Předseda atletického klubu SKP Union Cheb Jacek Přibáň, který je zároveň předsedou Karlovarského atletického svazu a místopředsedou Českého atletického svazu, moderátorem všech velkých atletických mítinků po celé České republice, úspěšným trenérem a ještě vozí přes svou agenturu fanoušky na atletické mítinky (letos třeba na halové mistrovství Evropy do Paříže), je tím nejpovolanějším mužem, který může odpovědět na otázku, jaká byla ta loňská atletická sezona a co čeká chebské atlety letos.

Funkcí spojených s atletikou máte více než dost, až z toho jde hlava kolem. To všechno stihnete?

„Mám velké štěstí, že jsem všude obklopen velice schopnými lidmi, na které se můžu spolehnout a je radost s nimi spolupracovat. Pak se to stihnout dá.“

Jak na tom tedy byla atletika v Chebu v loňské sezóně?

„Neměli jsme takový „zlatý“ úspěch jako v předchozím roce zásluhou žákovské štafety děvčat na 3x300m, což jsme si v loni ještě pořád vychutnávali na vyhlášení sportovců nejenom v Chebu, ale i na vyhlášení sportovců okresu ve Františkových Lázních a i kraje v Karlových Varech. Ale trenéři (Učík, Tirala, Novák, Kastner, Keslová) dokázali své svěřence výborně připravit na mistrovství jednotlivců Karlovarského a Plzeňského kraje, odkud přivezli celkem 57 medailí (!) a v Karlovarském kraji jsme nejúspěšnějším klubem!

Na halovém mistrovství České republiky mělo právo startovat osm chebských atletů a atletek a na venkovním mistrovství sedm. Tři družstva mládeže vyhrála mistrovství Karlovarského kraje (dorostenci, dorostenky, starší žáci) a postoupila do semifinále mistrovství České republiky. To všechno dává předpoklady, že je „zaděláno“ na další úspěchy.“

Můžete prozradit některá konkrétní jména?

„Tak začal bych u mladších žákyň. Zapamatujte si jméno Sára Janušková. Sára byla pátá (!) na mistrovství České republiky v přespolním běhu – 14 sekund od medaile! Devátý doběhl mladší žák Vašek Karabec. Sára Janušková spolu s Nikolou Desenskou skončily v první polovině startovního pole na M-ČR ve vícebojích ve Staré Boleslavi.
Výborné výkony po celou sezónu podávala dorostenka Nikola Jelenová. Na halovém mistrovství České republiky doběhla pátá na 400m v novém klubovém rekordu 59.95 a ještě lepší byla venku na mistrovství ČR v Táboře. Opět rekord 57.84 a „bramborová“ medaile, přestože pár metrů před cílem byla na druhém místě…

Neuvěřitelně rychle se prosadil mezi české sprintery Miroslav Sabadin. Z průměrného fotbalisty s velkou vůli (jak sám říká – atletiku dělám kvůli tobě táto) se zatím Míra k velkému umístění na republice nedostal, ale svými časy (100m 11.28 a 200m 23.20) už patří k české dorostenecké špičce. Jak Míra, tak Nikola odešli studovat do Prahy a v atletice pokračují v Dukle, resp. ve Slavii Praha.“

To jsou pozitiva. Ale určitě se objevily během loňské sezony věci, které vám radost neudělaly.

„No určitě ano. Nejvíc mě osobně mrzí odchody některých mladých talentů. Nemám na mysli ty, kteří odejdou studovat na vysoké školy do Prahy (Pechočiáková), těm naopak všichni v klubu držíme palce, ať školu úspěšně zvládnou. Většinou se jedná o talenty, kteří rychle letí ve své výkonnosti nahoru, ale po nějaké době je třeba k talentu přidat tréninkovou píli. A začíná problém. Je zajímavé, že většina těchto talentovaných dětí má rodiče, kteří je ve sportu podporují, ale když to začne „haprovat“, tak jejich vzkaz je „my mu (jí) to nechceme nařizovat“ a je tu problém. K to mu třeba změna školy – ze základní na střední – a lákání spolužáků, co nikdy nic nedělali, a už se jim líbí zahálka spojená s kouřením, pitím a vůbec není překvapením, že i výsledky jak ve sportu, tak ve škole jsou hodně špatné. Nedávno jsem o tom mluvil s olympijským vítězem Robertem Změlíkem na atletických závodech v hale, kde sledoval svého syna.

Řekl mi - já jsem měl obrovskou radost, když jsem se svého syna před dvěma lety zeptal, co chce k Vánocům a on mi odpověděl, že tretry a přihlášku do atletického klubu. Měl jsem radost! – Změlík dál říká - já jsem člověk, který ctí demokracii, ale tohle určitě v rodině neplatí. Já se ptám, jak to myslí? A on pokračuje - já mu to splnil a dneska po dvou letech s ním jedu na závody a on neví, v které hale to je, já mu říkám, proč jdeš jenom skok do dálky, když můžeš závodit i na 60m a v kouli, a on mi odpovídá, že trenér nic dalšího neříkal. Bylo vidět, že už neměl o další závodění zájem. To mě jako vícebojaře naštvalo a povídám, dokud u mě bydlíš, pokud tě živím a starám se o tebe, budeš dělat to, co chci já!

Myslíte, že je to drsné. Ale vůbec ne. Robert má svého syna obrovsky rád a právě proto nechce ustoupit a nechat mu tu volnost, jak to dělají jiní rodiče. My mu do toho nemluvíme, my mu to nechceme nenařizovat. Vždycky to bohužel ale pro rodiče dopadne špatně! Atletika vychovává k pravidelné práci, životosprávě, jeden druhého si váží, a na „lákadla“ je pořád dost času. Kdo jednou odvykne těžké dřině, už se ke sportu nevrátí. Atletika je o sekundách, centimetrech, prostě výkonech, ale stejně jako v životě nic není zadarmo! Dřina a dřina. Nechceš makat? Přeskočí jiní. Jako v životě.“

Máte asi velkou pravdu. Jak to vypadá se hřištěm v chebském Poohří?

„Snad to všechno dopadne dobře. Pořád jsou otázkou pochopitelně peníze. Chebská radnice je hřišti nakloněna a i my bychom chtěli, aby se také druhá strana v Poohří návštěvníkům líbila a byla ozdobou této části našeho města a hlavně, aby se do Poohří vrátil aktivní sport. Jestli se všechno povede, věřím, že do dvou tří let uvidíme v Chebu velké atletické závody, třeba mistrovství České republiky.“

Co vy osobně? Atletika asi pro vás znamená všechno.

„To ano, ale třeba v Chebu znám ještě další takové „blázny“ třeba Petra Učíka, už i Petr Tirala se dobře „zbláznil“. To jsou lidi, kteří atletice obětují hodně ze svého osobního času. Já si osobně užívám každý závod i třeba těch nejmenších dětí. Těším se na velké moderování na Zlaté tretře a budu dělat také mistrovství Evropy do 22 let v Ostravě, což je pro mě obrovská čest a výzva.“