Připomeňme, že ve stejném prostoru se konalo v roce 1991 mistrovství světa – v historii druhé na našem území, které mělo centrum právě v Mariánských Lázních. Vzhledem k blízkosti konání se na největší kolektivní událost sezóny vydalo 34 lázeňských běžců, kteří postavili deset tříčlenných týmů, a to ještě další čtyři mládežníci bojovali v barvách západočeské oblasti.

Většina lázeňských formací obsadila v početné konkurenci příčky ve třetí nebo čtvrté desítce svých kategorií. Některé zůstaly úplně pod čarou. Například štafeta v kategorii H195, v níž sice rozbíhač Josef Milota doběhl ze svého úseku jako první, leč zapomněl orazit cílový stojan, a tak byl jeho tým diskvalifikován. Nicméně jeho kolegové Jan Fišák a Jan Sklenář běželi dost vlažně, a stejně by celkovým časem obsadili předposlední místo.

Z výsledkového hlediska stojí za zmínku 21. příčka Veroniky Plackové, Martiny Kamarytové a Radmily Miturové v kategorii D135 nebo 39. místo loni ještě juniora Vojtěcha Bartoše a dorostenců Marie Bartošové a Břetislava Miloty v kategorii MIX, v níž startovalo 110 štafet.

V neděli přišlo na řadu klání klubových smíšených družstev. K vidění jsou pokaždé nejrůznější oděvní, vlasové či kosmetické kreace. Hlavní jsou ale sportovní výkony. Mariánskolázeňští veteráni v kategorii DH325 vstoupili do závodu solidně. Milota na prvním úseku běžel skoro bezchybně a přinesl Miturové dvouminutový náskok. Ta si počínala neméně dobře a vzhledem k tomu, že se na dvou prvních úsecích „vyautovala“ některá družstva – diskvalifikováno bylo například loni druhé Brno, jiná nabrala nečekanou ztrátu – byl najednou náskok mloků dvanáctiminutový! S tím se tedy nepočítalo.

Zprvu skeptický Fišák docela zapomněl na předchozí poraženecká slova a do lesa vyrazil jako hasiči k ohni. Na třetím úseku se poměřoval s mnohem mladším Uherem z USK Praha – bývalým reprezentantem a medailistou z MS 1979. Obstál. Ztráta šesti minut byla s ohledem na Uherovy kvality více než přijatelná. Proti spolehlivé Stanislavě Opavové nasadili Pražané o deset let mladší Němečkovou. Náskok se tak ztenčil na osm minut, a to se ještě začaly dotahovat Pardubice a Liberec.

Přišlo vyvrcholení. Nejstarší v této kategorii Sklenář už dopředu avizoval: „Koukejte mi přinést na poslední úsek alespoň čtvrthodinový náskok. Těch 3,8 kilometru poběžím tak hodinu.“ Kecal. Dal to za 48 minut. Běžel však proti až o deset let mladším soupeřům, a to byl hendikep příliš velký. I tak dovedl tým na stříbrné pozici, když v samotném závěru odrazil finiš Pardubic, které byly ale beztak diskvalifikovány. Zvítězili favorité z USK Praha, třetí byl Liberec. Fišákův předstartovní tip – budeme rádi, když skončíme kolem osmého místa – vzal zasvé.

Připomenout se musí sedmá příčka v kategorii MIX (60 pětičlenných družstev) – byť nevyhlašované, kterou Mariánskolázeňští sestavili za přispění hostujících borců: Bartoš, Mayer (Kašperské Hory), Pávek (Nejdek), mladší žák Ondřej Petruš a Kohoutek (Sokolov).

Významnou stopu zanechali v Tisu u Blatna členové Slávie VŠ Plzeň. V sobotu se tříčlenná sestava Radim Tokár (ještě nedávno závodník Nejdku), Ladislav Čepička a Lukáš Richtr umístila v kategorii dorostu H18 na překvapivém třetím místě. Ještě nečekanější pak byla stejná příčka stejného oddílu v neděli v kategorii sedmičlenných dorosteneckých družstev DH18. Po Tokárovi běžela na druhém úseku ex-mariánskolázeňská Kateřina Černá, pak následovali Richtr, Šauli, Čepička, Richtrová a Kurz. Tomuto týmu nedával nikdo šanci, neboť ani nedostal před startem GPS na sledování po internetu.

Západočeský osmičlenný A výběr mladšího a staršího žactva se Simonou Holíkovou a Jakubem Dondou (oba Ostrov) si počínal výborně. Sedmá příčka z 36 družstev je vynikající. Závod to byl velmi napínavý a na předních místech vyrovnaný až do konce. Na bronz chybělo Západočechům pouhých 48 sekund.