohl říct, že jsem to nedělal zbytečně,“ vysvětluje.

„Že to bylo systematické a dosáhl jsem toho nejlepšího možného,“ říká Straka. A ví proč. Věčně usměvavý blonďák totiž nahlíží na svou kariéru již okem zkušeného atleta.

„Ne v patnácti, osmnácti, nebo ve dvaceti. A k tomu je třeba postupovat pomalu a s rozvahou. Dříve jsem chtěl vše hned, ale ve sportu, a v atletice obzvlášť, to není možné,“ dodává závěrem Daniel Straka.