Ze slunného brazilského Natalu a deštivého Ria de Janeira zpět do Chebu se vrátila děvčata hrající basketbal již několik desítek let. Jedenáctý světový šampionát maxibasketballu, který v pravidelných dvouletých cyklech pořádá mezinárodní organizace FIMBA, se po úspěšném konání v roce 2009 v Praze přesunul za Atlantický oceán do vzdálené Brazílie.

Plná hala

Všechna děvčata byla v údivu, když na slavnostním zahájení šampionátu v překrásné sportovní hale v přístavním městě Natalu - státu Rio Grande do Norte nastoupilo na palubovku stojedenašedesát družstev z třiceti zemí za účasti více jak dvou a půl tisíců sportovců. Hala zaplněná převážně mládeží s velkým množstvím hudebníků a organizátorů hýřila všemi barvami. Kdo na takto zaplněné ploše nestál, neví jaký je to pocit vidět tolik sportovců, kteří i přes svůj pokročilý věk hrají basketbal.

Čtyřka z Chebu

Českou republiku reprezentovalo osm družstev v různých věkových kategoriích. Věkovou kategorii 50+ na mistrovství zastupovalo družstvo Kiwi (bývalé reprezentantky) a družstvo „Výběr Západ“. Za tento tým nastoupily i čtyři hráčky z Chebu – Hana Berkovcová, Hana Červenková, Zoja Musilová a Alena Potužáková spolu s děvčaty z Plzně, Karlových Varů, Strakonic a Holýšova.

Chybělo víc štěstí

Po prvním zápase s Argentinou, ve kterém české hráčky dokázaly zvítězit v poměru 59:53, se již tolik nedařilo. Zbývající zápasy děvčata dřela, ale vždy jim chyběla notná dávka štěstí či přesnější střelba. Své jistě udělal i časový posun a klima, kdy relativní vlhkost byla okolo 90% a člověk se cítil jako v prádelně. Zápasy s Lotyškem (30:46), Brazílií (42:61), Německem (43:46) a Slovinskem (34:41) byly i přes tuto věkovou kategorii dramatické, bojovné a velice zajímavé.

Jen nedostatečná informovanost a chaotické postupy ze skupin žádná z hráček nepochopila. A tak české družstvo obsadilo 8.-9. místo. Potěšitelný je však fakt, že se do dvacítky nejlepších střelců světového šampionátu vešla za všechna družstva žen, která se MS zúčastnila, i chebská hráčka Hana Berkovcová (obsadila 10. místo).

Teprve s odstupem času si všechna děvčata uvědomila, že u každého vchodu do místních vzdušných, prefabrikovaných tělocvičen (často bez oken a s průvanem) stála ochranka slušně vybavená a jen tak se do těchto prostor nikdo cizí nedostal. Je třeba říci, že Brazílie má pověst hodně nebezpečného místa a je důležité se opravdu řídit udílenými pokyny.

Pohled na Rio

Po posledním odehraném zápase se celá česká výprava přemístila do Ria de Janeira. Rio nás přivítalo pod mrakem, ale vše vynahradila dobrá parta lidí, vynikající jídlo a památky. Nejvíce se všichni těšili na sochu Krista na hoře Corcovado a proslulou pláž Copacabana. Odměnou za dřinu a pot zanechaný v Natalu byl přenádherný pohled z Corcovada na celou zátoku Guanabara a celé Rio de Janeiro za slunného dne.

Let přes nekonečný Atlantický oceán do naší vlasti sice trval přes 14 hodin, ale mnoho sportovních, společenských i kulturních zážitků zůstane dlouho v myslích všech hráček. Za tyto zážitky chebské hráčky děkují všem právnickým a fyzickým osobám, které poskytly sponzorské dary a umožnily tak částečné krytí finančně náročného projektu.

Děkují tímto i Městu Cheb, které prostřednictvím místního infocentra poskytlo hráčkám celého družstva reklamní trička s logem Chebu. „Myslíme si, že jsme i my basketbalistky svou prezentací v Brazílii oslavily 950 let první historicky doložené písemné zmínky o Chebu,“ uvedla na závěr Hana Berkovcová, jedna z nejlepších střelkyň světového šampionátu.

(ber)