Na XI. ročníku veskrze amatérského kuželkářského turnaje Pepa Cup se poprvé v historii otřásla magická třísetbodová hranice. Ta sice nakonec nepadla, nový rekord ale ano.

Bylo to někdy koncem roku 2000, kdy se na jednom fotbalovém čtvrtku v mariánskolázeňské judistické tělocvičně domluvili kamarádi z oddílů juda a karate, že se popasují v nějaké nové disciplíně. Volba padla na kuželky. Možná i proto, že se jejich provozování jeví jako technicky velmi jednoduché a fyzicky nenáročné. O omylu se pravidelní účastníci přesvědčují rok co rok.

Letos v půli ledna se do Teplé, kde mají čtyřdráhovou kuželnu, sjelo devatenáct závodníků s různým stupněm zkušeností. Na startu byli nejen ti, kteří zatím nevynechali ani jednou, ale také úplní začátečníci, jež projevili nebývalou míru šikovnosti a zlepšovali se velmi rychle.

Hrálo se tradičně na šedesát hodů (45 do plných a 15 na dorážku). Už od první nastoupivší čtveřice bylo jasné, že pro účast na stupních vítězů bude třeba značně nadprůměrný výkon.

Laťku nasadil loni třetí Lukáš Kupka. Jeho 273 sražených kuželek se nakonec zařadilo jako čtvrtý nejlepší výsledek v celé historii a přineslo mu stříbro. Přihlížející dozor v podobě zkušeného tepelského závodníka Luboše Charváta se k jeho stylu vyjadřoval pochvalně.

Oči pak zabrousily na nástěnku, kde byly vyvěšeny výsledky všech předchozích ročníků. Na tom prvním v roce 2001 zaznamenal Kupka pouhých 172 bodů. Je pravda, že tehdy se přes dvě stovky bodů dostali jen tři borci.

Pak překvapil pravidelný outsider Alexander Tóth z oddílu aikida. Osobním rekordem 250 bodů si hlasitě řekl o umístění na stupních vítězů. To se mu nakonec splnilo, obsadil bronzovou příčku.

Ve třetí směně nastoupil permanentně ambiciózní Josef Milota – pětinásobný vítěz. Zkraje to bylo spíše průměrné, ale poslední dvě položky do plných (2krát patnáct za 179) ho pošesté pasovaly na vítěze. Skóre 291 pak znamenalo nový rekord turnaje. Ten minulý z rukou Zdeňka Jedličky, jenž tentokrát chyběl, měl hodnotu 284.

Za trojicí medailistů se ostatní seřadili takto: 4. Zdeněk Javorský, 5. Robert Csekés (oba 248), 6, Roman Jokel (246), 7. Michal Bruška (245), 8. Zdeněk Duchek (242), 9. Martin Schuster, 10. Jiří Sedlák (oba 234), 11. Radek Szöke (233), 12. Ivan Korol (228), 13. Jana Červená (199), 14. Stanislav Šesták (198), 15. Karel Tesař (195), 16. Petr Kóša (191), 17. Alena Kóšová (175), 18. Šárka Schusterová (158) a 19. Jaroslava Šemotlová (153).

Zápolení ale nebyl zdaleka konec. Hned poté se rozjela vyřazovací soutěž na deset hodů do plných, v níž nebývá nouze o překvapení. Tentokrát jich bylo opravdu dost. Třeba hned v prvním kole, kdy Šemotlová za halasu všech přítomných vyprovodila z dráhy Tótha.

Do finále se nakonec probojovali Milota s Duchkem. Prvně jmenovaný platil za jasného favorita, v semifinále proti Tesařovi se mu povedlo srazit 63 kuželek. Proti Duchkovi však dal o dvacet méně a soupeři tak stačilo k výhře 46 bodů.

Času bylo dost a tak se mohla uskutečnit kompletní repasáž o bronz. Ten nakonec patřil překvapivě, ale zcela zaslouženě Červené, která navštívila kuželnu snad poprvé v životě. Její cesta pavoukem byla opravdu zajímavá, prakticky všechny souboje vyhrála jen o jeden nebo dva body. Konečný duel o třetí místo rozhodovala až „náhlá smrt“ jedenáctým hodem. Za shodného stavu 42:42 shodila Červená sedm kuželek, její protivník Jokel se zmohl jen na tři a byl čtvrtý.

Dělené páté místo obsadili Kupka s Tesařem, na sedmé až osmé příčce skončili Kóša a Šemotlová.

(jomi)