„Letošní sezona byla velmi nepředvídatelná, neplatilo pravidlo, že někdo konzistentně létal dobře. Výkyvy mezi výkony pilotů byly obrovské, a to nám hodně pomohlo,“ poukazoval Petr Kopfstein. Nejen o skončené sezoně jsme si s úspěšným pilotem ve službách Teamu Spielberg povídali.

Před startem letošního ročníku Red Bull Air Race jste ladili v rámci přípravy letadlo v USA ještě v netradičně samotném závěru loňského roku…
Modifikace na letounu před začátkem loňské sezóny byly nutné. Letadlo, které jsme koupili od Martina Šonky a závodili s ním jednu sezónu, bylo již nedostačující a patřilo k pomalejším strojům ve startovním poli. Právě proto jsme velmi pečlivě celou sezónu plánovali, které modifikace na letounu uděláme, ale chtěli jsme je dělat na závěr. Právě proto letoun přeletěl přímo do výrobního závodu společnosti Zivko Aeronautics, kde jsme modifikovali zásadní díly, konkrétně se jednalo o nižší kabinu, tím pádem i navazující část, takzvaný želví krk, kompletně novou avioniku. Dále se instalovaly nové winglety, ty byly klíčové a považuji je za největší přínos, protože letadlo nyní snáší mnohem větší ´géčka´, a tím pádem zatáčí na mnohem menším poloměru a neztrácí rychlost. Co se týče žraločí kůže, od této modifikace jsme si moc neslibovali, neboť efekt je na celkovém čase opravdu jen pár setin, možná jedna desetina, ale právě někdy i pár setin může rozhodnout závod, a proto jsme se rozhodli i pro tuto modifikaci. Oproti tomu winglety mohly ušetřit klidně půl vteřiny na kolo.

Před startem nového ročníku nebeské F1 doznal změn i váš Team Spielberg…
Čím více lidí je v týmu, tím více informací jste schopný zpracovat nebo pořídit. To znamená, my jsme tým posílili o lidi, kteří nám pomáhají analyzovat data. Měli jsme na některých závodech i dalšího mechanika, který nám pomáhal s nastavením letadla. Zároveň jsem měl z manažerského pohledu takový cíl, abychom měli zastupitelnost u každého člena teamu. Kdyby se náhodou jednomu mechanikovi něco stalo, aby ho mohl hned zastoupit ten druhý, který je schopný přijet a nemusí se rozkoukávat. Po této sezoně máme tedy v týmu za každého člena krátkodobě možnost zastoupení.

Jaké jste tedy po úpravách letadla a posílení týmu měli cíle?
První sezona v Masters Class byla hodně o učení, bylo to především o sbírání zkušeností. Opravdu nám nešlo o to, abychom tlačili na pilu, abychom dělali nějaké hloupé chyby, které by mohlo vedení závodu označit jako nebezpečné, chtěli jsme létat hlavně konzistentně. Do druhé sezony jsme šli s cílem skončit v první desítce, to jsme považovali za umístění, které bychom měli být schopni dosáhnout, jak se říká, přes to nejel vlak. Pak jsme si říkali, že kdybychom byli v první sedmičce, tedy v první polovině startovního pole, tak bychom to považovali za famózní úspěch, v dnešní době zde totiž v první desítce není žádný outsider a v podstatě každý je schopen být na stupních vítězů. Úroveň pilotů, strojů a obecně teamů šla neskutečným způsobem nahoru.

Vstup do nové sezony se vám však nepovedl, když v Abu Zabí to bylo dvanácté místo, v následném druhém závodě v San Diegu příčka šestá…
Náš team měl za cíl být konzistentní, ale zároveň tlačit mnohem více než předtím. V Abu Zabí jsme paradoxně zaletěli v kvalifikaci a tréninku velmi dobré časy, když jsme patřili k nejrychlejším třem, což bylo pro nás velké posílení, satisfakce, motivace, že letadlo funguje a umím letět rychle. Čistý čas byl hodně rychlý a nadstandardní, takže já považuji závod za povedený, až samozřejmě na ten konečný výsledek. Na druhou stranu jsme si potvrdili, že to jde. Co se týče San Diega, tak trať byla hodně náročná, aby byl pilot rychlý, musel letět na hranici penalizace. Takže jsme si řekli, že už je čas chodit na to přímo, to byl i důvod, proč jsme prohráli s Mathiassem Doldererem, protože ten šel na riziko maximální a to vyšlo, ale brali jsme body.

