Zde se konal o víkendu přípravný turnaj, který možná položil základ novodobé tradici, již by si mohly házenkářské kluby zapsat do kalendáře na každý rok.

Uvidíme, jak to organizátoři vyhodnotí a zda nám přijde pozvánku i po roce. Myslím si, že bychom si to všichni, kteří jsme víkend pod přívětivým pořadatelstvím činovníků místního klubu prožili, moc přáli. Turnaj to byl opravdu pohodový.

Všech devět účastníků odehrálo osm zápasů v sytému každý s každým ve slušné minutáži, a to jednou dvacet minut na zápas.

Po dvou týmech si do Milevska přivezli trenéři z Písku, Hájů a ze Slávie Praha. Po jednom jsme měli my, domácí a DHC Plzeň.

Naše mládí v sobotu na palubovku naskočilo hned šestkrát a v neděli jsme dohrávali už jen dva zápasy. Náš tým složený cirka půl na půl z hráček ročníku 2008 a 2009, což v praxi znamená, že na hřišti mohou zápolit i proti děvčatům, které, mohou být i o dva roky starší, se zde nikterak neztratil. Odehráli jsme zde zápasy nejen vyrovnané, ale i se soupeři, kteří měli výškovou silovou i herní převahu.

Ale tohle všechno je na naší cestě učení a zdokonalování strašně důležité a o ovoci, které by nám toto snažení mělo přinést, se pojďme bavit až za několik let. Aby vše nebylo jen a jen o házené, zahájili jsme náš pobyt zde malou narozeninovou oslavou jedenácti let Elišky Soukupové, která nás pohostila vynikající roládou od své babičky a sektem.

Pokud se ještě v krátkosti vrátíme na hřiště k házené, tak celé naše vystoupení nelze hodnotit jinak než kladně.

Učíme se hrát rychle, učíme se rychle vracet, učíme se aktivně a důrazně bránit, učíme se předvídat, učíme se rozhodovat, učíme se pohybovat ve správném prostoru, a to je sakra hodně činností, pro které potřebujeme mít co nejvíce turnajů a zápasů.

Třeba takových, jaký proběhl právě v Milevsku. Není vůbec důležité umístění, tentokrát to bylo šesté místo, ale důležité je k čemu svěřenkyně vedeme, jak je připravujeme a jakou házenou je učíme. A o tom, že si tohoto všímají i ostatní trenéři, svědčí i individuální ocenění jedné z našich nejmenších hráček Niny Salajkové, která si odnesla cenu pro nejlepší hráčku turnaje.

Ono vidět tuhle malou bojovnici ležet na hráčce, která vypadá jak její máma, to vás prostě zaujme. Ale to jen pro odlehčení. No a jak je mým zvykem v samotném závěru, už jen poděkuji parťákům, jako je Irča Soukupová, která je pro holky nejen trenérkou, ale i matkou, doktorkou, fyzioterapeutkou, psycholožkou a vším dalším, co je v danou chvíli potřeba, a Pet Salajka, který umí opatřit nejen „Dýchavici“, ale i humor a pohodu. Poděkování letí i k samotným hráčkám, za to, jak se snaží, a za radost, kterou nám dělají.

V neposlední řadě opětovně děkuji a zdravím do Milevska. Vaše přívětivost a organizace byla suprová, a ještě jednou prosím pokračujte, ať se za rok opětovně sejdeme. Děkuji.

Jiří Maršík