Sportovní výkonnost se dá zlepšovat nejrůznějšími způsoby. Pomineme-li ty nečestné dopingové, jimiž ryzí sportovec, zvláště ten amatérský, opovrhuje, pak jsou to určitě vyšší trénovanost a metodika.
Nejedná-li se však o závodníka v nejlepším produktivním věku, což je v našem případě předseda vodáckého oddílu z Mariánských Lázní Zdeněk Hrubý, jemuž padesátka pomalu klepe na dveře, pak je každá rada drahá.

Mariánskolázeňští vodáci jsou ale hlavy otevřené a občas z některého vytryskne nápad takové razance, že náhlá erupce Vesuvu se proti tomu jeví jako neškodný čmoudík.
Předseda Hrubý dlí v tuto dobu na delší dovolené v Kanadě. Jeho kamarádi se doma shovívavě usmívají nad teorií, že se prý vodácké umění zlepší pozorováním dravých severoamerických toků, Niagarské vodopády nevyjímaje, a připravili pro něj překvapení. Tedy hlavně dámská část cyklistické sekce vodáckého kolektivu.

Dlouhodobým studiem vědecké literatury a hlavně díky vlastním zkušenostem došli vodáci k jednoznačnému závěru, jež možná způsobí v odborných kruzích bouři (snad ne pouze ve sklenici vody) – správná cesta vede přes vitamíny. Nemyslí se však ty kupované v tabletách, ale ty, jež jsou obsaženy ve vlastních vypěstovaných produktech.

Od nápadu nebylo daleko k realizaci. Při vědomí, že vodácký předseda není příliš manuálně zručný a práci jako takové se spíše vyhýbá, kamarádi nelenili a políčko se zeleninou mu jako překvapení na jeho ladem ležícím pozemku vytvořili sami.
Do kypré půdy vysadili kdeco kromě cibule. Tu prý Zdeněk jí velmi rád, nejčastěji v kombinaci s utopenci nebo tatarským biftekem,
Rádoby chytrý zahrádkář možná namítne, že konec července není úplně ideální doba pro osev, ale vodáci vědí své, když se to bude pořádně hnojit (samozřejmě, že biologicky), tak to prostě vyroste.
Kromě vzorně upravených záhonků přivítá vodáka Zdeňka i plyšový medvěd, kterého mu jeho přátelé pořídili. Stejně v Kanadě žádného nepotká, jak si předem namlouval. A kdyby ano, tak už vodáci svého předsedu nikdy neuvidí.

⋌(jomi)