Karlovarský pilot Petr Kopfstein řádně rozčeřil vody nebeské F1, tedy světové série Red Bull Air Race, kde v Masters Class obsadil ve své druhé sezoně mezi leteckou světovou špičkou skvělé páté místo.Zdroj: Red Bull Media House

Třetí závod v japonské Čibě vám však vyšel nadmíru. Sahal jste po triumfu, ale nakonec z toho byla druhá příčka a dvanáctibodový přísun na vaše konto…
Na trati v japonské Chibě panovaly během nedělního závodu velmi náročné podmínky, přesto jsme postoupili do finálové čtyřky. Ve Final Four jsem se snažil letět co nejrychleji, ale s rozvahou, protože mi bylo jasné, že i kolegové mohou udělat nějakou chybu. Pro nás to bylo první finále, ve kterém jsme chtěli zaletět co nejrychleji a skončit co nejlépe. Trochu jsme spoléhali na chyby ostatních pilotů, což se také stalo, když na to pořádně tlačili. Nakonec jsme se tak katapultovali na skvělou druhou příčku a pódium, k tomu jsme získali dvanáct bodů, což bylo pro pořadí hodně důležité.

Následovala oblíbená Bupadešť, která ve vás však zanechala zklamání…
Ano, je to tak. V Budapešti jsme se cítili poškozeni, když jsme obdrželi spornou penalizaci, ale takový je život. Rozhodčím to však nezazlívám, jelikož mají pár vteřin na rozhodnutí, jestli je to penalta, nebo není, ale v tomto to bylo myslím v náš neprospěch neoprávněně. Jinak trať nám seděla, byla hodně složitá a bylo větrno a my si věřili, takže obecně jsme se závodem spokojeni a příští rok to bude opět moje oblíbená destinace.

V Kazani jste pak byl kousek od dalšího skvělého výsledku, když z toho nakonec bylo čtvrté místo…
V Kazani byla přichystána také velmi náročná trať a panovaly hodně složité podmínky, o tom mimo jiné vypovídalo i vypadnutí několika favoritů hned v úvodním kole, i přesto jsem ovšem létal velmi dobré časy. Po postupu do Final Four jsem věděl, že bych se mohl bodově srovnat v případě úspěchu s piloty na špičce průběžného pořadí. Tak jsme si řekli, pojďme do toho, máme před sebou šanci být na stejných bodech jako lídři šampionátu. Šel jsem na maximální riziko a asi díky nezkušenosti nebo kvůli tomu, že jsme tlačili až příliš, se nám to nepovedlo, když nám v cestě stál pylon. Čistý čas ovšem byl nejrychlejším časem z finálové čtyřky. Na druhou stranu jsme opět obstáli v náročných podmínkách, které ostatní piloty rozhodily, povedlo se mi létat s čistou hlavou a ten pylon hit, to se prostě stává.

Poté ale přišel útlum, když jste v Portu a poté Lautsitringu skončil shodně v Round of 8…
V Portu je všeobecně rychlá trať, v podstatě hodně rovná, a nám vůbec neseděla. Je málo technická a je pro rychlá letadla, což, v uvozovkách, taky máme, ale nemáme nejrychlejší letadlo. I když jsem špatně nelétal, tak to pro nás bylo zklamání, ale tušili jsme to dopředu. Podstatně větší zklamání zavládlo v Lautsitringu, jelikož jsme měli v kvalifikaci druhý nejlepší čas a hodně si od toho slibovali. Ale v Round of 8 proti nám šel Juan Velarde a my na to tlačili až moc, i když jsem věděl, že to byl nejrychlejší čas, ale na sedm setin vteřiny jsem překročil povolená ´géčka´. Jako pilot tohle nejste schopný vnímat. Trať nám seděla, je poměrně těžká, byla to prostě smůla. Tohle se nestat, tak jsem přesvědčený, že jsem možná mohl být na pódiu, což byl náš cíl v Lautsitringu.

V závěrečném podniku Red Bull Air Race jste pomýšlel v Indianapolis na návrat na pátou příčku…
Tam jsme měli jasný cíl, tím bylo navrátit se zpět na páté místo. V Indianapolis to bylo hodně o strategii, když jsme v kvalifikaci dosáhli na druhý nejrychlejší čas. Po postupu do Round of 8 jsme narazili na Mathiasse Dolderera, který celou sezonu létal poměrně průměrně, ale proti nám se mu podařilo zaletět jeho nejlepší čas v sezoně, ale i přesto to stačilo na páté místo, a vybojovali jsme páté místo v celkovém pořadí.

Ve své druhé sezoně jste dosáhli na pátou příčku, což je bezesporu velký úspěch…
Samozřejmě že jsme páté místo oslavili, ale jen skromně, protože já druhý den musel přelétávat celé Spojené státy až do Kalifornie. Jestli nám ještě něco chybělo, tak je to zkušenost a za ten rok jsme jich získali opravdu hodně. Na jednu stranu je to hodně motivující, že se to člověku povedlo, na druhou stranu si musím přiznat, že obhájit páté místo, nebo ho vylepšit bude v příští sezoně strašně těžké, protože nikdo nespí, všichni chtějí dopředu.

Jak byste tedy hodnotil s odstupem času uplynulou sezonu?
Hodně jsem se během sezony naučil, ale vím, že před sebou máme ještě hodně věcí, na kterých potřebujeme zapracovat. Hodně nás to ovšem namotivovalo, sladili jsme tým, soustředíme se již pouze na závodění. Neřešíme věci typu, jestli máme vše dobře nastavené. Už to není o žádném velkém laborování, takže víme, co máme dělat, víme, kde jsou naše slabiny.

V čem tedy byla vaše síla a v čem naopak za soupeři zaostáváte?
Naše síla je v konzistenci, při pohledu na sezonu víme, že nemáme až tak velké výkyvy oproti ostatním. Navíc patříme k týmům s nejméně pylon hity a penaltami za celou sezonu. To, co nám chybí, je zkušenost. Ta prostě nejde získat jinak než časem v trati, ten je však limitovaný, takže člověk zkušenosti získává postupně závody. Vždy se však rozhodne na trati a já si netroufnu odhadovat, jak skončíme. Samozřejmě bychom chtěli co nejvýše, ale každá další sezona je těžší než ta předešlá.

V rámci seriálu jste se podívali do nových závodních lokalit, ať už je to Porto, San Diego či Kazaň…
V Portu navštívilo po dva dny závody 850.000 fanoušků, to byla destinace, která byla naprosto famózní. Když jsem pak letěl vrtulníkem nad těmi fanoušky na vyhlašování, to je prostě něco, co vám dodá strašnou radost, že se na tento sport přijde podívat takové množství lidí a fandí vám, fanoušci byli neskuteční. Stejné to bylo i v Japonsku, tam byla také neskutečná podpora fanoušků. Mně osobně se nové lokace velmi líbily, i Kazaň byla strašně zajímavá, nádherné město. A určitě přibudou v kalendáři nové destinace, některé ubudou, některé přibudou, čím více nových lokací, tím lépe pro nás, pro nováčky, protože tam jsou všichni na tom stejně, tam závodí všichni od nuly, poprvé jsou totiž všichni v prostředí, které neznají. Čím méně jsou týmy rozkoukané, tím více nám to vyhovuje (smích).

V konečném zúčtování Red Bull Air Race skončil Martin Šonka druhý, vy jste přidal páté místo…
Já to vnímám jako potvrzení, že jsme tomu s Martinem obětovali úplně všechno. V podstatě Martin obětoval armádní kariéru, já pak funkční firmu, kterou jsem opustil. Dali jsme do toho úplně všechno. Je to potvrzení toho, že když člověk chce a jde si dlouhodobě za svým snem, tak to prostě jde. Stejně to má i Martin, který létá ještě déle. Zní to jako klišé, ale byl to můj velký sen a hodně si toho vážím, s obrovskou pokorou to přijímám a chci tam rozhodně zůstat dlouho a dělat vše pro to, abychom byli úspěšní. Navíc jde vidět, že česká akrobatická škola produkuje špičkové piloty. Pro mě je létání jasná volba, děláte to, co milujete.

Karlovarský pilot Petr Kopfstein řádně rozčeřil vody nebeské F1, tedy světové série Red Bull Air Race, kde v Masters Class obsadil ve své druhé sezoně mezi leteckou světovou špičkou skvělé páté místo.Zdroj: Red Bull Media House

Můžete se pochlubit jako jediný Čech historickým triumfem v Challenger Cupu. Kdy se mohou fanoušci těšit na triumf v Master Class? Bude platit pořekadlo, že do třetice všeho dobrého?
Loňská sezona se nám relativně povedla, měli jsme trochu štěstí, trochu smůly, takže všeho akorát. V té předešlé jsme měli hodně smůly a v podstatě štěstí vůbec neměli. Je tedy těžké plánovat, ale rozhodně chceme dlouhodobě vyhrát titul mistra světa, to je jasný cíl.

Během dvou sezon v Red Bull Air Race jste zažil velký progres, jak to vnímáte vy a soupeři?
Do úvodní sezóny jsem přišel jako nováček, a moc vás soupeři vážně neberou, tak to prostě chodí. V letošní sezoně jsme se nálepky nováčka kompletně zbavili a dáváme podle mého jasný signál, že se s námi musí počítat.

Máte nějaký předzávodní rituál?
Ono to celé začíná dávno předtím, než jdu létat. Moje příprava začíná mnohem dříve a v podstatě moje filozofie je mít mozek v neutrálu. To znamená nechtít tlačit příliš, ale zase nebýt hodně defenzivní, jelikož pokud se člověk bojí, že přijde o nějaké místo, nebo čas, tak má tendenci dělat chyby, takže se snažím být v pohodě.

Jaké máte nejbližší plány?
Teď si nechám vytrhnout obě osmičky, takže budu chvíli mimo provoz (smích). Příprava na novou sezonu už ovšem začala, logicky ještě předtím, než skončila ta loňská. Řešíme organizační věci, závodní kalendář, který bude brzy zveřejněn. Letadlo je v Kalifornii, kde probíhají drobné úpravy. V lednu tam ještě letím na týden testovat a hned nato se letadlo rozebere a pošle do lokace úvodního závodu nové sezony. Takže přípravy jsou v plném proudu, do toho fyzická příprava, samozřejmě simulátor a vůbec celkové nastavení týmu na příští sezonu.

Stíháte při vaší vytíženosti sledovat i ostatní sporty?
Já jsem velký fanoušek sportu, sleduji toho hodně a nejvíce mě logicky baví F1 a WRC. Sleduji skoro každý závod formule jedna. Jako dítě jsem vyrůstal u fotbalového hřiště, ale nikdy jsem kolektivním sportům nepřišel na chuť. Spíše mě oslovily individuální sporty, kde je člověk zodpovědný sám za sebe.

Rád však pravidelně vyrazíte do hor na lyže, v poslední době jste přišel na chuť běhu…
Sporty mě obecně vždy hodně bavily, ale poté jsem šel studovat vysokou školu, a tudíž jsem se od toho trochu vzdálil. Smlouva mi nezakazuje lyžování (smích), takže toho hodně využívám a snažím se lyžovat co nejvíce. Zlomit nebo utrhnout si samozřejmě nic nesmím, to by byl velký problém v kariéře závodního pilota. Ale já zase věřím, že budu závodit dlouho, takže abych odložil lyže, snowboard nebo abych neběhal, to by pro mě nebylo dobré, jelikož to beru i jako součást přípravy a člověk si tím vyčistí hlavu. Běhám často, běhám rád, hlavně s manželkou, ta je blázen do běhání. Na běhu je úžasné, že si člověk vezme jen ty body s sebou a může běhat kdykoliv, kdekoliv, není to nic složitého, a navíc za jakéhokoliv počasí. S manželkou jsme například běželi již dvakrát závod Wings for Live World Run na Slovensku. Ona už běžela i karlovarský půlmaraton, já jsem den poté odlétal, tak jsem se nechtěl zlikvidovat. Letos to vychází dobře, takže mám v plánu běžet karlovarský půlmaraton, opravdu se těším.

Jaký tedy máte vztah k lázeňskému městu?
Já Karlovy Vary opravdu miluji. Čím více cestuji, čím více poznávám svět, čím více jsem na cestách, tím více se strašně rád vracím do Karlových Varů. Hrozně moc se nám tu s manželkou a dětmi líbí, protože já jsem Karlovarák tělem i duší.

Určitě také spoléháte na podporu své rodiny…
Ano, to je velmi důležité. Sice to máme hodně rozdílné, jelikož ostatní piloti jezdí na závody s kompletní rodinou, ale já jezdím zcela sám. Mám skvělou manželku, která mě v tom podporuje, bez toho by to samozřejmě nešlo. I když třeba byli na evropských závodech, tak bydleli v jiném hotelu, takže jsme se prakticky neviděli a v podstatě jsme se potkali až po závodě. Manželka přišla s tím, že mě nechce vůbec rušit, abych se mohl soustředit na závod. Já jsem poměrně hodně mimo domov, asi čtyři měsíce z roku, takže je tu na všechno sama, většinou je to všechno na ní, za což jí patří velké poděkování, mám v ní velkou oporu.

Pavel Nedvěd na McDonald's Cup v Plzni
Nedvěd ve Skalné? Marketingový tah klubu